INZERCE

Volby ovlivní už jen to, že TEĎ se shánějí komisaři

Volby ovlivní už jen to, že TEĎ se shánějí komisaři
Jaroslav Poláček. Foto: archiv Jaroslava Poláčka

Je nejvyšší čas zabezpečit volební komise

„Jak donutíte členy volebních komisí, aby obcházeli potenciálně nakažené…“, zeptal se ministr vnitra na Twitteru. Odpověď je jednoduchá: stejně jako je stát „donutí”, aby se vypravili s urnou za někým, kdo sám nemůže přijít do volební místnosti. A samozřejmě pouze za předpokladu, že takový člen komise bude maximálně chráněn a poučen o rizicích. Stejně jako existují rizikové příplatky pro zdravotníky, měly by být lépe ocenění i ti, kteří takové riziko podstoupí. Bavíme se o potenciálně nakažených, ne nakažených.

Distanční volba (tedy taková, kdy nemusíte do volební místnosti – volíte na dálku) se slibuje od devadesátých let. Ne v posledních deseti letech, kdy se to málem podařilo prosadit. Ne v posledních pěti letech, kdy poslanci navrhovali korespondenční volbu, kterou vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL ani nedovolila projednat. A už vůbec ne od března 2020, kdy začaly být uplatňovány protiepidemická opatření. Princip rovnosti hlasování, tedy aby každý měl stejné podmínky pro volbu, je porušována mnoho let a doplácejí na to ti, kteří jsou v zahraničí a museli opakovaně jezdit stovky kilometrů a investovat tisíce, aby mohli volit. Paradoxní je, že máme (dokonce i elektronické) řešení, kdy bychom mohli volit přes internet se zachováním dostatečně průkazné autorizace – stát vydává občanky vybavené čipem – a samozřejmě by byla zachována tajná volba. Zkušenosti z Estonska a dalších zemích jsou popsány, přeloženy, politology analyzovány a lze se jimi inspirovat.

Tak proč jsme pořád na začátku? Dlouhou dobu blokovala distanční volbu levice, protože si byla vědoma, že hlasy ze zahraničí nahrávaly spíše středopravým formacím. Před deseti lety zablokovalo přijetí špatné taktické rozhodnutí, kdy se poslanci rozhodli na poslední chvíli něco do zákona přidat – a celý návrh padl pod stůl. Dobrá zpráva se ale objevila na konci roku 2019 – ministerstvo vnitra zveřejnilo návrh zákona o správě voleb, kde distanční, korespondenční volba je navrhována, byť jen pro voliče v zahraničí. Nebyl projednán. Přišla pandemie. A nejen ta. Mimořádné volby na Teplicku byly (formálně špatně) zrušeny a následně proběhly tak, aby byla minimalizována možnost, že se u nich někdo nakazí. Samozřejmě realita byla na hony vzdálená od teoretického popisu, který doporučilo ministerstvo vnitra, ale volby byly a senátor byl zvolen.

Co se dá dělat dnes? O riziku druhé, podzimní vlny se mluví od jara. Dnes se zdá, že přišla o dva měsíce dříve. Nikdo nechce posílat komisaře za lidmi, kteří nakažení jsou, ale o volební právo by neměli i podle stanoviska ústavních právníků přijít ti, kteří jsou v karanténě, protože byla vyhlášena například na celou obec nebo kraj. Právě pro tyhle voliče by měla být možnost využít i mobilní urny. Opačný postup by totiž mohl ovlivnit výsledek voleb v menších obvodech, jako jsou právě senátní obvody. A kdo by chtěl dát hygienikům možnost změnit volby v horní komoře parlamentu?

Je nejvyšší čas přestavit plán opatření pro volební komise. Právě teď totiž strany, koalice a hnutí oslovují volební komisaře a státu (nám všem) by mělo jít o to, aby lidí, kteří dohlížejí nad regulérním průběhem voleb, bylo co nejvíce. Ujištění, že bude dostatek ochranných pomůcek, budou pravidla pro vstup do místností a povinnost vstupovat pouze v rouškách a s použitím dezinfekce není problém legislativní, ale exekutivní. Snad se ho dočkáme.

Previous article Z pomoci firmám kvůli koronaviru se stala noční můra
Next article Z cestovního ruchu zbyly jen trosky
Jaroslav Poláček se bezmála dvacet let věnuje volbám. Je seniorním analytikem TOPAZu a založil agenturu PRodukujeme, která se zaměřuje na předvolební kampaně a politický marketing. Vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na FSV UK. Od roku 2001 pracoval pro KDU-ČSL, poté v TOP 09 jako volební manažer (do roku 2016) a zástupce generálního sekretáře TOP 09 (do roku 2018). Byl členem Rady vlády pro informační společnost. Publikoval řadu článků zejména z oblasti ICT a eGovernmentu. Je spoluautorem knihy Internet nejen pro historiky, přispěl do publikace Mezinárodní marketing a informační technologie: vybrané kapitoly a do několika ročníků sborníků: Pravicová řešení politických výzev.