V pondělí se snesla na hlavu tureckého prezidenta Erdogana vlna kritiky za zneužití potlačeného puče ke koncentraci moci a k vyřizování účtů se starými nepřáteli.
Trhy ale jednají cynicky a spíše ocenily rychlé zažehnání nového zdroje geopolitické nestability. I když se Turecko dál zjevně odklání od Evropské unie a západu, investoři to zatím nečtou jako zásadní hrozbu pro ostatní evropské ekonomiky.
Za hlavní riziko pro relativně slušně rostoucí eurozónu budou asi v následujících týdnech dál považovat Brexit. Zásadní bude sledovat především to, do jaké míry vzniklá nejistota ovlivňuje investiční rozhodování podniků. První ochutnávku toho, jak moc podniky po Brexitu šlapou v investicích na brzdu dostaneme tento pátek s červencovými náladami v průmyslu v eurozóně (PMI).
Druhým zdrojem obav souvisejících s Brexitem je možný restart finanční nákazy ve slabších bankovních systémech eurozóny – především v Itálii a v Portugalsku. Ne že by Brexit sám byl zdrojem problémů italských bank. Poklesla s ním ale výrazně důvěra v EU a její schopnost aplikovat efektivně a smysluplně nová pravidla pro řízení bankovních krizí. Pokud zátěžové testy na konci měsíce (29. července) ukáží, že italské nebo portugalské banky potřebují nový kapitál, měly by tentokráte jako první své náklady nést soukromí investoři (držitelé akcií a dluhopisů). Problém je, že značnou část italských bankovních dluhopisů drží v rukou domácnosti.
Restrukturalizace bankovního dluhu u jedné banky tak lehce může vyvolat mezi domácnostmi paniku a vést k vyschnutí domácího italského trhu s bankovními dluhopisy, který je důležitým zdrojem financování pro všechny (i zdravější italské banky). Řím se proto ohledně aplikace nových pravidel dostává s Berlínem a s Bruselem do ostrého sporu. Celá věc navíc může mít i politickou dohru. Pokud by italské domácnosti na bankovních dluhopisech (drží jich 235 miliard eur a tvoří 15 % jejich jmění) nesly zásadnější ztráty, pravděpodobně se to výrazně podepíše na důvěře v italskou vládu před důležitým ústavním referendem (v říjnu tohoto roku). A v případě neúspěchu referenda by byly na spadnutí předčasné volby, ve kterých by asi výrazněji zabodovalo anti-evropské hnutí Pěti hvězd volající po odchodu z eurozóny. Hrozba dalšího drolení vnitřního trhu by se evropským podnikům rozhodně nelíbila.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
