Přesně před deseti lety rozhodli Britové v referendu o odchodu z Unie. Výročí dopadá na zemi v hluboké politické a hospodářské krizi, kterou podtrhla rezignace premiéra Keira Starmera. Podle ekonomických modelů stojí brexit ostrovní pokladnu až 180 miliard liber ročně, přičemž vývoz do EU klesl o 16 procent a z trhu zmizelo 20 tisíc malých exportérů. Ačkoli dvě třetiny Britů vnímají dopady odchodu negativně, debata o návratu je politicky neprůchodná. Londýn sice touží po užších vazbách s kontinentem, odmítá však přijmout unijní pravidla i obnovení finančních příspěvků do unijního rozpočtu.
Před deseti lety, 23. června 2016, se konalo referendum o brexitu. Jde o jedno z nejzásadnějších rozhodnutí v moderních evropských dějinách. Jeho ekonomické a politické dopady jsou i po deseti letech v Británii stále viditelné.
Labouristé v krizi
Jen den před desátým výročím referenda rezignoval britský premiér Keir Starmer. Léta ekonomických těžkostí způsobily, že se ve Spojeném království rychle střídají premiéři. Hospodářské problémy ostrovů se nedaří vládám vyřešit. Země se sice snaží sblížit s kontinentální Evropou, ale není ochotna zaplatit cenu, která by vedla k užším vazbám s unijními institucemi.
Britové prožívají drtivý tlak na životní náklady, ekonomika sotva roste a veřejné služby se viditelně rozpadají. Nespokojenost se stala normou. V průzkumech veřejného mínění pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy 66 procent voličů uvedlo, že Brexit měl negativní dopad na životní náklady, a 65 procent říká totéž o ekonomice.
Debata se nevede
„V Británii by se mohl najít větší počet lidí, kteří by znovu podpořili členství. Ale v současném politickém klimatu se o tom debata nevede,“ komentuje poslední stav britské diskuze o opětovném vstupu do Unie Anton Spisak, výzkumný pracovník Centra pro evropskou reformu. V průzkumech veřejného mínění naopak rostou preference protievropské Reform UK Nigela Farage. Jeho strana využívá pocit, který po sobě zanechal brexit. V první řadě to je ukřivděnost Britů z chování Bruselu, ale také obecná nespokojenost s britskými vládami.
Nejnovější model Centra pro evropskou reformu odhadl škody na zhruba 12 procent celkového vývozu Spojeného království do EU a přibližně 16 procent dovozu z evropského bloku. Tento pokles nevykazuje žádné známky obratu.
Ztráty se týkají jak zboží, tak služeb. Vývoz zboží klesl přibližně o 16 procent, dovoz služeb o 19 procent. Jak uvádí Spisak, reálné rozmezí poklesu ekonomického výkonu se pohybuje někde mezi čtyřmi a šesti procenty HDP, v závislosti na zvolené metodě.
Na horní hranici to v absolutním vyjádření znamená pokles ekonomiky o 180 miliard liber ročně (5,1 bilionu korun).
Promarněné příležitosti deseti let
„Skutečné náklady na brexit nejsou ekonomického charakteru. Jsou to všechny promarněné příležitosti za poslední desetiletí. Veškerý obchod, který se mohl uskutečnit, všechny investice, které se mohly provést, ale také veškerá politická energie, která mohla být vynaložena na jiné domácí priority, vytěsněné z diskuse,“ vysvětlil Spisak.
Brexit není jedinou příčinou britských problémů. Propad produktivity a vysoké životní náklady mají více příčin. Od pandemie covidu-19 až po ruskou invazi na Ukrajinu. Ale uprostřed všech ostatních proměnných se jedinou konstantou britské politiky stal brexit.
„Jsme uvězněni v situaci, kdy existuje velká touha po užších vztazích s Evropou, ale jen velmi malá změna v tom, jakou cenu by Británie byla ochotna za ně akceptovat,“ vysvětlil analytik Spisak.
Britové nechtějí platit členské příspěvky
Smysluplná reintegrace by znamenala znovuotevření otázek, na kterých kampaň za odchod z EU vyhrála. Přijetí určité verze volného pohybu, obnovení finančních příspěvků do rozpočtu EU a sladění s pravidly, která nepocházejí z Londýna, ale z Bruselu. Každá z nich zůstává politicky stejně radioaktivní jako před deseti lety.
Touha po blízkosti Unie ale zároveň odmítnutí za ni platit zůstávají neslučitelné. Projevují se u volebních uren. Volbou politiků, kteří nemohou splnit to, co země z poloviny chce a neodvažuje se to pojmenovat.
Mohlo by vás zajímat
Ostrovy jsou v pasti
Ačkoliv je Spojené království v pasti, postoj Bruselu se nezměnil a nevykazuje žádné známky toho, že by se tak stalo. EU odebírá zhruba 41 procent britského exportu a zajišťuje polovinu jeho dovozu, zatímco na druhé straně je Spojené království partnerem druhého řádu, jehož hodnota obchodu EU činí asi 13 procent. Za Spojenými státy a jen těsně nad Čínou.
Podle Evropské komise má EU se Spojeným královstvím přebytek ve výměně zboží, službách i zahraničních investicích. Jak argumentoval bruselský think-tank Bruegel, Londýn nadále přeceňuje hlad Unie po sblížení a přeceňuje to, co přináší. „Neexistuje žádný důvod k nabízení preferenční dohody, dokud Spojené království není ochotno přehodnotit své nepřekročitelné linie,“ napsali analytici.
Dochází nicméně k postupným dohodám. V oblasti zemědělství a potravinářství, energetiky a obchodování s emisemi, ekonomické bezpečnosti. A co je nejdůležitější, obrany. Nic z toho se ale nedotýká ztrát přístupu k evropskému jednotnému trhu, který tvoří většinu škod.
Dopady na malé firmy
„Dopady odchodu z jednotného trhu byly mnohem větší než konec celní unie,“ říká Spisak. „Není to překvapivé a je to podpořeno empirickými důkazy. Přitom debata ve Spojeném království o celní unii se neustále vrací,“ doplnil.
Nejvíce jsou brexitem poškozeny menší firmy. Studie Centra pro ekonomickou výkonnost London School of Economics zjistila, že počet britských firem vyvážejících do EU po Brexitu klesl přibližně o 20 tisíc. A připadá výhradně na nejmenší firmy.
Globální Británie nefunguje
Ani nedošlo k uskutečnění konceptu „globální Británie“. Obchod téměř nebyl přesměrován do zbytku světa a nové dohody s Austrálií, Novým Zélandem, Indií nabízejí jen nepatrné zisky oproti 856 miliardám liber, které Británie s Unií stále každoročně obchoduje.
Po deseti letech od brexitu je Británie chudší, než byla. A její politika je chaotičtější než kdy dříve. Usiluje o vztah s Evropou, který nemůže znovu získat, ani nahradit. Její političtí vůdci zatím nestojí před základní volbou. Přesvědčit veřejnost, že Británie je na tom s Evropou lépe než bez ní. A přijmout kompromisy, které to vyžaduje.
