Na speciálním armádním polygonu v Lipníku nad Bečvou se tento týden sešly desítky bezosádkových pozemních systémů. Armáda tu ale nechce jen obdivovat nové technologie. Téměř 30 firem a organizací přivezlo řadu robotických platforem, které mají projít praktickým ověřováním.
A právě výsledky testů mohou ukázat, co z toho, co výrobci deklarují, má skutečný význam pro vojáky.
Třídenní program, který běží od 22. září, je součástí mezinárodního experimentálního cvičení Drone Shield 2026. Na polygonu NATEP UGV v Lipníku nad Bečvou se tentokrát pozornost soustředila na kolové a pásové bezosádkové prostředky, kvadrupední systémy a další robotické platformy, vysvětlil kapitán Jan Králiček.
Cílem není vytvořit další přehlídku vojenské techniky. Armáda chce na jednom místě konfrontovat rozdílné technologické přístupy s konkrétními potřebami budoucích uživatelů.
Širší cvičení Drone Shield 2026 přitom propojuje experimentování s bezpilotními technologiemi a jejich detekcí, identifikací a obranou proti nim. Jiná část programu ve vojenském výcvikovém prostoru Březina se zaměřuje na bezpilotní prostředky, zatímco Lipník nad Bečvou představuje druhou technologickou linii, v níž se dostávají do popředí pozemní robotika a autonomie.
Do Lipníku přijelo více než 30 robotických systémů
Program v Lipníku zahájil Průmyslový den UGV. Téměř tři desítky firem a organizací během něj představilo více než 30 bezosádkových pozemních systémů a dalších robotických platforem.
Zastoupení přitom není omezené pouze na zařízení určená pro armádu. Na polygonu se představují také technologie dvojího využití, které původně vznikaly pro civilní sektor.
Právě široké spektrum řešení je pro armádu důležité. Robotika se podle ředitele Agentury komunikačních a informačních systémů plukovníka Jana Jelínka rozvíjí mimořádně rychle a inovace nevznikají pouze v tradičním obranném průmyslu.
„Pro nás je proto důležité sledovat široké spektrum technologií a zároveň je konfrontovat s konkrétními potřebami vojáků,“ uvedl Jelínek. Podle něj armáda nehledá jeden univerzální prostředek. Potřebuje naopak zjistit, které technologie mají skutečný potenciál pro konkrétní vojenské účely.
A právě v tom se průmyslový den liší od následujícího testování. Zatímco první část programu umožňuje jednotlivé technologie představit, další dny se soustředí na jejich praktické ověřování.
Katalogové parametry nestačí
Na polygonu mohou odborníci z civilní sféry i armádní specialisté sledovat, jak se jednotlivé testované systémy chovají přímo při plnění úkolů. Pozornost se zaměřuje například na schopnost překonávat překážky a následně na vybrané autonomní funkce.
Právě opakovatelnost zkoušek má při posuzování robotických systémů zásadní význam. Jednorázový úspěch totiž nemusí vypovídat o tom, jak se prostředek bude chovat za jiných podmínek. Opakované testování umožňuje přejít od údajů deklarovaných výrobcem k měřitelným výsledkům a zkušenostem získaným v podmínkách, které vycházejí z potřeb budoucího vojenského uživatele.
„Naším cílem je vytvořit prostředí, ve kterém dokážeme jednotlivé systémy hodnotit systematicky. Nestačí, že robot jednou projede překážku. Potřebujeme vědět, za jakých podmínek ji zvládl, zda je výsledek opakovatelný, kde jsou jeho limity a především zda je daná schopnost využitelná pro konkrétní vojenský úkol,“ vysvětlil podplukovník Vít Knapek, velitel Centra nasaditelných systémů.
Odborníci přitom používají princip TEVV – Testing, Evaluation, Verification and Validation, tedy testování, hodnocení, ověřování a validaci. V praxi to znamená nejen zjistit, co určitý systém dokáže. Součástí procesu je také ověření jeho deklarovaných vlastností a posouzení, zda tyto vlastnosti odpovídají potřebám vojska.
Kolový robot, pásový systém nebo čtyřnohý stroj?
Rozmanitost technologií v Lipníku ukazuje, jak široký pojem dnes pozemní robotika představuje. Kolové a pásové platformy nabízejí rozdílné možnosti mobility a přepravy nákladu. Kvadrupední systémy mohou najít využití v členitém prostředí. Vedle nich se rozvíjí také humanoidní robotika.
