Málokteré téma tolik hýbe veřejnou i politickou scénou. Splavnit Labe, ano či ne? Je to skvělá příležitost jak propojit Českou republiku s mořem, nebo je to jen manévr, jak prosadit nenáviděný projekt Dunaj-Odra-Labe? Málokdo ví, že myšlenku na vodní koridor jako první přinesl Karel IV., velmi vehementně jej prosazovali a realizovali bratři Baťové a Labe zajímalo i nacistické Německo.
Ve Sněmovně nyní leží Dohoda mezi ČR a Spolkovou republikou Německo o splavnění Labe. Rozpoutala bouřlivou diskuzi ve výborech, poslanci jsou kvůli ní interpelováni. Říká se, že „Labská většina“ sice vítězí, ale odpůrců je také dost. Prapor na barikádě drží především Piráti, jako zarytí odpůrci projektu Dunaj-Odra-Labe. S nimi se ozývají hlasy také ze STAN, kteří s nimi šli ve volbách do koalice.
Politici většinou opírají svá tvrzení o názory environmentalistů a ekologů, kteří odmítají splavnit Labe, protože „vodní cesta znamená zcela zásadní zásah do krajiny a stavba může zásadně změnit unikátní stanoviště chráněná Naturou 2000.“
Všichni do jednoho ale používají jeden argument: je to klička, jak prosadit kanál Dunaj-Odra-Labe. Tady se k nim přidávají i starostové dotčených obcí, a to kvůli pozemkům, na kterých je zakázáno stavět. A všichni do jednoho ukazují prstem na Miloše Zemana. Přisuzují mu to jako „nesmyslný megalomanský projekt stárnoucího muže“.
Projekt Dunaj-Odra-Labe není však jen Zemanovým bláhovým snem a nutno říci, že to nebyl prezident, kdo si jej vymyslel. Propojení Evropy po vodě má dlouholetou historickou tradici, sahající až do 14. století. Ekonomický deník přináší historický přehled.
Karel IV.
První myšlenky o propojení Dunaje a Vltavy vznikly již za vlády Karla IV, který průplav začal stavět ve snaze převést trasu zboží z Benátek do Brugg přes české území.
Na něj pak navázal i císař a český král Ferdinand III.
Nicméně první zmínka o propojení dnes tolik diskutovaného Dunaje, Odry a Labe, vzešel pak od nizozemského duchovního Lothara Vogemonta.
Následovaly další návrhy, které však nikdy nebyly dokončeny. Například v roce 1873 byl projekt schválen oběma komorami vídeňského parlamentu. K jeho realizaci však kvůli hospodářské krizi nedošlo.
V roce 1901 byl podepsán vodocestný zákon, ve kterém byla zakotvena i výstavba průplavu Dunaj–Odra–Labe. Zákon stanovil, že realizace má být zahájena roku 1904 a dokončena ve lhůtě 20 let.
Baťa
Mezi přesvědčivé zastánce výstavby vodní cesty Dunaj–Odra se řadil i podnikatel Tomáš Baťa. Po jeho smrti na tuto myšlenku navázal jeho bratr Jan Antonín, který obnovil některé dříve vybudované vodní cesty a dle projektu začal stavět nové.
Firma Baťa zaplatila polovinu nákladů na stavbu „Baťova kanálu“ v trase Otrokovice – Rohatec, jež byla zřízena v letech 1934-1938. Vodní cesta o celkové délce 51 kilometrů byla vybavena 14 plavebními komorami.
Velkoněmecká říše
Nejúčinnější politické úsilí o realizaci projektu projevilo Německo, pro které se stala realizace průplavu D-O-L po „anšlusu“ Rakouska životně důležitou otázkou integrace říšské vodocestné sítě.
Československo se dostalo pod silný německý tlak, který nakonec vedl k podepsání Německo-česko-slovenského protokolu o způsobu uskutečnění odersko-dunajského průplavu a jeho labské větve.
Z důvodu válečného vývoje byly ale veškeré práce na průplavu i přístupových cestách v roce 1943 zastaveny.
Současnost
Od třicátých let, kdy nacistické Německo vypovědělo všechny smlouvy k plavbě a statutu mezinárodních vodních cest, neexistoval žádný závazný dokument, který by upravoval parametry důležité pro vodní dopravu.
Ačkoliv se obě země po roce 1989 pokoušely parametry vodní dopravy sjednat, v roce 2002 vládní německá sociální demokracie a strana Zelených vepsaly do koaličního programu zákaz jakýchkoliv proplavebních a vodohospodářských úprav Labe.
S heslem „lodě se musí přizpůsobit řece“ tak na dlouhá léta nebylo možné o vodní dopravě na Labi jednat, ačkoliv je přitom vodní cestou zařazenou do základní transevropské dopravní sítě TEN-T.
Nová dohoda je tedy z historického hlediska převratným dokumentem, který má splavnost Labe na české i německé straně upravit.
Nyní čeká na ratifikaci v Poslanecké sněmovně.
Jana Bartošová
