Odhodit školní tašku a jít s kamarády na hřiště – tak před desítkami let vypadalo klasické odpoledne většiny dětí. Své dětství tak trávili i nejlepší střelec české fotbalové reprezentace a vítěz německé i belgické fotbalové ligy Jan Koller či olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová, díky čemuž jim zůstala láska ke sportu na celý život. Dnes ale pohyb vystřídaly sociální sítě a počítačové hry, zatímco sportovní aktivity u řady mladých upadly v zapomnění. Výsledkem je nárůst obezity i duševní nepohody. Co s tím? O tom diskutovali vrcholoví sportovci i politici na čtvrtém ročníku mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence.
Všichni diskutující se na konferenci shodli, že vychovávat k pohybu, který je prevencí obezity i řady dalších neduhů, je nutné od dětství. „Kde jinde než ve školkách a na prvním stupni základních škol učit pohybové reflexy a koordinaci pohybu? To všechno probíhá v nejútlejším věku. Pokud dítě nebude mít radost z pohybu a bude se bát, že dostane čtyřku za kotoul vzad, tak to člověka nepotáhne k tomu, aby sportoval. Podle dat ale počet dětí, které se vyhýbají tělocviku na školách, neklesá, naopak stoupá,“ pozastavuje se ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
„Děti do šesti let, které ještě nechodí do školy, se, pokud nesedí hodiny na židli, pohybují ideálně tak, jak to mají geneticky dané. Pak přijde období, kdy musí sedět čtyři hodiny, pak osm hodin, pak dvanáct. Tam celý problém s pohybem začíná. Musíme se tedy zaměřit na děti do deseti let, kde se vytvářejí pohybové vzorce v míše,“ přidává se státní tajemník slovenského Ministerstva zdravotnictví Ladislav Slobodník.
Jejich slova potvrzuje i fotbalový reprezentant Jan Koller. „Už v dětství jsem si osvojil pozitivní vztah ke sportu. Vyrůstal jsem na vesnici a byli jsme pořád venku,“ popisuje to, jak důležité je již od mala budovat vztah k pohybu, Jan Koller.
Úplně stejnou zkušenost má i Kateřina Neumannová. „To, že dodnes sportuji, jsem zdravá, fit a v kondici, začalo kdysi dávno v mé rodině. Moji rodiče ve mně vypěstovali přirozený vztah k pohybu – to, že se člověk hýbe, bylo u nás normální, což dnes už není standardem,“ konstatuje Neumannová.
Nešetří přitom na konto kondice dnešních dětí kritikou. „Říkat si, že je špatná, je slabé slovo – je katastrofální a zoufalá. Dnes už se to ukazuje i na datech. Myslet si, že když máme pár medailí z olympiády, jsme dobří, tak to zkrátka nejsme. Je to problém celospolečenský a meziresortní. Pokud my všichni, kdo na to máme nějaký vliv, nezačneme něco dělat a nevrátíme děti k tomu, že je normální se hýbat, bude je to provázet celým životem. Minimálně část problémů v oblasti závislostí, sociálních problémů a věcí, kvůli kterým se zřizují psychologické poradny, vzniká kvůli tomu, že jsme se odklonili od přirozeného stylu života. Pokud to nezačneme brát vážně, bude se to jen prohlubovat,“ pozastavuje se Kateřina Neumannová.
„Dnes je to s pohybem dětí špatné, a vidím to i na vesnicích. Je to i konkurencí počítačových her a mobilů. Neděli, kdy by měl být odpočinkový den a rodiny s dětmi by měly jít do přírody na procházku, pak tráví v supermarketech. Veškerý základ je od dětství a nejbližším vzorem jsou rodiče. Tam to musí začínat. Proto bychom měli apelovat i na rodiče, aby začali sportovat,“ navrhuje Jan Koller. „Příklad je absolutně zásadní,“ souhlasí Ladislav Slobodník.
Vzhůru na Pokémony
Vlastimil Válek by proto podpořil rodiny, které se hýbou – a to třeba tak, že dostanou zvýhodněné vstupné na jakékoliv pohybové aktivity, přičemž čím více dětí s sebou rodiče vezmou, tím nižší bude cena.
Zároveň je ale při podpoře pohybu u dětí potřeba meziresortní spolupráce. I když totiž lidí, kteří sledují olympiádu či mistrovství světa, přibývá, populaci to k pohybu nemotivuje. Proto je podle ministra Válka nezbytné spolupracovat s ministerstvem školství, aby podpořilo pohybovou aktivitu dětí ve školkách a školách. Ministerstvo pro místní rozvoj pak může přispět v tom ohledu, že podpoří budování hřišť.
