Ministerstvo životního prostředí v současné době vyřizuje připomínky od ostatních resortů a institucí ke svému návrhu zákona o vodách. Ten má do budoucna zamezit podobným ekologickým haváriím jako otrava Bečvy ze září 2020, při které na čtyřicetikilometrovém úseku řeky uhynulo na 40 tun ryb. Podle spolupředsedy strany Zelených Michala Berga, který se kauze otrávené Bečvy dlouhodobě věnuje, jde ale návrh ministerstva životního prostředí správným směrem.
Zajistit to má například zavedení digitální evidence všech výpustí odpadních vod a také dosud chybějící povinnost vybraných znečišťovatelů provádět kontinuální monitoring toho, co do řek vypouštějí. Klíčovou změnou je pak zavedení tvrdších sankcí za nedovolené vypouštění odpadních vod a havárie. Jejich stávající nastavení označuje ministerstvo za „nedostatečný a málo efektivní”.
Jenže z výsledků připomínkového řízení vyplývá, že některé resorty drakonické tresty odmítají, a to stejně jako nové povinnosti pro dotčené úřady i firmy. Například podle spolupředsedy strany Zelených Michala Berga, který se kauze otrávené Bečvy dlouhodobě věnuje, jde ale návrh ministerstva životního prostředí správným směrem.
Mohly by podle vás navrhované změny skutečně podobným ekologickým katastrofám, jako byla ta na Bečvě, do budoucna zabránit?
Zákon jde dobrým směrem a v mnoha oblastech posouvá legislativu tam, kde bychom si ji přáli mít. Velmi užitečné je zpřesnění postupů zásahů jednotlivých složek, kdo odpovídá za likvidaci havárie a koordinaci prací. Chybí zde snad jen zpřesnění povinnosti informovat obyvatelstvo. Určitě je ku prospěchu snaha zmapovat všechny výpusti odpadních vod a vést jejich registr. To je celkem ambiciózní přístup. Je samozřejmě ale otázka, jaká bude schopnost příslušných orgánů tento registr udržovat a aktualizovat.
Jak hodnotíte navrhované postihy za nepovolené vypouštění znečištěných odpadních vod nebo dokonce za havárie? U těch návrh zákona počítá se sankcemi ve výši až desítek milionů korun…
Ačkoli jsou navrhované pokuty zvýšeny až na 25 milionů, resp. 50 milionů za určitých okolností, pořád se pohybujeme pouze v rovině pokut. Pro širší koncept ochrany životního prostředí by mělo smysl dotáhnout do praxe koncept náhrady ekologické újmy.
Co tím máte na mysli?
Pokud někdo svým krokem zničí nebo značně poškodí ekosystém, který se bude obnovovat roky, více než samotná výše pokuty je důležité, aby měl povinnost nahradit způsobenou ekologickou újmu. Ta se nerovná škodě na něčím majetku, ale jde o vyčíslení hodnoty ekosystému a jeho služeb.
Je ale možné toto nějak vyčíslit?
Náš zákon o životním prostředí už od roku 1992 předpokládá, že by mělo být možné tuto újmu nahradit v penězích, ale přes 30 let k tomu neexistuje prováděcí předpis. A příslušný zákon o ekologické újmě se týká jen velmi malé výseče možných havárií.
Pokud bychom vedle pokut tedy měli i povinnost nahradit ekologickou újmu, tak by byly ty sankce dostatečně, pokud jej ale nemáme, dokázal bych si představit, že mohou být ty pokuty i vyšší. Často se to týká firem, které mají obraty v miliardách korun, takže ani 25 milionů pro ně nemusí být dostatečně preventivní částka.
Jsou podle vás v návrhu zákona dostatečně upravené povinnosti znečišťovatelů?
Tuto část novela zákona příliš neřeší, s výjimkou povinnosti průběžného monitoringu. Podle odborné veřejnost by měly být sníženy ohlašovací prahy toho, co znečišťovatelé hlásí do Integrovaného registru znečišťování, aby měla veřejnost větší kontrolu nad tím, jaké látky se kde zpracovávají, včetně zařazení některých nových látek, které se nyní nereportují. Naopak by se měly zpřísnit limity toho, co je možné do vod vypouštět.
Může tedy přinést změnu to samotné zavedení pravidelného monitoringu?
Ministerstvo navrhuje způsob, že si u vyjmenovaných nebezpečných látek budou přímo znečišťovatelé sami na výpustích průběžně měřit kvalitu vody a pokud vyhodnotí, že je něco špatně, budou konat. Obecně je princip průběžného měření kvality vody správný, nicméně otázkou je, zda je možné přímo důvěřovat tomu, když znečišťovatelé budou hlídat přímo sami sebe, zákon navíc neukládá povinnost data zpřístupnit veřejnosti. Stejně tak je otázka, zda je vymezení konkrétních látek dostačující – někdy může řeku znečistit látka, se kterou nikdo dopředu nepočítal a nikdo ji tudíž ani neměří.
Snažíme se to vyhodnocovat s odborníky a zjišťovat, zda podobný model funguje jinde. Ve světě je totiž spíše rozšířený přístup nezávislého měření kvality vody ze strany příslušných správců toku či podobných institucí. Ten pak funguje jako systém včasného varování a na jeho základě se určuje potenciální typ znečištění a jeho původce.
Reagovalo ministerstvo na aktuální situaci a problémy, které ukázala kauzy Bečva, dostatečně rychle a adekvátně?
Myslím že i ministerstvo si je vědomo toho, že celý proces mohl proběhnout rychleji – od havárie na Bečvě uběhlo dva a půl roku, a nyní ministerstvo navrhuje, aby příslušná novela zákona začala platit okamžitě po schválení, protože, jak píše důvodová zpráva, jedná se nyní už o třetí meziresortní připomínkové řízení, kdy byl návrh zákona několikrát významně upraven, a je zde obecný zájem, aby začal platit co nejdřív. Veřejnost určitě očekávala, že po tak závažné havárii nebude muset čekat více než dva a půl roku.
Jak hodnotíte projednávání kauzy Bečva u soudu? Někteří svědci tam podobně jako dříve média i experti z oboru zpochybňují verzi obžaloby, podle které řeku otrávila rožnovská společnost Energoaqua…
Stále se to točí ohledně skutečnosti, že není možné vysvětlit, proč neumíraly ryby v řece dříve, než po 3.5 kilometrech od té označené výpusti. Několik pokusů expertů a soudních znalců potvrdilo, že k plnému promísení chemikálie po celé šířce toku muselo dojít mnohem dříve a tedy tento předpoklad obžaloby neobstojí. Uvidíme, zda další dny jednání v tomto přinesou nějaký posun.
Může ten soudní proces něco přinést pro další obdobné případy do budoucna?
Je užitečné sledovat soudní jednání i proto, že máme možnost nahlédnout hlouběji do systému povolování nakládání s nebezpečnými látkami u nás. A obě strany, obžaloba i obhajoba, předkládají protichůdná vyjádření úřadů či příslušná povolení, například od Krajského úřadu nebo Ministerstva životního prostředí. Tomu se jako Zelení chceme věnovat, protože z toho vyplývá, že minimálně na jednom z těchto úřadů nedělají svou práci dobře. A asi se shodneme, že v evidenci nebo při povolování nakládání s nebezpečnými látkami by chaos panovat neměl, bez ohledu na to, kdo otravu Bečvy způsobil.
Tomáš Svoboda
