Minulý týden poslanci sněmovního zdravotnického výboru podpořili návrh, aby správní a dozorčí rady zaměstnaneckých pojišťoven byly ustanoveny stejně jako je to dnes u VZP, to znamená, že jednu třetinu jmenuje vláda a dvě třetiny volí poslanecká sněmovna. Přímo při projednávání návrhu se proti němu důrazně ohradil ministr zdravotnictví. Nyní se s ostře odmítavým stanoviskem připojují odbory a zaměstnavatelé. Pozměňovací návrh podle nich zbavuje volebního práva všechny pojištěnce a jejich oprávnění si přisvojí poslanci. „Vypadá to, jako by se jim nedostávalo míst, ve kterých si mohou ‚přivydělávat‘ ke svým zřejmě nízkým platům i členstvím v orgánech zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,“ míní předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula. Poslanecký návrh jednoznačně odmítá i Hospodářská komora ČR (HK). „Jde o špatně skrývanou snahu zpolitizovat vedení zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,“ zlobí se Ivo Hlaváč, předseda sekce zdravotnictví a sociálních služeb HK.
Sněmovní Výbor pro zdravotnictví projednával vládní návrh novely zákona 280/1992 Sb o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Překvapivý pozměňovací návrh, aby byly správní a dozorčí rady zaměstnaneckých pojišťoven vybírány obdobně jako ve VZP, podal Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) a členové Výboru ho pak těsnou většinou schválili.
Dosud správní a dozorčí rady zaměstnaneckých a oborových pojišťoven tvoří členové z 1/3 jmenovaní vládou, 1/3 volených odborovými organizacemi a z 1/3 zaměstnavateli. Ústavní soud k letošnímu říjnu zrušil ty části zákona, podle kterých jsou voleni zástupci reprezentativních zaměstnavatelů a odborových organizací s tím, že je tak zakládána nerovnost (podrobně jsme psali zde). Vládní návrh tuto výhradu řešil tak, že by dvě třetiny členů byly nově voleny z řad pojištěnců zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, a to osobami odvádějícími na zdravotním pojištění odvody této zaměstnanecké pojišťovně. Kaňkovského pozměňovací návrh tyto dvě třetiny svěřuje do pravomoci poslanecké sněmovny, ta by sice mohla do orgánů pojišťoven volit i nepolitiky, ale zkušenosti s obdobným mechanismem, již dnes platným pro VZP, jsou takové, že poslanci nominují vždy zase jenom poslance. Ti pak pobírají za členství například ve správní radě VZP 30 tisíc korun měsíčně.
„Ani jeden z návrhů není dobrý,“ uvádí pro Zdravotnický deník předseda ČMKOS Josef Středula, podle kterého vládní návrh zákona zbavuje zaměstnance volebního práva do správních a dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven v rozporu s ústavními zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace. „Jde o diskriminaci druhé nejvýznamnější skupiny osob povinných hradit pojistné na zdravotní pojištění, tj. o zaměstnance. Zatímco OSVČ, které přispívají do zdravotního pojištění mnohem méně, a osobám bez zdanitelných příjmů takové oprávnění ponechává,“ tvrdí a příliš nevěří ani slibu ministra zdravotnictví, že vláda v dalším legislativním kroku postavení odborů posílí. „Nic takového není na stole, jsou to jen slova. Kdyby byla míněna vážně, tak mohl být takový záměr zapracován již do předloženého vládního návrhu zákona. Bylo na to dost času,“ říká. Nicméně poslanecké řešení se předsedovi ČMKOS nelíbí vůbec: „Pozměňovací návrh pak zase zbavuje volebního práva do správních a dozorčích rad zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven všechny pojištěnce a jejich oprávnění si přisvojí poslanci.“
Nikde v Evropě nejsou politici v orgánech pojišťoven
Poslanecký návrh jednoznačně odmítá Hospodářská komora ČR. „Podporujeme vládní návrh, i když ani ten není důslednou implementací rozhodnutí Ústavního soudu. Vládní návrh sice nijak významně neposiluje efektivní správu zdravotních pojišťoven oproti současnému stavu, ale alespoň neboří základní principy systému veřejného zdravotního pojištění,“ míní Ivo Hlaváč, předseda sekce zdravotnictví a sociálních služeb HK. „V žádném ze systémů veřejného zdravotního pojištění v evropských státech nesedí ve správních radách zdravotních pojišťoven politici. To, že toto pravidlo bylo porušeno ve VZP, systém jen a pouze deformovalo. Zdravotní pojišťovny musejí být plně samosprávné instituce, které mají být spravovány zástupci plátců a pojištěnců!“ zdůrazňuje Hlaváč a připomíná, že první, kdo zavedl účast poslanců ve správní radě zdravotní pojišťovny, konkrétně VZP, byl v roce 2005 David Rath (tehdy už jako ministr zdravotnictví prosadil změnu s pomocí poslanců ČSSD a KSČM, do té doby byly orgány VZP vytvářeny stejně jako u zaměstnaneckých pojišťoven, tj. za účasti zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů – pozn. redakce).
Překladatel pozměňovacího návrhu Vít Kaňkovský se při projednávání novely zákona ve Výboru pro zdravotnictví dušoval, že jde o dočasné „provizorní“ řešení. Prý je třeba „vyřešit mezidobí, vakuum“. Tomu ale ani odboráři, ani zaměstnavatelé nevěří. „Nedělám si iluzi, že pokud by poslanecký pozměňovací návrh prošel, že by byla někdy ještě vůle ho změnit. Máme si snad myslet, že si kapři sami vypustí svůj rybník, nebo si snad touto cestou chtějí poslanci připravit privatizaci zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven?“ obává se Josef Středula.
„Jak známo je v ČR základní jednotkou dočasnosti jeden ‚furt‘…. I z jiných příkladů víme, že jakmile se pravomoci státu jednou rozšíří, byť zcela bezdůvodně, je těžké až nemožné je opět omezit,“ varuje Ivo Hlaváč, který se nebojí označit poslanecký návrh za znárodnění zdravotních pojišťoven. „Zdravotní pojišťovny nemají být přímo podřízené politikům, ale mají mít svoji samostatnost a hlavně – profesionální řízení. Tato kvalifikace se liší od výkonu politické funkce. Zaměstnavatelé mají obvykle mnohem lepší kompetence a zkušenosti ve vedení a správě organizací než poslanci,“ argumentuje zástupce Hospodářské komory. Podle Hlaváče je proto důležité nejen zachovat, ale posílit ve vedení pojišťoven roli zaměstnavatelů, zejména původních žadatelů o založení zdravotní pojišťovny. „Vyjádření některých politiků a autora pozměňovacího návrhu, že se pojišťovny dostanou do područí bank, operátorů nebo obchodních řetězců vlastněných ze zahraničí, je nejen nepodloženou fabulací a zásadním nepochopením role veřejných pojišťoven a zaměstnavatelů v systému veřejného zdravotního pojištění, ale vnímáme ho také jako urážlivé vůči zaměstnavatelům v ČR,“ shrnuje Hlaváč.
Tomáš Cikrt
Text je převzat z portálu Zdravotnický deník, který patří do portfolia vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