„To, aby se děti do deseti, patnácti let co nejvíce hýbaly, si zaslouží finanční podporu. Měly by mít možnost hýbat se ve školách, kdy budou tělocvičny otevřené do večera a volně dostupná hřiště. Tam, kde děti bydlí, by měly být plácky na fotbal, plácky s košem nebo cvičící přístroje. Měl by být podpořen také sport v oddílech, jako je Skaut či Junák,“ navrhuje ministr Válek.
„Chybí tu, aby děti byly ke sportu vedeny. Pokud se to stane prioritou pro ministry zdravotnictví nebo školství, měli by motivovat školy a zařízení, aby tak činily,“ přidává se i stínový ministr zdravotnictví a poslanec za ANO Kamal Farhan.
Podporována by podle Válka měla být jakákoliv aktivita, která vytáhne děti ven – a mohou nakonec pomoci i samotné mobily, s nimiž se děti vydají do terénu třeba chytat Pokémony (což je pohybová aktivita, které, jak sám prozradil na konferenci, se po Praze věnuje i ministr Válek).
„U nás zcela chybí soutěže, kterých by se mohli zúčastnit všichni, nejen ti nejtalentovanější. Je třeba vtáhnout všechny do společné aktivity,“ navrhuje poslanec zdravotního výboru slovenské Národní rady a stínový ministr zdravotnictví Tomáš Szalay.
Fit lidé, fit ekonomika
K některým krokům zaměřujících se na změnu situace již dochází. Na prevenci obezity u dětí se u nás zaměřuje projekt Buď fit 24, jehož cílem je za rok snížit BMI o pět procent u dětí ve věku 6–11 let, které mají nadváhu. „O děti pohybově nadané je boj ve všech sportovních oddílech. Mě z oddílu vždycky vyhazovali, přesto bych i já chtěl mít možnost se hýbat. Pohyb by měl být dostupný i pro děti, které mají nadváhu,“ konstatuje ministr Vlastimil Válek.
A sportu u dětí je věnována pozornost i v rámci Národního obezitologického programu, který je v tuto chvíli připomínkován na ministerstvu zdravotnictví. „Zahájili už jsme diskuze o tom, jak by se měl změnit přístup ve školách. Řada dětí správný příklad doma nedostane, takže by ho měla dostat alespoň ve škole. Můžeme tak předejít tomu, aby následovala své rodiče, kteří třeba už problém obezity mají,“ poukazuje předseda České obezitologické společnosti a přednosta Centra diabetologie IKEM Martin Haluzík.
Pohyb v přírodě přitom může působit preventivně nejen v oblasti obezity. Alergiemi trápí čím dál více lidí – celkem jde o 60 procent světové populace. V Polsku byl ale v několika regionech odstartován pilotní program snížení expozice chemickým látkám, kdy jsou děti brány do přírody. „První skupiny, které pozorujeme více než deset let, mají méně alergických onemocnění než populace, která v programu neparticipuje. Nejde ještě o definitivní závěr, ale naznačuje to naději do budoucna,“ načrtává prezident Polské společnosti pro veřejné zdraví Andrzej Marius Fal s tím, že dětem určitě nesvědčí vyrůstání ve sterilním prostředí.
Investice do výchovy ke sportu a pohybu je ale i zároveň investicí do budoucnosti. „Hovoříme o tom, kolik peněz nasypeme do sportu. Všichni za tím vidí vrcholový sport a to, kolik přivezeme medailí. Ale drtivá většina peněz končí v žákovských a sportovních oddílech, které nejsou a nebudou vrcholové. Utužuje to ovšem generaci v tom, že tito lidé budou zdravější. Peníze investované do sportu tedy nejsou investované jen do olympiád, ale do budoucí konkurenceschopnosti ekonomiky, protože o co budeme mít zdravější populaci, o to budeme mít větší růst HDP a vyrovnanější rozpočet,“ shrnuje místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový premiér za ANO Karel Havlíček.
„U nás dokonce vzniklo ministerstvo sportu. I já bych přitom chtěl zdůraznit část týkající se neprofesionálního sportu, který je jasným preventivním krokem,“ souhlasí slovenský ministr pro investice, digitalizaci a regionální rozvoj Richard Raši.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Všeobecné zdravotné poisťovně a společnostem Tiscali Media, ALK, Ewing, EUC, AKESO, Sprinx, Národní sportovní agentuře a sportovnímu klubu Dukla.
