Důslednější čištění odpadních vod, nové požadavky na čistírny i energetiku a další povinnosti pro vodárenské společnosti a obce. Novela vodního zákona bude mít zásadní dopad na podobu vodárenství v České republice. Čekají se náklady ve výši až 176,1 miliardy korun. Ekonomický deník k tomu oslovil provozovatele vodovodů a kanalizací.
„Přináší to do vodohospodářského sektoru zcela zásadní a rozsáhlé změny,“ upozornil technický a obchodní ředitel Veolia Voda Česká republika Ondřej Beneš.
Návrh novely vodního zákona je aktuálně v připomínkovém řízení, které by mělo být uzavřeno 24. září. Norma by měla začít platit 1. července 2027. Do české legislativy má přenést směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o čištění městských odpadních vod. Platit začala v listopadu 2024.
Jednou z novinek, které novela přináší, je i takzvané kvartérní čištění, které má odstraňovat například zbytky léčiv a kosmetiky. Vztahovat by se mělo na čistírny odpadních vod, které obsluhují aglomerace od 150 tisíc obyvatel. Zahrnout má i rizikové čistírny od 10 tisíc obyvatel. Půjde přitom o technologicky i investičně náročný proces.
Energeticky náročné čištění
Ondřej Beneš zároveň upozorňuje v souvislosti s kvartérním čištěním, že je i extrémně energeticky náročné. Podle směrnice nesmí celková roční spotřeba čistíren překračovat objem energie z obnovitelných zdrojů, kterou samy vyrobí. Potenciál čistíren vyrábět vlastní zelenou energii, buď z bioplynu, odpadního tepla či solárních panelů, je ale podle Beneše často limitován.
Čistírny odpadních vod budou muset každé čtyři roky podstupovat energetické audity a směřovat k energetické neutralitě. „Jako společnost Veolia jsme připraveni působit jako spolehlivý dodavatel energetických řešení a pomoci s audity. Nebudeme však skrývat obavy ohledně reálnosti dosažení stoprocentní neutrality u všech provozů,“ dodal.
Stokové soustavy ve městech
Návrh novely zároveň zohledňuje podle předkládací zprávy materiálu požadavek směrnice, podle kterého mají být městské odpadní vody z aglomerací s 1 000 a více obyvateli odváděny stokovými soustavami.
Individuální systémy bude možné využít tam, kde by vybudování kanalizace nebo připojení na ni nebylo technicky proveditelné, nepřineslo dostatečný environmentální přínos nebo by znamenalo nepřiměřené náklady. U těchto systémů se zároveň zavádí evidence a posiluje kontrolní mechanismus.
Vodou se musí šetřit
Vybrané aglomerace také musí zpracovávat plány pro nakládání s městskými odpadními vodami. Jde o to, aby se omezilo znečištění z přívalových dešťů.
Návrh zároveň reaguje na rostoucí tlak na vodní zdroje a vytváří podmínky pro opětovné využívání vyčištěných odpadních vod. Dojde také ke zrušení plošných výjimek z plateb za odvádění srážkových vod do jednotné kanalizace.
Mohlo by vás zajímat
Fungovat má i nový systém zdravotního dohledu nad odpadními vodami. Jde o sledování epidemiologických ukazatelů a antimikrobiální rezistence. Podle Ondřeje Beneše to provozovatelům větších čistíren odpadních vod přinese nárůst povinností.
„Navrhovaná právní úprava bude mít významný finanční dopad, a to jak z pohledu okamžitých investičních nákladů, tak z pohledu nákladů provozních. Kvantifikace dopadů implementace celé směrnice je předmětem probíhajících prací v rámci Národního prováděcího programu,“ dodal.
Národní prováděcí program by měl být hotový do konce letošního října 2026. Následně zamíří do meziresortního připomínkového řízení a poté by ho měla schvalovat vláda.
Náklady přesahují 100 miliard korun
Dá se také čekat vysoká finanční náročnost, podle předkládací zprávy se investiční náklady odhadují v rozmezí 115,8 až 176,1 miliardy korun. V kategorii provozních nákladů v rozmezí 5,0 až 6,5 miliardy korun. Přesnější vyčíslení, včetně dopadů na cenu stočného a identifikace potenciálních zdrojů financování, bude podle zprávy součástí Národního prováděcího programu a navazujících analýz.
„Dopad na jednotlivé aglomerace, obce a samosprávy i jednotlivé ČOV (čistírny odpadních vod, pozn. red.) bude značný. Povinnosti dobudování soustav a intenzifikace čistíren leží primárně na vlastnících infrastruktury, tedy obcích a městech,“ uvedl Beneš. Novinkou, která by měla obcím finančně ulevit a zmírnit tlak na koncové ceny stočného při zavádění kvartérního čištění, je podle něj systém takzvané rozšířené odpovědnosti výrobce, na principu „znečišťovatel platí“.
Výrobci léčiv a kosmetiky by z něj měli hradit nejméně 80 procent investičních i provozních nákladů spojených s odstraňováním mikropolutantů. „Bez důsledného uplatnění tohoto principu hrozí neúměrný tlak na koncové ceny stočného,“ varoval technický a obchodní ředitel Veolia Voda Česká republika. Veolia se u zavádění nových pravidel podílí na expertní spolupráci.
Výhrady k domovním čistírnám
Jako nezbytně nutnou vnímá úpravu zákona společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK). „Věříme, že finální znění zákona bude mít pozitivní dopad jak na obor vodovodů a kanalizací, tak i na vodní hospodářství celé České republiky,“ uvedla mluvčí PVK Marcela Fořtová. Dodala, že v koordinaci s řídícím orgánem firma pracuje intenzivně na přípravě opatření vyplývajících ze požadavků definovaných směrnicí.
Výhrady k návrhu má naopak Moravská Vodárenská. „Domníváme, že v současné podobě dostatečně neřeší problematiku kontroly provozu domovních čistíren odpadních vod v kontextu širší vodohospodářské koncepce,“ upozornila mluvčí Markéta Bártová.
„Zásadním problémem návrhu je jeho jednostranné zaměření na výstavbu nových zařízení. A to aniž by byla zajištěna záruka jejich řádného a dlouhodobého provozu,“ popsala.
Hrozí zhoršení kvality vody?
V současné podobě podle ní návrh postrádá koncepční a jasně definovaný systém kontroly provozu zařízení. Pro ochranu kvality vod je podle Bártové zásadní, aby byla domovní čistírna nejen správně instalována, ale především odborně a pravidelně provozována.
„Pokud chybí funkční mechanismus dohledu nad tím, zda čistírny skutečně čistí vodu na požadované úrovni, hrozí riziko, že zařízení nebudou plnit svou funkci. V konečném důsledku mohou kvalitu vody v recipientu spíše zhoršovat než zlepšovat,“ uzavřela.
