Bývalý zaměstnanec Správy státních hmotných rezerv Karel Gruntorád před nedávnem pravomocně vyhrál spor se svým bývalým zaměstnavatelem. Ten mu musí zaplatit 50 tisíc korun. Předsedovi správy Pavlu Švagrovi Gruntorád vyčítá, že správu před soudem zastupoval privátní právník. Mimochodem, v současnosti probíhá výběrové řízení na nového předsedu správy a z oficiálních zdrojů není dosud známo, zda se ho účastní i Pavel Švagr.
Karel Gruntorád se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 domáhal vůči Správě státních hmotných rezerv konstatování, že správa porušila pracovně-právní předpisy a požadoval zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 123 984 korun. Gruntorád tvrdí, že správa vůči němu jako zaměstnanci porušovala práva na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru.
Gruntorád konkrétní diskriminační jednání popsal jako nerovné zacházení s ním oproti jeho ostatním kolegům na daném pracovišti, případně co do ukládání písemných výtek za pracovní pochybení i ve srovnání s jemu tehdy nadřízenými zaměstnanci.
„Diskriminační jednání shledával v tom, že mu byly ukládány výtky (nesmyslné, absurdní a účelové), které jiným zaměstnancům za obdobná jednání a v dané četnosti ukládány nebyly, že oproti ostatním zaměstnancům dostával neadekvátní, nepravdivá, dehonestující služební hodnocení, resp. jako jedinému ohledně něj nebylo vůbec řádně vyhotoveno služební hodnocení za rok 2016 (přičemž za toto pochybení při
plnění pracovních povinností příslušní nadřízení žalobce např. nedostali žádnou výtku), byl neúměrně často úmyslně stěhován do různých kanceláří, byla mu nadměrným způsobem kontrolována docházka, byl na pracovišti v zásadě špehován ohledně používání internetu, když např. informace o jeho návštěvách internetu byly sdělovány i osobám k tomu neoprávněným. Daná jednání žalovaného porušující zásady rovného zacházení vůči žalobci přitom byla soustavná a dlouhodobá, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce na pracovišti, bylo vůči němu vytvářeno zastrašující, nepřátelské, a urážlivé pracovní prostřední (byl vystaven špehování, tzv. bossingu a šikaně, byl izolován od ostatních zaměstnanců), žalobce tak byl permanentně vystavován a cítil nepřiměřený psychický nátlak, byly o něm po služebním úřadě šířeny nepodložené lživé informace, nápravu nezjednali ani nadřízení, na něž se opakovaně obracel v rámci myslitelných zákonných opravných prostředků. To vše žalobce pociťoval jako
zásah do své osobní integrity, mělo to neblahý vliv na jeho psychiku, byla poškozována jeho dobrá pověst. Žalobce proto žádal konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč,“ stojí v rozsudku nalézacího soudu.
Správa státních hmotných rezerv nárok Karla Gruntoráda zcela neuznala.
„Žalovaný – pozn. red.) sporoval nejprve nedostatek pravomoci civilních soudů. Dále tvrdil, že nedošlo k žádnému porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci žalobce, když v tomto směru žalobce neunesl ani břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní; stejně tak neprokázal, že by byla jakkoli snížena ve značné míře jeho důstojnost či vážnost ve společnosti. Výtky ukládané žalobci vycházely ze způsobu plnění jeho pracovních úkolů, podléhaly přezkumu služebně nadřízeným orgánem, v převážné míře nebyly nadřízeným orgánem zrušeny (pokud v části ano pak pouze pro procesní či formální pochybení); písemné výtky byly udělovány i ostatním zaměstnancům. Služební hodnocení žalobce odpovídalo jeho pracovním výsledkům, za rok 2016 bylo zrušeno pouze z formálních nedostatků. Kontroly trávení času na internetu, kontroly docházky probíhaly u žalovaného plošně, v případě zjištěných závad za to byly ukládány výtky i ostatním zaměstnancům. Ke stěhování žalobce do různých kanceláří docházelo z organizačních důvodů a za účelem pomoci žalobci k odstranění jeho chybovosti při plnění služebních úkolů. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby,“ lze se dočíst v rozsudku z roku 2019.
Po soudním kolečku (trojnásobném) nakonec rozsudek potvrdil Městský soud v Praze a Správa státních hmotných rezerv (SSHR) byla odsouzena k zaplacení 50 tisíc korun. Nejde ani tak o výši platby, jako o princip. Karel Gruntorád předsedu Správy státních hmotných rezerv nadále tepe.
Pravomocný rozsudek je k dispozici ZDE.
