Pozornost veřejnosti se u Hormuzského průlivu soustředí na ceny ropy a plynu, katastrofa se však odehrává v zemědělství. Zástupce OSN upozornil, že výpadky dodávek hnojiv z Perského zálivu postupně způsobí propad sklizně v Africe a ohrožují desítky milionů lidí chudobou a hladomorem. Řešení pro plavidla s hnojivy je technicky připravené. Bez souhlasu USA a Íránu zůstává ale jen na papíře.
Řešení pro jeden z nejnebezpečnějších a zároveň nejdůležitějších průlivů světa již bylo vypracováno. Jeho uvedení do praxe by trvalo pouhých sedm dní. Chybí ale politická vůle.
Jorge Moreira da Silva, pověřenec Organizace spojených národů pro potraviny, varoval, že největším rizikem pro svět není nedostatek ropy a zemního plynu, který pochází ze zemí Perského zálivu, ale dopady na potravinovou bezpečnost. Jeho varování zaznělo během vystoupení ve Výboru pro zahraniční věci Evropského parlamentu.
Důsledky nejsou patrné
Náměstek generálního tajemníka OSN a bývalý poslanec Evropského parlamentu stojí v čele pracovní skupiny pro Hormuzský průliv. Zdůraznil, že důsledky narušení průlivu z hlediska zásobování potravinami jsou mnohem závažnější a méně patrné, než si většina Evropanů uvědomuje.
„Aspekt potravinové bezpečnosti jsme v této debatě zatím opomíjeli. Máme tendenci se zaměřovat spíše na energetiku. Energetický rozměr je klíčový, ale je důležité vzít v úvahu, že některé země nejvíce závislé na hnojivech z Perského zálivu patří zároveň k nejzranitelnějším ekonomikám světa,“ řekl Moreira da Silva.
Přímo na očích
Čísla jsou podle zástupce OSN alarmující. Oblast Zálivu zajišťuje 38 procent světových dodávek ropy, 33 procent hnojiv a 20 procent zemního plynu. Země jako Súdán, Somálsko, Mosambik a Tanzanie dovážejí 50 až 60 procent své potřeby hnojiv právě ze zemí ležících v Perském zálivu.
S vypuknutím krize mezi USA a Íránem prudce vzrostly ceny hnojiv. S tím, jak jejich spotřeba zejména v afrických zemích klesá, propadá se i zemědělská produkce.
Kvůli tomu čelí akutnímu nedostatku potravin 45 milionů lidí. A 30 milionům hrozí extrémní chudoba. Moreira da Silva zdůraznil, že tato čísla zatím nezahrnují kumulativní dopady narušení dodávek hnojiv a potravin z oblasti Černého moře.
„Pokud spojíme dopady narušení dopravy v Černém moři v posledních týdnech – týkající se obilí, hnojiv a energií – s problémy v Hormuzském průlivu a u průlivu Báb al-Mandab, jsme svědky bezprecedentního dopadu na celý dodavatelský řetězec hnojiv, potravin a energií,“ varoval.
Nebezpečná časová prodleva
Právě časová prodleva mezi příčinou a následkem činí podle něj krizi v oblasti hnojiv tak nebezpečnou. Trvá měsíce, než se narušení dodávek hnojiv projeví nižšími výnosy zemědělských komodit a případnými hladomory. „Že zde existuje časový odstup, by nás nemělo vést k přehlížení rozsahu toho, co nás čeká,“ řekl.
Moreira da Silva popsal mechanismus, který jeho pracovní skupina navrhla. Vychází ze tří stávajících modelů OSN. Mechanismu pro Pásmo Gazy, který monitoruje a schvaluje zásilky pomoci. Mechanismu pro inspekci plavidel v Jemenu, který za deset let odbavil více než 3000 lodí a černomořské obilné iniciativy.
Mechanismus pro lodě je připraven
Navrhovaný mechanismus pro oblast Hormuzského průlivu by registroval žádosti o přepravu, schvaloval je na základě dohodnutých kritérií a zajišťoval provoz společného koordinačního centra v ománské Salále.
Každý průjezd lodí by se ověřoval pomocí sledování přes GPS a vysílačů na palubách lodí. Rozsah operace je skromný. Před krizí průlivem denně proplouvaly tři až sedm plavidel s hnojivy z celkového počtu 130 plavidel přepravujících různé další komodity. „Nežádáme nic, co by vyžadovalo složité technologie nebo bylo extrémně náročné,“ řekl Moreira da Silva. Zdůraznil, že tento mechanismus nenahrazuje svobodu plavby.
Diplomacie bez mandátu
Poslanec Davor Stier (EPP/Chorvatsko) se ptal na to, co konkrétně brání dosažení dohody a jak mohou v jednáních pomoci evropští poslanci. Nacho Sánchez Amor (S&D/Španělsko) se zajímal o povahu jednání, která Moreira da Silva vede s Íránem a Spojenými státy. Odpověď byla v obou případech stejná. OSN má podporu drtivé většiny členských států, jak ve Valném shromáždění, tak v Radě bezpečnosti. Chybí jí však mandát od obou stran konfliktu.
Poslanec Marc Botenga (Levice/Belgie) prohlásil, že prvotní příčinou byla válka proti Íránu vedená USA. Podle něj i evropské vlády nesou za její podporu odpovědnost. Zákonodárce Antónia Tângera Corrêu (PfE/Portugalsko) zajímalo, proč před vypuknutím krize neexistoval žádný preventivní mechanismus, když byl Hormuzský průliv již dlouho považován za kriticky zranitelné místo.
Moreira da Silva tuto připomínku uznal. Poukázal na zkušenosti OSN z Pásma Gazy a Jemenu. Základem důvěry je transparentnost. Zdůraznil, že odpovědnost a vymahatelnost pravidel mění chování aktérů.
