V České republice hospodaří zemědělské podniky přibližně z 80 procent na pronajaté půdě. Po Slovensku, Maltě a Francii je to největší podíl mezi státy Evropské unie. Vezmeme-li však v úvahu půdu, kterou má zemědělský podnik sice v nájmu, ale hospodaří na ní jeho členové či zaměstnanci, tak se toto vysoké procento sníží na téměř polovinu. Vyplývá to z šetření Zemědělského svazu, podle něhož nelze i s ohledem na značnou rozdrobenost vlastnictví půdy v Česku automaticky tvrdit, že na pronajaté půdě hospodaří zemědělci špatně.
Vlastnictví zemědělské půdy v České republice patří mezi nejrozdrobenější v Evropě. Podle Svazu vlastníků půdy je průměrná výměna na jednu fyzickou osobu jeden hektar, v případě právnických osob je to 17 hektarů. Průměrná rozloha jednoho českého zemědělského podniku je ale přes 130 hektarů. Není tedy divu, že české zemědělské podniky ve většině případů hospodaří na pronajaté půdě, u právnických osob to je dokonce kolem 80 procent obhospodařované zemědělské půdy. To je čtvrtý největší podíl ze států Evropské unie, i když se toto číslo za poslední roky stále snižuje. Průměrně se v EU hospodaří na zemědělské půdě v pronájmu přibližně z poloviny. „Je nutné si však uvědomit, že z velké části podniky – právnické osoby hospodaří na půdě, kterou fyzicky vlastní její členové či zaměstnanci,“ prohlásil předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha tento týden na tiskové konferenci. „Pokud se toto zohlední, dostáváme se na téměř polovinu obhospodařované půdy,“ dodal.
Skutečnost, že vlastní majitelé hospodaří na větším množství půdy, než se dosud předpokládalo, vyplývá z vlastního šetření Zemědělského svazu, který je největší zaměstnavatelskou organizací v zemědělství a jeho členové hospodaří na téměř třetině užívané české zemědělské půdy. Šetření zahrnulo 331 podniků obhospodařujících přes 540 tisíc hektarů půdy. „Ukázalo se, že větší zemědělské podniky ze 48 procent obhospodařují vlastní půdu, ke které mají přirozeně vztah,“ uvedl předseda Svazu. „Buď ji vlastní podnik jako takový nebo člen družstva či akcionář, který v tom podniku pracuje a tudíž je motivován k co nejlepší péči,“ dodal. Svaz se tak snaží snížit obavy, že čeští zemědělci, zejména pak velké podniky, hospodaří na cizí půdě, o kterou se hůře starají.
Předseda Svazu také nesouhlasí s tvrzením, že v ČR je větší eroze než za jejími hranicemi. „Průměrná roční ztráta půdy v ČR je podle evropských statistik 1,65 tuny na hektar, na zemědělské půdě 2,51 tuny na hektar. Průměr EU je 2,46 tuny na hektar,“ uvedl Pýcha. Rakousko, které se díky svým menším půdním celkům často bere jako příklad, pak má podle něj ztrátu skoro 7,2 tuny půdy na hektar, na zemědělské půdě pak necelé čtyři tuny půdy za rok.
Kdo vytváří mýty o českém zemědělství? Podle Agrární komory jsou to novináři
Podle současných standardů hodnocení erozní ohroženosti je silně erozně ohroženo 11 procent české orné půdy. Mírná eroze hrozí u 44,5 procenta. „Problém s erozí nelze ale přičítat jen právnickým osobám,“ řekl Pýcha. Upozornil, že v roce 2016 bylo provedeno 442 kontrol dodržování evropských standardů, z toho 331 půdních bloků bylo neporušeno, 28 porušení bylo zjištěno u fyzických osob a pět u právnických osob. A právě ona vysoká rozdrobenost vlastnictví půdy může někdy komplikovat i budování ochranných prvků proti erozi. „Pokud chceme něco udělat, musíme jít napříč tou vlastnickou strukturou, to znamená několik desítek i stovek osob,“ popsal Pýcha skutečnost, že zásadní krajinné prvky jako meze nebo remízky nelze vytvářet bez souhlasu majitele půdy.
V lednu 2019 vlastnilo a k zemědělské produkci využívalo 4,03 milionu hektarů půdy celkem 1,81 milionu osob (nepočítají se například vlastníci zahrad). Z toho 1,77 milionu fyzických osob vlastní 3,01 milionu hektarů půdy a 40 tisíc právnických osob vlastní 890 tisíc hektarů. Ve srovnání s předchozím rokem počet vlastníků fyzických osob klesl o téměř 12 tisíc, naopak počet vlastníků právnických osob vzrostl o zhruba 700. Podle Svazu vlastníků půdy se podíl fyzických osob vlastnících půdu využívanou k zemědělské produkci stále snižuje, a pokračuje tak trend, který se objevuje i v jiných státech Evropské unie, tedy koncentrace majetku a přesunu půdy do vlastnictví právnických osob. Ty v současnosti obhospodařují kolem tří čtvrtin české zemědělské půdy.
Potravinová soběstačnost a větší ohled na krajinu. Zvládne to české zemědělství?
Průměrná cena zemědělské půdy dlouhodobě stoupá. Podle společnosti Farmy.cz to v roce 2004 bylo 6,59 korun na metr čtvereční, loni již 24,4 koruny. Ve srovnání s rokem 2017 vzrostla cena sice o 1,3 procenta, nicméně poprvé se od roku 2004 ocitla pod průměrnou roční mírou inflace. Ta činila 2,8 procenta. I přes stále mírně stoupající trend tedy nelze vyloučit, že po rapidním nárůstu v minulých letech dosáhly ceny půdy již svého vrcholu a do budoucna se budou zvyšovat již jen mírně, nebo rovnou stagnovat. To souvisí i s tím, že po nákupním „boomu“ především v letech 2015 a 2016 již značně poklesl i objem nabídky půdy k prodeji.
Dlouhodobě roste také výše pachtovného (nájemného) za zemědělskou půdu. Stojí za tím mj. právě vyšší zájem zemědělských podniků o rozšiřování obhospodařovaných ploch s tím, jak se zlepšuje jejich ekonomická situace a jak si (i díky dotacím) mohou dovolit platit vyšší pachtovné. Podle ministerstva zemědělství se průměrné pachtovné na 1 hektar půdy pronajaté právnickou osobou zvedlo z 1.849 korun v roce 2013 na 3.400 korun v roce 2018 (u fyzických osob je částka o něco nižší). V praxi se však výše pachtovného významně liší podle výrobních oblasti, nejnižší je na horách, nejvyšší například v kukuřičných nebo řepkových oblastech. Podíl pronajaté půdy však dlouhodobě klesá. Ještě v roce 2000 byla prakticky veškerá půda, o kterou se staraly právnické osoby, v pronájmu, u fyzických osob byl tento podíl přibližně 70 procent.
(sed)
