Česko má s březnem novou oficiální zemědělskou plodinu. Lanýže. Specificky vonící lahůdka, která není levnou záležitostí a pěstuje se většinou v utajení. O to více tato delikatesní houba skýtá příležitost, a to nově i pro české zemědělce. Teď totiž přišla i do legislativy a oficiálně se tak u nás už může pěstovat.
Do současné doby na orné půdě nešlo pěstovat stromy lesního charaketeru, které lanýže potřebují ke svému růstu. „A legislativa neznala ani takové, které by mohly být pěstovány na zemědělských plochách až po dobu padesáti let, po kterou lanýžárna plodí,“ konstatuje Richard Beneš, dřívější top manažer, který dříve zefektivňoval řízení firem. Spolu s manželkou Lenkou a předním tuzemským expertem na lanýže docentem Milanem Gryndlerem tuto změnu iniciovali a teď stojí za třemi firmami, které se zabývají ať už pěstováním, prodejem nebo výzkumem a veškerými dalšími aktivitami kolem lanýžů: Český lanýž a Český lanýž servis a sdružením pěstitelů Český lanýž Asociace.
„Je to fatastická zpráva pro všechny majitele lanýžáren a otvírá to novou budoucnost části zemědělství u nás. A může to být i šance pro české ovocnáře, kteří dlouhodobě čelí polské konkurenci a nevědí, co místo sadů,” doplnil ke změně v legislativě. Sám plantáž na utajovaném místě provozuje, hlavní směr jeho podnikání tvoří ale obchod se sazenicemi stromů naočkovaných drahou houbou a testování, zda se lanýž v kořenovém systému skutečně nachází. Prioritou firmy je i bude nadále také výzkum, od roku 2017 už vytvořila tři světově unikátní inovace.
„Podle dostupných informací zatím jako jediní na světě můžeme garantovat, že když dáváme sazenici, která projde našim genetickým testem do půdy, tak má na sobě skutečné živé podhoubí lanýže. Ostatní neumí kontrolovat půdu, jestli neobsahuje například antimykotika z předchozí výsadby nebo škodlivé bakterie a řeší to jen masovostí výsadby,” konstatuje.
Jak vyplývá z informací ministerstva zeměděleství, plocha s lanýži je teď v Česku už oficiálně platná v registru zemědělské půdy LPIS. Z toho vyplývá, že ten, kdo bude chtít lanýže pěstovat, by měl být zaevidovaný v registru. Díky novému nařízení vlády pěstitelé také například snadněji dosáhnou na zemědělské dotace.
To, že by se lanýže mohli vyplatit, dokládá propočet firmy Český lanýž. Tam spočítali, že průměrná doba plodnosti lanýžárny se pohybuje kolem tří desítek let a za tu dobu může vytvořit zisk, jako kdyby na stejném pozemku pěstovali klasické plodiny v délce 3750 let. A to je zajímavé i pro zemědělce, kteří nedisponují stovkami či tisíci hektarů.
„Za zhruba milion korun investic na zřízení jednoho hektaru, což je v podstatě stejná cena jako za hektar vinohradu, lze dosáhnout ročního výnosu kolem 1,8 milionu korun,” říká Beneš s tím, že to je několikanásobně více než ve vinařství. V horizontu třiceti let plodnosti lanýžárny a pěti až patnácti let potřebných k jejímu rozjezdu se zisk teoreticky může pohybovat až kolem padesáti milionů korun.
Lanýž očkovaný na lísce začíná plodit okolo pátého roku od výsadby, na habru od osmého a na dubu až od 10. či 15. roku. Neznámou je sice kolísání produkce v jednotlivých sezonách, ale riziko absolutní ztráty investice, i kdyby lanýžárna neplodila, nepovažuje Beneš za pravděpodobné. Jak bylo už řečeno, společnost vedle testování samotné sazenice prostřednictvím metody vyvinuté Gryndlerem nabízí zájemcům o pěstování i prověření půdy na výskyt vhodných bakterií a další poradenství. A tím se investiční riziko pěstitele snižuje.
Španělsko sází na lanýže ve velkém
„Ve Španělsku už pochopili, jak cenná tato plodina může být. Nemají žádnou mnohaletou pěstitelskou historii, jako třeba Francouzi, berou to ryze ekonomicky a pěstují ji ve velkém,” konstatuje Beneš, který aktuálně čerpá inspiraci v zahraničí. „Nic než lanýžárny, kam oko dohlédne,” dodává přímo ze španělské oblasti ve vnitrozemí ve střední části Španělska.
Tady využívají vysoké nadmořské výšky k ochlazení, pole jsou zhruba 800 metrů nad mořem. Přesnou lokaci ale přiblížit nemůže, stejně jako u nás si ji každý majitel pečlivě střeží – jednak z obav z krádeže jak potenciálních lanýžů, tak i nově vysázených sazenic. Tady ale pěstují teplomilný černovýtrusý lanýž, což není vůči tomu v Česku, burgundskému, konkrukurční druh. A protože ve Španělsku je také stále teplejší podnebí, testují tady i možnosti pro lanýže pouštního – ten se přitom pěstuje spíše v lokalitách jako Kuvajt nebo Maroko.
Česko má s touto plodinou každopádně letité zkušenosti. Na začátku minulého století ji pěstovala šlechta na několika panstvích a prodávala se i na pražských či brněnských trzích. V grantovém výzkumu, který pro Akademii věd vedl docent Gryndler, bylo v Česku zatím identifikováno šestnáct druhů lanýžů. Několik z nich patří mezi kulinářsky cenné. Většina jich je ale také velmi přísně chráněna a pokuty brání jejich sběru. Respektive lovu, protože lanýže se hledají s pomocí psů, kteří nahradili dříve běžná prasata.
K pěstování jsou každopádně nejvhodnější ty, které se v ČR i přirozeně vyskytují, tedy burgundský, letní a Borchiův. Posledně jmenovaný však u nás z neznámých důvodů prakticky neplodí, první je premiant, na který se soustřeďuje i Beneš, s cenou kolem 15 tisíc korun za kilogram.
Firma už také pomáhá pěstitelům, kteří si chtějí farmu pořídit. Podle Beneše je aktuálně nejčastější zájem osadit plochu o velikosti jedna až pět hektarů, nicméně svůj zatím největší projekt realizuje pro vinařství, které chce lanýžárnu na více než patnácti hektarech. V dubnu by se měly začít sázet sazenice. Za pomocí investora z finančního sektoru by mohl vzniknout pak i další obří projekt – ten ale zatím naráží na potíž sehnat v lokalitě středních Čech vhodné pozemky o výměře až sto hektarů.
Zájem o sazenice ale i mezi menšími pěstiteli je podle Beneše enormní, loni na podzim evidoval objednávky na 23 tisíc kusů. Jarní várka už je letos tak vyprodaná, nyní se přijímají objednávky té podzimní. Jedna maloodběratele přijde zhruba na tisíc korun a každá má svůj rodný list, tedy evidenční číslo, díky kterému se i přímo zákazníci mohou podílet na výzkumu třeba tím, že předávají informace o dalším vývoji. To zrychlí výzkum a přinese poznatky, jak vylepšit pěstební metody.
Monika Ginterová
