Atény blokují nejnovější balík evropských sankcí proti Rusku. Důvodem je ochrana zájmů řeckého lodního magnáta George Prokopioua a jeho firmy Dynagas, která se specializuje na přepravu ruského plynu z Arktidy. Tento krok ukazuje, jak unijní pravidlo jednomyslnosti slouží jednotlivým státům jako štít pro prosazování vlastních obchodních zájmů na úkor společného postupu proti Moskvě.
Řecká vláda zablokovala 21. balík evropských sankcí proti Rusku. Nesouhlasí s postihem pro tankery, které převážejí ruský zkapalněný zemní plyn. Tato epizoda dokládá, jak pravidlo jednomyslnosti mohou jednotlivé země využít pro prosazování svých vlastních obchodních zájmů.
Konec výnosného byznysu
Velvyslanec při EU z Atén řekl svým kolegům, že plánované sankce „zničí“ Dynagas. Společnost vlastněná řeckým magnátem Georgem Prokopiouem se totiž specializuje na přepravu ruského LNG z Arktidy. Zdroje britského deníku Financial Times potvrdily, že velvyslanec uvedl obchodní zájmy firmy Dynagas jako důvod, proč Řecko nemůže tato opatření podpořit. Plánované sankce mají zakázat přepravu ruského plynu do třetích zemí.
Dynagas provozuje 27 tankerů na přepravu plynu. Jedenáct z nich už od začátku minulého roku uskutečnilo 144 plaveb s více než 10 miliony tun ruského LNG.
Jeden muž, dvě flotily
Prokopiou vlastní také společnost Dynacom s ropnými tankery. Za poslední tři roky vydělala na obchodování s ruskou ropou nejméně 915 milionů dolarů (19,4 miliardy korun). To je mnohem více než kterákoli jiná řecká přepravní společnost. Tato firma byla také mezi prvními, která poslala tankery Hormuzským průlivem během prvních týdnů americko-izraelského konfliktu s Íránem.
Řecko argumentovalo tím, že Dynagas nemůže přesunout své arktické tankery pro LNG jinam. Každá loď stojí 300 milionů dolarů (6,3 miliardy korun) a patří mezi technicky nejsložitější plavidla na mořích. Atény varovaly, že by sankce donutily Dynagas prodat tankery kupcům, kteří nepatří mezi západní spojence.
Strop pro ruskou ropu
Zbývající tankery typu Arc7 provozuje společnost Seapeak, kterou vlastní investiční firma Stonepeak se sídlem v New Yorku, a také japonská společnost Mitsui OSK Lines a ruský Sovcomflot.
Zablokování sankcí znamená, že zatím nedojde ke snížení cenového stropu pro ruskou ropu. Zástupci zemí EU se zatím dohodli na prodloužení stávajícího stropu 44,10 dolarů za barel. Bez tohoto prodloužení by rostoucí globální ceny černého zlata umožnily Moskvě získat miliardy dolarů příjmů navíc.
Frustrace Kallasové
Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová neskrývala svou frustraci. „Členské státy samozřejmě mají různé důvody být proti,“ prohlásila už v pondělí. „Naším cílem je dosáhnout dohody. Pokud dohodu nemáme, začneme pracovat na záložním plánu,“ uvedla Kallasová v souvislosti s cenovým stropem ropy.
Jiní diplomaté byli přímočařejší. Argumentovali, že každý členský stát už utrpěl v důsledku sankcí pokles tržeb svých společností. Je to nezbytná cena za ekonomické těžkosti Moskvy. Řecko by nemělo být v tomto směru výjimkou.
Vzorec, nikoli výjimka
Řecké veto není ojedinělý incident. Maďarsko v roce 2022 zablokovalo 6. balíček sankcí, dokud nebylo ze sankčního seznamu odstraněno jméno patriarchy Kirilla, aby si Budapešť zajistila levnou ruskou ropu.
Belgie zase lobbovala za to, aby se ruské diamanty nedostaly do osmi po sobě jdoucích sankčních balíčků, čímž ochránila antverpský obchod v hodnotě 37 miliard eur (895 miliard korun) ročně a podpořila přibližně 6000 pracovních míst. Teprve využití sledovacího systému zemí G7 umožnilo v lednu 2024 zákaz exportu ruských diamantů.
Kypr nedodržel termín EU pro zřízení jednotky pro vymáhání sankcí, takže fiktivní společnosti spojené s ruskými oligarchy fungují po léta s minimální kontrolou. Zřízení speciálního týmu se očekává až v roce 2027.
Sankce jako rukojmí obchodních zájmů
Bulharsko zase vetovalo zařazení patriarchy Kirilla a ropného miliardáře Vagita Alekperova na sankční seznam v rámci 21. balíčku s odvoláním na „náboženské a kulturní vazby“. Obě jména byla vynechána, aby se zajistil zbytek dohody.
Řecko a Malta už dříve zablokovaly navrhovaný úplný zákaz námořní dopravy pro ruské ropné tankery a varovaly před „vážnými ztrátami“ pro své námořní přepravce. Čtyři roky po začátku války na Ukrajině zůstává evropská sankční architektura rukojmím obchodních kalkulů členských zemí Unie. Atény tento problém opět zviditelnily.
