Vyplatí se v Česku vyrábět vodík z elektřiny pocházející z „domácích“ obnovitelných zdrojů? Podle studie, kterou zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu, to nevychází dobře. Vodík se přesto jako palivo v energetice uplatní. Bude se však jednat o vodík dovezený ze zahraničí, nebo vyrobený z přebytku výkonu jaderných elektráren.
Dokument s názvem Potenciál využití nízkouhlíkových vodíkových technologií k rozvoji flexibility zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu. V tomto týdnu jej odsouhlasila vláda, Ekonomický deník na vyžádání tento dokument získal. Jeho cílem je zmapovat možnosti využití tohoto ekologického paliva k výrobě elektřiny v době, kdy je cena vysoká a je zapotřebí zapnout zdroje s rychlým startem.
Elektrolyzér u jaderné elektrárny
S rostoucím výkonem solárních a větrných elektráren se energetika stále více pohybuje od jednoho extrému k druhému. Elektřiny bývá na trhu buď nedostatek, nebo přebytek. Jedním z možných řešení je podle analýzy ministerstva průmyslu instalace elektrolyzérů o celkovém výkonu 100 až 200 megawattů u jaderných elektráren v období do roku 2040. „Tyto elektrolyzéry budou vhodnými kandidáty pro kombinaci výroby vodíku a poskytování flexibility,“ uvádí se ve zmíněném dokumentu.
Další rozvoj má nastat ve 40. letech, kdy v Česku vyrostou další nové jaderné zdroje. „Tyto zdroje mohou vytvořit dostatek nízkouhlíkové elektrické energie pro provoz elektrolyzérů s celkovou kapacitou přibližně 500 MW až 4000 MW,“ píše se dále v analýze o potenciálu využití vodíku. Zároveň autoři analýzy očekávají pokles zatím dost vysoké ceny elektrolyzérů.
Obecně platí, že energetické využití vodíku se ve větším rozsahu uplatní až ve vzdálenější budoucnosti. Zatím tomu brání příliš vysoká cena zeleného vodíku. Ta dosahuje i v zemích s velmi dobrými podmínkami pro výrobu z obnovitelných zdrojů zhruba 5,50 eura za kilogram. V českých podmínkách náklady vycházejí na 16 eur/kg. Při současných cenách zemního plynu a emisních povolenek by však musela cena zeleného vodíku klesnout na 2,30 eura/kg, aby se jeho výroba a využití ekonomicky vyplatilo.
Revize dva roky starých plánů
Ministerstvo průmyslu připomíná, že Vodíková strategie z roku 2024 předpokládala vybudování přibližně 400 MW elektrolyzérů již v horizontu roku 2030. To odpovídá produkci 20 tisíc tun obnovitelného vodíku ročně. Tento předpoklad je z dnešního pohledu nereálný. „Současný vývoj naznačuje, že dovoz vodíku prostřednictvím evropské vodíkové přepravní soustavy bude ekonomicky výhodnější a bude dostupný již kolem roku 2030,“ dodává.
Dva roky stará Vodíková strategie počítá s tím, že po roce 2030 bude k dispozici celoevropská síť „vodíkovodů“. Nejméně tři trasy povedou přes české území. Předpokládaná cena dováženého obnovitelného vodíku se má pohybovat mezi 3 a 4 eury za kilogram, což už by – při očekávaném růstu ceny emisní povolenky – mohlo vycházet atraktivně oproti fosilnímu plynu.
