Válečný veterán už pro český stát nepředstavuje pouze statistickou položku v archivech. Stává se centrálním bodem nového systému péče, který prochází proměnou pod vlivem zkušeností z moderních konfliktů. Sněmovní výbor pro obranu v týdnu otevřel syrovou diskuzi o neviditelných jizvách, které si vojáci přivážejí z misí.
Ústředním tématem se stal posttraumatický stresový syndrom (PTSD) – tichý zabiják, který bez včasného zásahu likviduje životy vojáků i jejich rodin. Stát pod tlakem poznatků o duševním zdraví mění filozofii péče: od statické administrativy k dynamické psychologické podpoře a legislativní spravedlnosti.
Bitva o duši vojáka: Návrat psychologů přímo k útvarům
Dlouhá léta byl posttraumatický syndrom v armádním prostředí tabuizován. Vojáci se obávali, že přiznání psychických potíží povede ke ztrátě zdravotní způsobilosti a konci kariéry. Tento strach nahrával „tichému zabijákovi“, jenž se projevuje s latencí měsíců i let po návratu z bojiště. Stále častěji zaznívá názor, že dřívější model centralizace psychologů, kteří byli odtrženi od útvarů, byla chyba, kterou je nutné napravit.
Nová strategie vrací experty přímo k jednotkám. „Zkušenost z Ukrajiny je neúprosná: existuje limitní čas na intervenci. Pokud voják nedostane psychologickou pomoc včas, jeho šance na návrat do normálního života i do služby drasticky klesají,“ zaznělo v rozpravě výboru. Cílem je, aby diagnóza PTSD neznamenala automatický vyhazov z armády, ale přechod na pozici, kde voják může dál sloužit, zatímco prochází léčbou. Klíčovou roli zde hrají i vojenští kaplani, kteří díky neformální důvěře často zachytí první symptomy dříve než oficiální lékařské kapacity.
Legislativní průlom: Spravedlnost pro zraněné z Libavé a rekrutační tahák
Zásadním bodem byla debata o vojácích, kteří utrpěli zranění při náročném výcviku na domácí půdě, ale systém je dosud odmítal uznat za veterány. Pokud voják přijde o končetinu při nácviku na Libavé, nemá v současnosti stejná práva jako ten, kterému se to stane v zahraniční operaci.
Šéf odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany plukovník Robert Speychal připomněl případ desátníka, který utrpěl těžké postižení při nácviku. Díky nasazení vedení resortu a využití specifických paragrafů se podařilo jej uznat za veterána ex post, ale systémové řešení je nezbytné.
Úprava má zajistit, že i tito „domácí veteráni“ dosáhnou na kompenzační pomůcky, lázeňskou péči a příspěvky automaticky. Kvalitní péče o odcházející vojáky je podle exministryně obrany Jany Černochové (ODS) nejlepším rekrutačním nástrojem – noví zájemci musí vidět, že se o ně stát postará v každé situaci.
Organizační transformace a praktická pomoc v krajích
Péče o veterány se profesionalizuje i administrativně. Odbor pro válečné veterány a válečné hroby se přesouvá pod nově vzniklou sekci legislativní a právní, což agendě dodá silnější mandát. Robert Speychal potvrdil, že legislativní úprava z roku 2025 konečně umožňuje ministerstvu legálně financovat a provádět komunitní péči, což bylo dříve legislativně zablokované.
Vedle odborné péče stát sází i na praktické benefity. Výrazným úspěchem je například vyjednání dopravy zdarma pro veterány v krajích. „To se teď podařilo v poslední době ve Zlínském a v Olomouckém kraji, kde je nejvíc veteránů, brzo to bude Jihomoravský kraj a tak dále,“ uvedl Speychal.
Mohlo by vás zajímat
Armáda rovněž apeluje na samosprávy, aby podporovaly Den válečných veteránů a sbírky Vojenského fondu solidarity, který slouží jako okamžitá finanční pomoc pro rodiny vojáků v nouzi.
Veteránská komunita v přesných číslech
Data, která na výboru prezentoval Robert Speychal, vykreslují jasný obraz. Ministerstvo eviduje cca 17 000 novodobých válečných veteránů. Toto číslo zahrnuje mise od začátku 90. let až po současné mise v Pobaltí či na Slovensku. Speychal upozornil na demografický posun – průměrný věk novodobého veterána je 45 let.
U „druhoválečných“ hrdinů je situace kritická. Naživu jich v celé České republice zbývá už jen posledních 39, přičemž jejich průměrný věk přesahuje 98 let. Ministerstvo se soustředí na personální podporu přímo v jejich domácím prostředí, aby tito pamětníci mohli dožít se vší důstojností.
Kapacity péče a tichý zabiják PTSD v praxi
V souvislosti s PTSD Speychal zmínil statistiku: až 12 % vojáků, kteří prošli intenzivním bojovým nasazením, vykazuje příznaky posttraumatického stresu. Armáda navyšuje kapacity – aktuálně disponuje sítí 85 vojenských psychologů, ale Speychal zdůraznil potřebu navýšit tento počet o dalších 15 až 20 klinických psychologů pro veterány.
V oblasti komunitní pomoci stát provozuje 3 komunitní centra (Praha, Brno, Karlovy Vary), která ročně obslouží přes 5 000 klientů. Plánem je rozšířit tuto síť do každého krajského města. Z hlediska finanční pomoci Speychal vyzdvihl Vojenský fond solidarity, který loni rozdělil přes 6,5 milionu korun. Dopravu zdarma aktuálně využívá zhruba 3 500 veteránů v krajích, které benefit zavedly.
Více se dočtete ve zprávách:
Vlajka s mečem pro válečné veterány. Jaké změny čekají přes 16 tisíc hrdinů? – Ekonomický deník
Dluhy, důchod i návrat do reality. Kde váleční veteráni dostanou důležitou pomoc? – Ekonomický deník
