Rozsudek Krajského soudu v Brně dokládá, že ani zrušení zadávacího řízení zadavatelem nemusí znamenat automatické zastavení správního řízení pro bezpředmětnost.
Společnost Eltodo napadla u krajského soudu v Brně rozhodnutí ÚOHS při posouzení veřejné zakázky „Podpora veřejné dopravy“ zadávané statutárním městem Ostrava v roce 2014. Společnost Eltodo napadla zadávací podmínky veřejné zakázky u ÚOHS, který návrh zamítl. Neuspěl ani s podáním rozkladu u předsedy ÚOHS. V průběhu řízení totiž zadavatel zadávací řízení zrušil a předseda ÚOHS označil žádost za bezpředmětnou. Z pohledu společnosti Eltodo však podmínka bezpředmětnosti nemohla být naplněna, neboť společnost MASTER IT Technologies , jejíž nabídka byla vybrána jako nejvhodnější, se nehodlala smířit se zrušením zadávacího řízení a domáhala se zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení.
Z pohledu společnosti Eltodo tedy ÚOHS věcně nevypořádal její rozklad, což může mít ten následek, že sporné zadávací podmínky mohou být znovu použity v nových zadávacích řízeních s odkazem na prvostupňové rozhodnutí ÚOHS.ÚOHS konstatoval, že se věcnou stránkou návrhu nemohl zabývat, neboť by tak rozhodoval nad rámec svých pravomocí. Dále pak argumentoval, že společnost Eltodo měla možnost zrušení napadeného rozhodnutí v případném přezkumném řízení.
Krajský soud konstatoval, že podaná žaloba je důvodná. Přesto poměrně obsáhle komentoval důvody, za nichž by postup předsedy ÚOHS byl přípustný a správný. V daném případě bylo však rozhodující okolností souběžně vedené správní řízení, v němž původně vybraný uchazeč napadl zrušení zadávacího řízení zadavatelem. V případě, že by došlo ke zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze strany ÚOHS, Eltodo by už nemohlo dosáhnout účelu a předmětu jím podaného návrhu. Případné přezkumné řízení by mu pak také neskýtalo dostatečnou právní jistotu. Krajský soud rovněž připomněl, že ÚOHS měl možnost přerušit řízení podle § 64 odst. 1 správního řádu do okamžiku pravomocného rozhodnutí v souběžně probíhajícím správním řízení. Byť je takové přerušení pouze fakultativní, v daném případě by jednoznačně umožnilo řádné ukončení obou paralelně probíhajících řízení o návrhu.
Soud navíc připomněl, že zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výslovně neřešil definitivní ukončení zadávacího řízení. Tento problém explicitně řeší až v současnosti účinný zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který v případě zrušení zadávacího řízení za okamžik jeho ukončení považuje v případě podání návrhu až nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení správního řízení nebo zamítnutí návrhu.
Vzhledem k tomu, že ÚOHS využil možnost podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, uvidíme, jak se s touto problematikou vypořádá on.
Jiří Reichl
