Dlouholeté výhrůžky Teheránu se staly realitou. Po úderech USA a Izraele zablokovaly revoluční gardy export ropy a plynu z Perského zálivu. Analytik Mohsen Karimi varuje, že vojenská síla na odolný režim nestačí. Evropu tak čeká éra drahých energií a narušených obchodních tras.
Po léta bylo uzavření Hormuzského průlivu považováno za scénář, který se nakonec nenaplní. Poslední možností, kterou Teherán vyhrožoval, ale nikdy ji neuskutečnil. Tento kalkul se změnil. Vojenská eskalace v průlivu a jeho okolí všechny dosavadní předpoklady změnila.
Nátlak na celý svět
Írán uplatnil svou kontrolu nad jednou z nejdůležitějších obchodních tras světa a proměnil dlouhodobou hrozbu v aktivní nástroj nátlaku. V posledních dnech například dělové čluny íránských revolučních gard zaútočily na dvě obchodní lodě v Hormuzském průlivu.
Mohsen Behzad Karimi z Evropské nadace pro demokracii ale neočekává, že v Teheránu dojde k rychlému kolapsu dosavadního teokratického režimu ovládaného duchovními.
V rozhovoru pro EU Perspectives popsal to, co se děje v Íránu, spíše jako postupnou a řízenou demontáž režimu. Současný režim už vládne v zemi téměř pět desítek let. K islámské revoluci, která svrhla šáha Muhammada Rezá Pahlavího, došlo v roce 1978.
Očekávání rychlých politických změn v Teheránu je podle Karimiho chybné. Struktury islámské republiky jsou v íránské společnosti hluboce zakořeněny. Ajatolláhové a revoluční gardy se spoléhají na asymetrické akce než na přímou konfrontaci s vojenskými silami Spojených států, které na Teherán letecky zaútočily společně s Izraelem 28. února.
Účinné útoky na cíle v Perském zálivu
Íránské revoluční gardy útočí často na civilní cíle v oblasti Perského zálivu zejména pomocí dronů, případně řízenými střelami s plochou dráhou letu. Úspěšně se jim podařilo zastavit námořní dopravu v celé oblasti. Obchodníkům s ropou a zkapalněným zemním plynem se tím dramaticky zvyšují náklady na export fosilních surovin.
„Teherán si uvědomil, že může paralyzovat globální obchod útoky na několik strategických bodů v oblasti. V tomto kalkulu to konkuruje nebo dokonce překonává potenciál použití jaderných kapacit íránského režimu,“ vysvětlil Karimi, iránský novinář a politický analytik, který žije v Bruselu a specializuje se na vztahy mezi EU a Íránem.
Největším rizikem je, že se z narušení obchodních tras stane dlouhodobý stav. Současný režim v Teheránu by se nemusel zastavit u blokády Hormuzského průlivu. Své akce může rozšířit do dalších obchodních koridorů v oblasti. To by pak znamenalo systémové riziko pro globální ekonomiku. „Skutečným problémem není vysoká cena leteckého paliva. Problémem je, že někdo zastavil obchodní toky,“ zdůraznil.
Mohlo by vás zajímat
Skepse k vojenskému řešení
Karimi je skeptický k vojenským řešením. Vojenský doprovod lodí přes Hormuzský průliv není ani praktický, ani udržitelný. „Kolik lodí chcete doprovodit,“ ptá se. I malá narušení obchodních tras paralyzovaly stovky tankerů a dalších plavidel v celé oblasti. Na lodích v Perském zálivu je uvězněno na dvacet tisíc námořníků.
Země Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (Saúdská Arábie, SAE, Katar, Kuvajt, Bahrajn, Omán) a jejich partneři musí vytvořit funkční režim, který zajistí, že se obnoví námořní doprava v Hormuzském průlivu. Před válkou jím proplouvalo na 150 plavidel denně.
Stabilní režim v celé oblasti by umožnil zemím v Perském zálivu obnovit export nejen ropy a LNG, ale také základních surovin pro výrobu plastů nebo hliníku.
Sankce zvýšily odolnost iránské ekonomiky
Samotný vnější tlak podle Karimiho íránský systém nezlomí. Desítky let sankcí vytvořily paralelní ekonomiku, kterou režim využívá ve svůj prospěch. Absorbuje ekonomické šoky a udržuje hospodářství i pod sankcemi v chodu. Írán dokáže narušovat globální obchod i pod velkým ekonomickým tlakem, varoval Karimi.
Spojené státy by měly podpořit „dlouhodobou trajektorii íránského lidu“. To znamená svobodnější a stabilnější společnost, která ale také bude mít zaručenou ekonomickou budoucnost. Tento přechod ale bude zřejmě pomalý a nerovnoměrný.
Pro evropské politiky a také pro unijní instituce ale nevidí příliš možností, jak by mohli současnou situaci v celé oblasti Perského zálivu účinně ovlivnit. Případně prosadit nová pravidla, aby k blokádě obchodních tras v oblasti Blízkého východu nedošlo znovu.