Rozdílné nejsou pouze samotné konstrukce robotů. Lišit se mohou také úkoly, pro které by armáda mohla jejich schopnosti využít.
Bezosádkové pozemní prostředky mohou v budoucnu podporovat například průzkum, logistiku, transport materiálu, ženijní a pyrotechnické činnosti nebo práci v nebezpečném prostředí. Mohou také nést komunikační vybavení nebo širokou škálu senzorů.
Ani zde ale podle kapitána Štěpána Koneckého nedává smysl vytvořit jednoduché pořadí systémů. „Při testech nechceme vytvořit jednoduchý žebříček, který řekne, který systém je nejlepší. Takové srovnání by ani nedávalo smysl. Sledujeme, jak se jednotlivá řešení chovají při konkrétních úkolech, jaké mají silné stránky a limity a kde by mohly přinést vojákovi skutečnou výhodu,“ popsal vedoucí testování.
Smyslem tedy není najít jeden robotický systém, který by nahradil ostatní. Rozhodující je, jak konkrétní technologie funguje při konkrétním úkolu.
Autonomie nemá odstranit člověka
Významnou část testování tvoří autonomní funkce. Ty mohou zahrnovat například automatické následování osoby nebo jiného prostředku, pohyb po předem stanovené trase, navigaci mezi určenými body nebo rozpoznávání a objíždění překážek.
Autonomie přitom podle popisu programu neznamená odstranění člověka z rozhodovacího procesu. Jejím smyslem má být především omezit množství činností, které musí operátor provádět ručně, snížit jeho fyzické a kognitivní zatížení a v některých situacích umožnit přesunout člověka z rizikového prostoru.
Tím se do popředí dostává další otázka: nestačí pouze postavit robota, který se dokáže pohybovat samostatně. Důležitá je také spolupráce člověka a stroje.
Při testování proto hraje vedle mobility samotné platformy roli také způsob jejího ovládání, přenos a sdílení dat, kvalita senzorů, míra autonomie nebo schopnost bezpečně přecházet mezi automatizovaným a manuálním řízením.
Armáda si nechce odvézt jen katalogy
Výsledkem testování nemusí být rozhodnutí o pořízení konkrétního prostředku. Důležitou hodnotu mají také naměřená data, zkušenosti uživatelů, identifikované technologické limity a zpětná vazba mezi vojáky, vývojáři a výrobci.
Právě systematické testování má Armádě České republiky postupně umožnit vytvořit vlastní znalostní základnu a lépe definovat požadavky na budoucí bezosádkové pozemní systémy. To je také jeden z důvodů, proč se pozornost nesoustředí pouze na to, zda robot určitý úkol zvládne. Stejně důležité je zjistit, za jakých podmínek ho zvládne, zda lze výsledek opakovat a kde se nacházejí jeho limity.
Lipník tak nemá být jednorázovou přehlídkou robotických novinek. Systematické testování má představovat jeden z kroků k jejich dlouhodobému a systematickému začlenění do schopností naší armády.
Drone Shield propojuje pozemní robotiku s bezpilotními systémy
Testování UGV v Lipníku nad Bečvou je součástí širšího experimentálního cvičení Drone Shield 2026. Vedle bezosádkových pozemních systémů se cvičení zaměřuje na bezpilotní technologie, jejich detekci, identifikaci a obranu proti nim.
Starší představení cvičení popsalo Březinu jako prostor pro experimentování s detekcí, identifikací, sledováním a reakcí na bezpilotní prostředky, zatímco Lipník je zaměřen na robotiku, autonomní technologie a jejich praktické ověřování.
Společným jmenovatelem obou částí je snaha dostat rychle se rozvíjející technologie z prezentací a katalogových parametrů do podmínek, v nichž lze jejich schopnosti prakticky ověřit.
V případě pozemní robotiky přitom nejde pouze o samotný stroj. Testování se dotýká jeho mobility, autonomie, senzorů, ovládání, práce s daty i spolupráce s člověkem. A právě výsledky těchto zkoušek mohou ukázat, které technologie mají potenciál pro konkrétní vojenské úkoly a kde naopak jejich schopnosti narážejí na limity.
