Úsilí o dosažení svých práv nemá někdy daleko k sisyfovské dřině. Je proto někdy nutné volit vpravdě klikaté cesty k dosažení takového cíle. Na takových cestách pak není ovšem příliš těžké zabloudit a dotyčný může připomínat plačícího sice hezky, ale na cizím hrobě.
Společnost Atlas Consulting (Atlas) zjistila prostřednictvím žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím, že Ministerstvo financí (MF) využívá právní informační systémy na základě letitých smluvních vztahů od roku 1992, resp. od roku 2009. MF navíc vyzvalo zájemce o veřejnou zakázku k podání nabídek v roce 1998. Společnosti Atlas se takový postup nelíbí a vyzvala MF k vypovězení smluv a vypsání výběrového řízení.
MF na tuto výzvu opáčilo, že k výpovědi nevidí důvod, protože je s plněním spokojeno a je to pro něj ekonomicky výhodné. Tato reakce byla pro Atlas podnětem k podání žaloby k Městskému soudu v Praze, v níž se domáhala ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v neukončení stávajících smluv a nevypsání řádného řízení. MF podle žaloby neprovedlo ekonomický atest trhu, který se od posledního vypsaného veřejného výběrového řízení výrazně změnil. Městský soud žalobu zamítl, protože podle něho není možné domáhat se zásahovou žalobou ukončení stávajících smluv a vypsání nového výběrového řízení. Na vypsání výběrového řízení není právní nárok. Případnou nezákonnost v procesu veřejného zadávání přísluší posoudit ÚOHS. Soudní řád správní ani jiné právní předpisy nestanovují žádné kompetence správních soudů ve vztahu k veřejným zakázkám. Na druhou stranu nenašel městský soud pochopení ani pro požadavek MF k odmítnutí žaloby, protože se neztotožnil s danou příslušností civilního soudu.
Atlas přes odmítavé stanovisko městského soudu podal kasační stížnost, v níž odmítl tvrzení o nepříslušnosti soudu, neboť úkolem správních soudů je dohlížet na nečinnost veřejnoprávních subjektů. Správní soudy tedy nemohou být slepé k nečinnosti orgánů veřejné správy. MF setrvalo na svém požadavku na zamítnutí kasační stížnosti, protože v posuzované věci nevystupuje z pozice veřejné moci a zadávání veřejné zakázky není správním řízením.
Nejvyšší správní soud (NSS) dospěl k závěru, že městský soud nebyl oprávněn k vydání rozsudku. Podle NSS nelze proces zadávání veřejné zakázky, resp. jeho přípravu, vnímat jako výkon vrchnostenské veřejné moci, nýbrž pouze jako soukromoprávní kontraktační proces. Tuto skutečnost potvrdila paradoxně přímo společnost Atlas, když v žalobě neoznačila MF jako správní orgán, ale jako organizační složku státu, což je způsob užívaný při soukromoprávním nakládání s majetkem státu. NSS shrnul svůj přístup následovně: „Jinak řečeno, pravomoc k přezkumu postupů v rámci zadávání veřejných zakázek (kam lze nepochybně s ohledem na okolnosti nyní projednávané věci nutno řadit i tvrzenou nečinnost žalovaného) skutečně nesvědčí správním soudům. Právní ochranu v takovém případě však může poskytnout Úřad pro ochranu hospodářské soutěže případně civilní soudy.“ NSS tak zároveň současně rozhodl o zrušení rozsudku městského soudu a odmítnutí žaloby. Zároveň však nevyloučil možnost podání civilní žaloby, pro niž se nabízí soudní ochrana proti nekalé soutěži.
Soudní spor tedy skončil v dané situaci očekávaným způsobem. Soud však bohužel nemohl přinést odpověď na otázku, jakým způsobem mají zadavatelé (a vlastně i dodavatelé) přistupovat k dlouhodobým smluvním vztahům, když na jedné straně zákon o zadávání veřejných zakázek nezapovídá uzavírání kontraktů na dobu neurčitou a na druhé straně existuje stanovisko ÚOHS, které podmiňuje uzavírání smluv na dobu neurčitou provedením ekonomického atestu aktuálních podmínek trhu po uplynutí 3 až 5 let. Ovšem provedení ekonomického atestu rozhodně ještě nemusí znamenat vypsání zadávacího řízení.
Jiří Reichl
