Evropská unie od začátku loňského roku výrazně snížila svou energetickou závislost na Rusku. Platí to hlavně v případě ropy, kde ve druhém letošním čtvrtletí pokrývaly ruské dodávky už jen 2,7 procenta celkové spotřeby. Méně příznivá je situace u zemního plynu, kde Rusko stále zajišťuje okolo 13 procent evropské spotřeby.
Jak ve své zprávě uvádí Evropská komise, ještě ve druhém čtvrtletí roku 2022 bylo Rusko největším dodavatelem ropy na evropský trh s tržním podílem 15,9 procenta. O rok později už mělo podíl pouze ve výši 2,7 procenta. Loni na jaře evropské země dovážely z Ruska 8,7 milionu tun ropy měsíčně, letos ve druhém kvartálu to bylo 1,6 milionu tun. Tedy o 82 procent méně.
Naopak dovoz od zahraničních partnerů kromě Ruska vzrostl z 31,5 milionu tun na 37,3 milionu tun za měsíc. Ruskou ropu na unijním trhu nahrazují hlavně zvýšené dodávky z Norska, Kazachstánu, Libye, Saúdské Arábie a Spojených států.
Pomaleji klesá závislost na dodávkách ruského zemního plynu v plynném skupenství, kde podíl za rok klesl z 28,3 na 13,8 procenta celkového dovozu EU. Ve druhém čtvrtletí letošního roku hlavním dodavatelem do zemí EU Norsko s podílem 44,3 procenta, následované Velkou Británií (17,8 %) a Alžírskem (16,5 %). Roste také podíl Ázerbájdžánu, který již zajišťuje šest procent potrubních dodávek plynu na unijní trh.
Pokud jde o zkapalněný zemní plyn (LNG), taky jednoznačně dominují Spojené státy americké s podílem 46,4 procenta na dodávkách do terminálů v zemích EU. Rusko zde obsadilo druhé místo s podílem 12,4 procenta. Za ním následují Katar (10,9 %), Alžírsko (9,9 %) a Nigérie (5,1 %). Nově se mezi významnějšími dodavateli LNG objevují Norsko a Omán.
Jak na konci srpna upozornil web Global Witness, dovoz LNG z Ruska do zemí EU v lednu až červenci vzrostl na 22 miliard metrů krychlových (v plynném stavu), což je o 40 procent navíc oproti „předválečnému“ lednu až červenci 2021. Většina ruského LNG směřuje do Španělska, Belgie a Francie. Web dále uvedl, že velký podíl na tomto importu mají západní koncerny Shell a TotalEnergies, které s ruským LNG bezostyšně obchodují.
Rozdílný vývoj u ropy a plynu souvisí se zavedenými sankcemi ze strany Evropské unie. Loni v prosinci vstoupil v platnost zákaz dovážet ruskou ropu po moři, po němž následovalo embargo na ropné produkty s platností od 5. února. Německo a Polsko ukončily potrubní dovoz ruské ropy dobrovolně. Na základě platné výjimky stále pokračují dodávky ruské ropy do České republiky, Slovenska, Maďarska a Bulharska.
Naopak na dovoz zemního plynu z Ruska zatím nebyly sankce zavedeny, pokles souvisí hlavně s ruským rozhodnutím ukončit dodávky do střední Evropy plynovody Jamal a Nord Stream. Německo, Polsko a Česká republika proto musely ruský plyn narychlo nahradit dodávkami z jiných zemí. Naopak dále pokračují potrubní dodávky ruského plynu přes ukrajinské území na Slovensko, do Maďarska, Rakouska a Itálie.
Česká republika je dnes v podivné pozici. Na jedné straně je zcela nezávislá na dovozu ruského zemního plynu, na druhé navyšuje objem dovozu ruské ropy. Změnu má přinést rozšíření kapacity ropovodu TAL z italského Terstu, které umožní náhradu dodávek z Ruska na přelomu let 2024 a 2025. Ke stejnému datu ČEZ ukončí závislost na odběru ruského jaderného paliva.
David Tramba