Platit má, kdo to zavinil, tvrdí exzaměstnanec
„Prioritně mi jde o to dosáhnout toho, aby, když už pan Švagr na obhajobu svého protiprávního jednání najal advokátní kancelář, a přesto prohrál, její služby neuhradil stát, ale ten, kdo tento výdaj ze státního rozpočtu zavinil. Tady už nejde o nějakou ředitelku odboru, ale přímo o předsedu. Ten zastupuje SSHR, dopustil žalované jednání, odmítl mimosoudní jednání a přijal soud, najal advokátní kancelář a platil ze státních peněz její služby. Nejde mi osobně ani o to, přispět ke konci Švagra jako předsedy Správy, i když si myslím, že tam nemá co dělat. Manažersky je v oblasti práce s podřízenými na úrovni okresního tajemníka KSČ z roku 1980. Myslím, že by bylo vhodné, aby lidi věděli jak hospodaří manažeři státních institucí. A to nemají malý plat,“ tvrdí Karel Gruntorád.
Švagr vrací úder. Účastní se tendru na nového předsedu správy?
„Kauza pana Gruntoráda se odehrála na jednom z organizačních útvarů správy a prakticky postihuje období dva a půl roku – 2016 až 2018, kdy nadřízení pana Gruntoráda měli k němu výhrady, které se promítly do služebních hodnocení s důsledkem do snížení platu a dále do několika výtek. Současně se na dotčeném pracovišti řešily mezilidské vztahy. Zjednodušeně řečeno, svoji roli hrál partnerský vztah pana Gruntoráda s jednou z vedoucích zaměstnankyní tohoto útvaru. Dokud žili ve vztahu a tvořili pár, tak vše bylo v pořádku, když se ale rozešli, tak na tomto útvaru začaly mezilidské problémy. Prostě partnerské vztahy na pracovišti nejde zakázat a rozchod bohužel někdy nese všemožné důsledky. Již v průběhu uvedeného období pan Gruntorád všechny výše uvedené výhrady od svého vedoucího organizačního útvaru napadal a podával různé stížnosti. Jejich prošetřováním se ale nikdy nepotvrdil nezákonný postup,“ tvrdí předseda Pavel Švagr.
Mimochodem, právě probíhá výběrové řízení na nového předsedu správy a není známo, zda se ho účastní i Pavel Švagr.
„V jistém čase pan Gruntorád ze správy odešel na jiný státní úřad. Následně pak podal na správu žalobu, ve které se domáhal ´… konstatování, že žalovaná strana (správa) zasáhla do jeho práv na ochranu osobnosti, dobré pověsti a důstojnosti a také toho, aby mu byla zaplacena náhrada nemajetkové újmy ve výši cca 124 tis. Kč´. Soud o této žalobě pana Gruntoráda rozhodoval celkem třikrát a předpokládám, že máte rozsudky (nebo alespoň ten poslední k dispozici), protože z hlediska objektivity posouzení celého případu to považuji za důležité. Ještě podotknu, že třeba prvním rozsudkem soud žalobu úplně zamítl. Následovala odvolání z obou stran a finálním je třetí rozsudek. A tady určitě stojí za zmínku, že v něm soud třeba také konstatuje, že ´… srovnatelný případ z hlediska okolností projednávaného případu k dispozici není´,“ popisuje dále Pavel Švagr.
„Rozsudek soudu je takový, že žaloba pana Gruntoráda byla zamítnuta co do určení, že žalovaná porušila pracovněprávní předpisy. Co se potom týká požadované nemajetkové újmy, tak soud přiznal panu Gruntorádovi zadostiučinění v částce 50 tis. Kč., které považoval s ohledem na proběhlé dokazování a neprokázání všech tvrzení Ing. Gruntoráda za přiměřené. Takže ani tady soud nevyhověl žalobě v plném rozsahu. A to také svědčí o komplikovanosti posuzování a nalezení spravedlivého závěru.
„I přes uvedený jasně formulovaný rozsudek soudu pan Ing. Gruntorád ve stížnostech v té samé věci pokračuje a např. sděluje, že se svěří novinářům a to z důvodu – cituji: ´… s ohledem na intenzitu útoků proti mojí osobě, dobu trvání vůči mně urážlivého jednání a v návaznosti na sveřepém trvání Ing. Švagra na správnosti jeho jednání´. Posuďte si toto sdělení v kontextu výše uvedeného finálního Rozsudku sám. Toto mi již prostě přijde jako účelové, skoro ´mstou´ zavánějící chování pana ing. Gruntoráda. A pokud bude pokračovat, tak samozřejmě budu nucen i já volit adekvátní právní kroky. A možná ještě poznámka, když si rozsudek projdete, tak vám z něj jistě dojde, že já osobně jsem nebyl v průběhu soudního řízení nikterak soudem vyzván k výpovědi, svědectví, atp. V průběhu doby, kdy se příběh odehrával, správa na situaci reagovala a to s cílem vše řešit dostupnými prostředky a možnostmi. Ale není to o momentálním řešení, ale o systémovém přístupu k lidem a k jejich vzdělávání. Ale je také fakt, že animozity na pracovišti se řeší jen obtížně.,“ pokračuje Pavel Švagr.
