Český obranný průmysl v roce 2026 definitivně potvrzuje svou roli klíčového ekonomického a bezpečnostního pilíře státu, který dalece přesahuje rámec pouhých dodávek materiálu. Data prezentovaná Sekcí obranného průmyslu Hospodářské komory v týdnu poslancům odhalují odvětví, které se díky rekordnímu exportu a masivním investicím do inovací stává hlavním tahounem domácího hrubého domácího produktu.

Na výbor dorazili předseda sekce Lubomír Kovařík, tajemník Milan Kašík a poradkyně Jana Marko. Zástupci komory vypíchli, že český obranný průmysl představuje významnou součást národního hospodářství s vysokou přidanou hodnotou, přibližně 25 tisíci zaměstnanci a výraznou exportní orientací.

Tržby tohoto sektoru se podle odhadů komory pohybují ve stovkách miliard korun ročně a zástupci komory zdůraznili fiskální přínos pro stát. Lubomír Kovařík uvedl, že sekce sdružuje cca 15 největších podniků působících na území České republiky, které investují do výzkumu, vývoje a inovací.

Podle zástupců sektoru na sněmovním výboru pro obranu je nyní naprosto nezbytné, aby stát integroval toto odvětví do svých krizových plánů a vnímal jej jako technologického lídra, nikoliv pouze jako komerční subjekt. Postavení obranného průmyslu je v tomto dialogu klíčové pro nastavení spravedlivého legislativního rámce a zajištění národní suverenity v nejisté době. „Chceme, aby se obranný průmysl stal plnohodnotným pilířem obrany České republiky,“ řekl poslancům předseda sekce Lubomír Kovařík.

Rychlejší a pružnější akviziční procesy

Prezentace komory se zaměřila na roli českého obranného průmyslu v zajištění obranyschopnosti státu i na jeho ekonomický význam a otevřela několik klíčových témat: začlenění průmyslu do obranného systému státu, zapojení českých firem do akvizičních projektů, postavení v rámci EU a NATO a nutné legislativní úpravy (krizová legislativa, spolupráce se státem, exportní nástroje).

Zástupci sekce upozornili také na to, že akviziční procesy by měly být rychlejší a pružnější. V legislativní části prezentace apelovali na potřebu revize krizové legislativy, posílení nástrojů podpory exportu v režimu „vláda–vláda“ a vytvoření národního implementačního aktéra pro mezinárodní obranné projekty.

„Debata potvrdila, že systematická spolupráce mezi státem a obranným průmyslem bude v následujících letech zásadní. Bez hlubší spolupráce státu a obranného průmyslu nepůjde naplnit ani bezpečnostní, ani průmyslové cíle státu,“ uvedl po jednání výboru tajemník sekce obranného průmyslu Milan Kašík.

Mohlo by vás zajímat

dělostřelecká munice
Výroba dělostřelecká munice je jedním z tahounů obranného průmyslu. Ilustrační snímek. Foto: CSG

Ekonomický gigant v datech: Miliardové přínosy do rozpočtu

Obranný průmysl v České republice se vyprofiloval jako jedno z nejúspěšnějších odvětví s obrovskou přidanou hodnotou. Aktuálně tento sektor přímo zaměstnává přes 25 000 vysoce kvalifikovaných specialistů a jeho podíl na celkovém výkonu české ekonomiky se pohybuje v rozmezí 2 až 3 % HDP. Naprosto fascinující je hloubka exportní orientace, kdy do zahraničí směřuje celých 90 % veškeré domácí produkce, což Česko řadí mezi globální exportní špičku.

obranný průmysl data
Printscreen z prezentace Hospodářské komory v Poslanecké sněmovně. Foto: Jan Hrbáček
  • Tržby a predikce: Zatímco v roce 2024 činily tržby sektoru 140 miliard korun, pro rok 2025 data komory predikují strmý nárůst na rozmezí 160 až 180 miliard korun.
  • Fiskální přínos: Přímé odvody do veřejných rozpočtů mají v roce 2025 dosáhnout výše 25 miliard korun. Pokud započítáme i multiplikační efekty na navazující dodavatele a služby, celkový fiskální přínos pro státní pokladnu se odhaduje na astronomických 50 miliard korun.

Strategičtí hráči však upozorňují na nutnost systémové podpory. Firmy apelují na zavedení transparentního systému kompenzací za udržování výrobních kapacit, které stát vyžaduje mít v pohotovosti pro případ krize, ale které v době míru zůstávají nevyužity. Tento krok je vnímaný jako férové narovnání vztahu mezi státem a jeho strategickými dodavateli.

Boj s bankovními limity a legislativní bariéry rozvoje

Klíčovým tématem jednání byla bariéra, kterou pro rozvoj průmyslu představuje postoj finančních institucí. Komerční banky pod vlivem etických regulací a ESG kritérií často odmítají úvěrovat i projekty, které jsou kriticky důležité pro obranyschopnost státu. Sekce obranného průmyslu proto vyvíjí silný tlak na mezinárodní úrovni: „Je nepřijatelné, aby domácí banky blokovaly rozvoj strategického sektoru, který je základem naší suverenity. Bez přístupu k financování ztrácíme konkurenceschopnost na světových trzích,“ zaznělo jako varování ze strany sekce.

  1. Změna statutu EIB: Stát musí skrze své zástupce prosadit úpravu pravidel Evropské investiční banky, aby mohla financovat obranné projekty bez současných omezujících podmínek.
  2. Revize krizové legislativy: Je nezbytná úprava zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy tak, aby strategické podniky byly pevnou součástí krizového plánování státu již v době hlubokého míru.

Odborný dialog v této oblasti zajišťuje, aby se modernizační projekty armády realizovaly s maximálním zapojením domácích kapacit prostřednictvím transferu technologií. Právě tento proces zaručuje, že peníze českých daňových poplatníků zůstanou v české ekonomice a podpoří domácí vývoj.

svářeč BVP
České zbrojovky se vydatně podílejí na výrobě těžké techniky. Ilustrační snímek. Foto: STV Group

Technologická vize 2035: Investice do mozků a suverenity

Budoucnost české obrany závisí na schopnosti inovovat. Sekce obranného průmyslu předložila v prezentaci požadavek na navýšení státní podpory vědy, výzkumu a inovací na 2 % celkových obranných výdajů. Tato investice je nezbytná pro udržení technologického náskoku před potenciálními protivníky a pro zachování konkurenceschopnosti na světových trzích.

„Pokud nebudeme investovat do vlastního vývoje nyní, budeme v příští dekádě nuceni nakupovat cizí technologie za násobně vyšší ceny bez možnosti je sami servisovat,“ zaznělo od zástupců komory.

Dlouhodobá strategie směřuje k dosažení 3,5 % HDP na obranu do roku 2035. Tento ambiciózní cíl není vnímán pouze jako splnění závazků vůči spojencům, ale jako nezbytná podmínka pro vybudování moderní, technologicky vyspělé armády a stabilního průmyslového zázemí, které dokáže v případě potřeby fungovat nezávisle na vnějších dodavatelských řetězcích.