Nejen omezení boje státu proti švarcsystému. Ministerstvo práce a sociálních věcí otevřeně připouští, že by český trh práce neměl zůstat polarizovaný jen mezi zaměstnanci a podnikateli. Ale že by si Česko zasloužilo ještě třetí režim – nový model pracovního vztahu stojící mezi klasickým zaměstnaneckým poměrem a prací na živnostenský list. Jinak mu v některých oborech hrozí vážný nedostatek lidí.
Debata o zavedení třetího režimu se rozhořela v souvislosti s převáděním evropské směrnice o platformové práci do českých zákonů. Ta sice řeší práci kurýrů a řidičů rozvážkových služeb, jako je Uber, Rohlík nebo Foodora, jenže právě v této oblasti se hodně rozšířil švarcsystém, tedy práce podnikatelů pro jedinou společnost. A tak ministerstvo při nastavování pravidel práce pro platformy narazilo i na potřebu řešit to, v jakém vztahu vlastně Češi pracují.
„Jednou z variant bylo nastavit nějaké mezistupně mezi pracovněprávními vztahy, tedy zaměstnanci, a kontraktory,“ uvedl na vyhlášení Zákona roku vrchní ředitel sekce zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Vaňásek.
Důvodem, proč ministerstvo k novátorskému řešení zatím nepřistoupilo, byl podle Vaňáska hlavně časový tlak. Evropskou směrnici totiž musí Česko převést do svých zákonů do prosince. To je příliš málo času na to, aby se úprava, která by měla dopad do celého systému financování sociálního zabezpečení, dostatečně vydiskutovala mezi jednotlivými resorty.
Příliš drahé, ale nutné
Vaňásek připomněl, že český model sociálního zabezpečení výrazně závisí na odvodech ze zaměstnání. „Důchody jsou z velké části financovány z odvodů na sociální pojištění,“ upozornil. Jakékoli oslabení standardních pracovních vztahů by tak podle něj mohlo znamenat výpadek příjmů důchodového systému. A stát tak nejprve musí vytvořit plán, jak případný výpadek peněz na důchody pokrýt.
To ale neznamená, že by od vytvoření nového režimu zcela ustoupil. „Jsem přesvědčen, že to bude nutnost, protože nová generace, která vstupuje na trh práce, má jiné představy o práci nebo o pracovních podmínkách, než jsme měli my,“ pokračoval dále Vaňásek.
Mladí lidé zpravidla vyhledávají volnější pracovní dobu, nebo si dokonce chtějí zcela volně určovat, kdy pracují. Zejména ti s vyššími příjmy, k nimž patří například IT specialisté nebo kreativci, nevyžadují na druhé straně tak silnou ochranu, jakou nabízí zákoník práce zaměstnancům například před výpovědí nebo v případě nemoci. Tvrdí, že se o sebe dokážou postarat sami. Právě tyto požadavky by mohl podle očekávání expertů na trhu práce zohlednit zvažovaný třetí režim.
Mohlo by vás zajímat
Trh práce je příliš rigidní
Ekonomové i právníci upozorňují, že současné rozdělení trhu práce na zaměstnance a podnikatele stále méně odpovídá realitě. Ekonomicky dává úvaha o třetím režimu práce smysl zejména kvůli snížení rozdílů mezi oběma skupinami.
„Mezistupeň by mohl snížit právní nejistotu a transakční náklady pro firmy a zároveň lépe reflektovat rostoucí podíl flexibilních a projektových forem práce,“ uvedl hlavní ekonom Deloitte David Marek. Podle něj by mohl pomoci i skupinám lidí, pro které je klasický pracovní poměr příliš rigidní. Mezi ty patří například i rodiče s malými dětmi.
Podobně uvažuje i advokátka a manažerka týmu pracovního práva v Deloitte Legal Petra Schneiderová. Upozorňuje, že současná judikatura často velmi přísně vyhodnocuje některé vztahy jako závislou práci, přestože mají znaky samostatnosti.
Jako typický příklad uvádí situace, kdy podnikatel pracuje převážně pro jednoho klienta, ale současně si zachovává značnou míru flexibility v organizaci práce. „Aby se mohlo o třetím modelu vůbec uvažovat, musela by být nejprve legislativně vyjasněná hranice mezi závislou a nezávislou prací,“ říká Schneiderová.
První kroky k tomu pokládá právě zmíněný návrh platformového zákona. Ministerstvo práce v něm totiž jasně říká, že soudy dosud vykládaly nelegální zaměstnávání příliš široce. Nově proto chce nastavit mnohem přesnější „checklist“, podle kterého se bude posuzovat, zda jde o zaměstnance, nebo podnikatele.
Podle partnera Aegis Law Tomáš Procházky návrh zavádí „pětibodový test“. Aby šlo o švarcsystém, muselo by se současně splnit několik podmínek: firma organizuje práci, kontroluje ji, dává pokyny, určuje pracovní dobu a pracovník zároveň vystupuje navenek jménem firmy. „Pokud jedno kritérium chybí, švarcsystém by to být neměl,“ zdůrazňuje Procházka. Podle něj jde o zásadní obrat oproti dosavadní praxi, kdy soudy zohledňovaly i širší indicie, například ekonomickou závislost pracovníka.
Hrozí spory místo jistoty?
Pokud by návrh zákona prošel v nezměněné podobě, šlo by podle Schneiderové o „významný zásah do pracovněprávních a obchodněprávních vztahů“. Nová definice by podle ní mohla vést k tomu, že některé vztahy dosud považované za nelegální by nově mohly úřady tolerovat.
Současně ale varuje před pokračující právní nejistotou. „I nová definice závislé práce bude předmětem posuzování a výkladů ze strany správních orgánů a soudů,“ upozorňuje. Problematický může být například nový důraz na výkon práce v pracovní době jako jeden z určujících znaků závislé práce.
Nová pravidla závislé práce přitom paradoxně nemusí nutně otevřít prostor pro třetí režim. Pokud totiž novela skutečně zúží definici závislé práce, některé dosud sporné vztahy jednoduše spadnou do režimu nezávislé činnosti, vysvětluje Schneiderová. „Je otázkou, zda by po přijetí navrhovaných změn bylo zavedení třetího režimu vůbec potřebné,“ dodává.
Správné nastavení může stabilizovat sytém
Podle Davida Marka by ale stát mohl z plnohodnotného třetího režimu profitovat. Díky tomu, že dá práci i lidem, kteří nyní kvůli různým překážkám z trhu práce vypadávají, může se sociální systém stabilizovat.
Případný nový režim by podle něj navíc neměl stavět na nižších odvodech. „Flexibilita trhu práce nemá být vykoupena erozí penzijních příjmů. Cílem má být výměna: jednodušší kontrakt a větší pružnost za férovější a předvídatelné odvody,“ uzavírá ekonom.