Podotkl, že nemá k dispozici žádnou informaci o tom, že by se na některém z našich pracovišť vyhrocovaly vztahy tak, jak to bylo na útvaru v době, kdy na něm pracoval Karel Gruntorád.
„Ať již to je výsledek přijatých opatření, nebo prostě lidmi, kteří zde aktuálně pracují, je to dobře. Dobrá pracovní atmosféra a spravedlivý přístup vedoucích ke všem podřízeným z hlediska plnění pracovních povinností je přeci dobře,“ doplnil předseda SSHR.
Nemáme právníky k řešení personálních sporů. A správa neprohrála, tvrdí předseda
Pavel Švagr se vyjádřil i k tomu, proč si správa najala privátní právní zastoupení, když v ní právníci pracují.
„Co se týká externí advokátní kanceláře, pak snad postačí jednoduché vysvětlení. Správa byla stranou žalovanou a tudíž se musí hájit a předkládat své argumenty. Správa nemá k dispozici fundované právníky k řešení personálních sporů a protože k nim čas od času dochází, tak využíváme služby externí právní kanceláře a to na základě dlouhodobé rámcové smlouvy, která je zveřejněna v registru smluv vedeném Ministerstvem vnitra. A v konkrétním případě jde jak o tento spor, tak i např. o další speciální právní poradenství z personální oblasti. Jen doplním, že správa vždy pečlivě posuzuje případné využití externího právního zastoupení v kontextu svých schopností. Z hlediska nákladů vás odkážu na web správy na sekci O nás – Povinné informace, ve které jsou jako povinně zveřejňované informace uvedeny i náklady a právní zastoupení za rok 2022 a 2023,“ vysvětluje Pavel Švagr, ale zmiňované údaje tak snadno, jak to popisuje předseda správy, dohledat nejde.
„Jinak naši kmenoví právníci řeší zejména komerční spory a je běžné, že v těchto věcech zastupují správu i u soudů. Navíc i kdybych chtěl mít širší specializaci právníků na Správě, tak problém je v tom, že volné místo právníka nejde prakticky z hlediska platového ohodnocení obsadit. Takže ostatní zbylí právníci jsou vytíženi až přetíženi ostatní právní agendou a úkoly, které souvisejí s vypisovanými zakázkami na pořízení rezerv, řešením smluvních ujednání a např. i sankcí dodavatelům a řadou dalších úkolů. Proto jsme v tomto případě oslovili extérní advokátní kancelář. A o specifičnosti toho případu konec konců hovoří sám soud, když (jak jsem uvedl výše) nenalezl podobný případ při jeho posuzování. A z rozsudku je také zřejmé, že v tomto sporu správa neprohrála,“ uzavírá Pavel Švagr.
Práce s nepodloženými tvrzeními
Na Švagrovo vyjádření zareagoval Karel Gruntorád: „Z hlediska povinností které by měl vedoucí služebního úřadu plnit, je toto blábol, který však ve svém důsledku říká, že Pavel Švagr vlastně netuší, jaké jsou jeho povinnosti stanovené zákonem. Mezi ty nepatří řešit partnerské vztahy, ale zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci v jím řízeném služebním úřadě. Švagr nesplnil povinnosti vedoucího služebního úřadu konkrétně tím, že podepsal služební hodnocení zpracované na mne Ing. Šustrem a Ing. Randovou. Hodnocení obsahovala nikterak nepodložená tvrzení, která vůči mně byla urážlivá a dehonestující. Toto provedl dokonce opakovaně. Vždy byly tyto dokumenty na základě mé oprávněné stížnosti zrušeny pro nezákonnost náměstkem ministra vnitra pro státní službu. Evidentně se jedná o neplnění služebních povinností a to všech tří státních zaměstnanců, včetně Ing. Švagra. Přestože náměstek konstatoval nezákonnost v této věci vůči mně, zpracovatelé nebyli nikterak postihnuti.“
Gruntorád zareagoval také na Švagrův argument o soudním kolečku a trojím rozhodování.
