Přechod na oběhové hospodářství je v současnosti jednou z hlavních evropských priorit. Má přinést větší udržitelnost, ale také menší závislost na dovozu surovin. Kritici nicméně varují, že nový plán může selhat a zvýšit náklady na výrobu zboží. Pro spotřebitele i podniky by neúspěšná sázka na recyklaci mohla vést nakonec k nedostatku surovin i materiálů, tvrdí.
Po dlouhém období, kdy byla recyklace vnímána především jako environmentální opatření, se dnes o připravovaném novém evropském Aktu pro oběhové hospodářství (CEA) mluví hlavně v souvislosti s konkurenceschopností, průmyslovou odolností a ekonomickou bezpečností. A to kvůli geopolitické situaci. Evropa si začíná stále více uvědomovat, že závislost na importu surovin ze třetích zemí přináší řadu rizik.
Cíl: Snižování nákladů pro průmysl
Akt pro oběhové hospodářství, který v těchto dnech připravují úředníci Evropské komise, má hrát ústřední roli právě při snižování závislosti Evropy na dovážených surovinách, posilování jednotného trhu s druhotnými materiály a snižování vstupních nákladů pro průmysl. Očekává se, že Komise nová pravidla pro oběhovou ekonomiku představí veřejnosti na podzim. Pak začne o legislativě jednat s Evropským parlamentem a Radou EU.
Unijní politika EU v oblasti cirkulárního hospodářství se již více než deset let opírá o kombinaci legislativy v oblasti odpadů, cílů v oblasti recyklace a dobrovolných závazků. Pokrok je však zatím omezený. Míra využití recyklovaných materiálů stagnuje na zhruba 12 procentech.
Nedávno zveřejněná zpráva think-tanku Evropského parlamentu (EPRS) zdůraznila, že samotná recyklace nebude stačit ke zvrácení tohoto trendu. „Evropa nemá problém s recyklací, má ale problém s řízením odpadů,“ prohlásil ředitel pro politiku v neziskové alianci PRO Circularity Alliance Tom Voege.
Recyklace jako ekonomická nutnost
Politický kontext aktu o oběhovém hospodářství (CEA) je ovlivněn zprávami italských politiků Maria Draghiho a Enrica Letty. Ti tvrdí, že Evropa nemůže dekarbonizovat, zabezpečit své dodavatelské řetězce a zůstat konkurenceschopná, aniž by snížila svou závislost na těžbě a zpracování primárních surovin, případně na nestabilním globálním dovozu. Recyklace má sloužit hlavně jako strategický ekonomický nástroj.
Komise uvedla, že nová úprava má zdvojnásobit míru využívání oběhových materiálů v EU až na 24 procent do roku 2030. A vytvořit jednotný trh s druhotnými surovinami s cílem snížit závislost na dovozu zejména u surovin, které jsou nezbytné pro výrobu nových technologií v oblasti obrany, dopravy a energetiky.
Toxické chemické látky
Jedním z nejspornějších aspektů nově připravovaných pravidel je, jak bude upravovat nakládání s nebezpečnými chemickými látkami. Bruselská nezisková organizace Zero Waste Europe (ZWE) tvrdí, že nejasná regulace těchto látek v oběhovém hospodářství může kontinent uvrhnout do modelu „toxické oběhové ekonomiky“ s vážnými důsledky pro veřejné zdraví i celou ekonomiku – tedy, že se budou recyklovat a znovu využívat i nebezpečné materiály.
Podobně také Rethink Plastic Alliance varuje, že může dojít k oslabení materiálových standardů a narušení trhu s recyklovanými plasty. Zástupci neziskového sektoru se obávají, že by se oběhová ekonomika mohla stát z velké části další nenaplněnou vizí než skutečným pilířem průmyslové odolnosti.
Mohlo by vás zajímat
Diskutabilní otázkou zůstává také zajištění přístupu ke stabilním dodávkám cenově dostupných a přitom kvalitních recyklovaných surovin. Počítá se totiž s tím, že nová pravidla stanoví také minimální podíly recyklovaných materiálů. Sběr, třídění a recyklaci produktů pak mají dostat na starost také firmy, v rámci takzvaných systémů rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Odpovědnost by se tak přesunula z obcí a měst právě na výrobce.
Snížení závislosti na dovozu
Další oblastí, kde se očekává, že CEA přinese posun, je závislost Evropy na dovážených materiálech. Deklarovaným cílem je snížení závislosti na dovozu primárních surovin ze třetích zemí. Analýza EPRS ale naznačuje, že se stejná logika bude uplatňovat i na druhotné suroviny, tedy i tříděný odpad.
Unijní cíle pro růst podílu recyklovaných materiálů zároveň znamenají, že se po nich zvýší poptávka. Kapacity pro sběr a recyklaci ale nerostou ve všech zemích evropského bloku stejným tempem. Tato nerovnováha může přispět k cenovým tlakům. A v některých případech také k větší závislosti na dovážených recyklátech.
Nová pravidla se mají rovněž zaměřit na zvýšení evropských kapacit sběru, třídění a recyklace a zároveň na zlepšení tržních podmínek pro evropské firmy, které provádějí recyklaci. Součástí diskuse by mělo být také vytvoření rovných podmínek, mimo jiné prostřednictvím standardů kvality a certifikace.
Dopady na malé podniky
Dopady nových pravidel o oběhovém hospodářství na malé a střední podniky jsou dalším okruhem, který se objevuje v diskusích zúčastněných stran. Pro tyto společnosti představují časté změny pravidel překážky pro investice. Ty jsou obvykle kapitálově náročné a musí se plánovat v dlouhodobém horizontu. Nový akt by měl zajistit zjednodušení regulace a harmonizaci pravidel v celé Unii.
Konečný návrh pravidel o oběhovém hospodářství má bruselská exekutiva předložit ve třetím čtvrtletí letošního roku. Evropská komisařka pro životní prostředí a udržitelné oběhové hospodářství Jessika Roswallová už vyzvala zúčastněné strany, aby „přispěly k hladkému fungování nových pravidel.“ Uznala, že neexistuje jediné „zázračné řešení“, které by vyřešilo výzvy celého evropského oběhového hospodářství.