„Ing. Švagr považuje za důležité absolutně nepodstatné věci. Jako ostatně vždy. Jak formuluji žalobu a jak ji v průběhu jednání změním nebo ponechám nemá z hlediska konečného rozhodnutí soudu na rozhodnutí o tom, že SSHR se statutárním zástupcem Ing. Švagrem je povinná zaplatit žalobci finanční částku jako ´přiměřené zadostiučinění´. Z textu rozsudku vyplývá, že důvodem zaplacení zadostiučinění je neplnění povinností vyplývajícího pro Ing. Švagra ze zákoníku práce. Že je Ing. Švagr v čele SSHR, který odpovídá vládě ČR za její činnost, vyplývá ze statutu SSHR. Důvodem, proč soud rozhodoval třikrát, byla nezkušenost soudu 1. stupně v pracovně právních sporech; poprvé byl rozsudek vrácen z důvodu špatného právního názoru soudu, který původně žalobu zamítl, podruhé stejný soud udělal procesní chybu a bezchybně tedy rozhodl až na potřetí. Teprve tehdy konečně soud 1. stupně problém zvládl rozsudek právně bezchybně; jiný soud by mohl rozhodnout třeba napoprvé a nebo také i napopáté. Protahování jednání znamenalo větší výdaje ČR – SSHR vynaložené na tento spor a větší příjmy advokátní kanceláře. Každý, kdo má průměrné právní vědomí, při přečtení žaloby a důkazů musel vědět, že tento soud nemůžu prohrát. Určitě to věděla i advokátní kancelář. Kdybych si myslel, že věřili že vyhrají, určitě bych je podcenil,“ reaguje dále Gruntorád.
Gruntorád navázal i na tvrzení Švagra, že „srovnatelný případ z hlediska okolností projednávaného případu k dispozici není“.
„Toto je kouzelné, ukázka manipulace a překrucování faktů – typický projev chování Ing. Švagra. Opět prokazuje buď úmysl manipulovat s fakty, a nebo neschopnost vnímat souvislosti. Soud když v bodě 47. rozsudku uvádí, že „… srovnatelný případ z hlediska okolností projednávaného případu k dispozici není“, tak ve skutečnosti poukazuje ne to, že v judikatuře nelze nalézt případ, kde soud řešil mobbing v takovém rozsahu (nesplnění povinností zpracovat služební hodnocení, ukládání nezákonných výtek, dehonestace ve služebních hodnoceních, bezdůvodné stěhování do různých kanceláří bez souvislosti se služebním zařazením). Ing. Švagr vytrhl ze souvislosti část textu bodu 47. rozsudku a manipulativně obrátil smysl obsahu celého bodu. Soud v tomto bodě říká, že případ mobbingu tohoto rozsahu není v judikatuře popsaný a že částku 50 000 Kč považuje za minimální, které by se mně jako žalobci mělo dostat. Jinak řečeno, kdybych se proti výši částky přisouzené soudem 1. stupně odvolal, odvolací soud by mi přiznal víc,“ tvrdí bývalý zaměstnanec Správy státních hmotných rezerv.
„Porušení pracovně právních předpisů soudem je v rozsudku popsané a konstatované v mnoha bodech. Jestli Ing. Švagr nevnímá své jednání popsané v mnoha bodech rozsudku jako porušení služebních, předpisů, nechápu jak může zastávat funkci vedoucího služebního úřadu, kde je požadovaný výkon služby v oblasti organizace věcí státní služby,“ pokračuje Karel Gruntorád.
Podle Gruntoráda žaloba nebyla mstou a znovu poukazuje, že úřad nezastupovali jeho právníci, ale najatá advokátní kancelář.
„Jde o to, že z principu jako daňový poplatník nemůžu nad takovýmto jednání mávnout rukou. Koho to tady platíme? Ano, z mé strany je tady účel. Účelem je, aby manažer vybavený schopnostmi či neschopnostmi plnit povinnosti v souladu se zákony této republiky nezastával funkce v řízení služebního úřadu způsobem, který je popsaný v rozsudku. Mojí volbou bylo, že jsem absolvoval psychicky náročnou spolupráci s těmito úředníky. Mohl jsem odejít dřív, ale to bych zase nemohl vzpomínat na tak originální osobnost jakou Ing. Švagr jistě je. Tak za co msta? Nedopustit, aby služební místa vedoucích služebních úřadů zastávali takovýto vedoucí nemůže být mstou, ale legálním zájmem každého občana tohoto státu,“ uzavírá bývalý zaměstnanec Správy státních hmotných rezerv.
Jan Hrbáček
