Firmy čeká další vlna změn. Vedle Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele přichází i evropská reforma DPH známá jako ViDA (VAT in the Digital Age), která má zavést rozsáhlejší digitální reporting a sdílení dat napříč EU. Podle daňového poradce Martina Valáška to zásadně promění vztah podniků ke státu. Finanční správa, podpořená umělou inteligencí, bude chyby odhalovat téměř v reálném čase. Kdo nebude mít nastavené procesy, automatizaci a kontrolu dat, může rychle narazit – a zaplatit. Digitalizace už není otázkou pohodlí, ale nutnosti. A levná nebude.
Jak podle vás digitalizace daní vyvolaná například zavedením jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, nebo připravovanou elektonickou fakturací dopadá na podnikatele a firmy? Jak se tím změní jejich vztah ke státu?
Očekávám dramatické změny. Na podnikatele se valí obrovský balvan a musí se začít připravovat. Digitalizace se musí stát nedílnou součástí fungování každého podniku. Nestačí mít jen IT oddělení – je potřeba mít specialisty na automatizaci, procesy, workflow a nastavování systémů. Jinak se firmy utopí v administrativě, budou dělat chyby a ty je budou stát peníze.
Systémy finanční správy do budoucna podpořené umělou inteligencí, dokážou tyto chyby velmi efektivně odhalovat. Zejména na začátku se systém bude „vozit“ po těch, kteří nebudou správně vykazovat. Kdo nebude připravený, může kvůli administrativě a vysvětlování finančnímu položit i celý byznys.
Co podle vás bude mít na tuzemské podnikatele a firmy větší dopad? Bude to jednotné hlášení zaměstnavatele, které se aktuálně připravuje v Česku, anebo již zmíněná povinná e-fakturace vyplývající z evropské směrnice ViDA – DPH v digitálním věku?
Je to kombinace. Jednotné měsíční hlášení přijde dřív a bude mít okamžitý dopad na všechny v Česku. ViDA bude nastupovat postupně a zpočátku se zaměří hlavně na přeshraniční transakce. Právě to ale může způsobit chaos – koho se nová pravidla týkají, jestli jsou interní systémy připravené na přeshraniční e-fakturaci. Už to nebude jen o daních a předpisech, ale hlavně o procesech, analýze transakcí a pochopení toho, co kdy a pro koho platí. Podnikatelé v Česku si zvykli na kontrolní hlášení, chvíli tady byla EET, ale povinná elektronická fakturace je úplně jiná rovina. Jde o jednotnou harmonizaci na evropské úrovni.
Ministerstvo financí ale tvrdí, že Česko nezavede elektronickou fakturaci dřív než kolem roku 2030. Přitom například Německo s ní už začalo. Jaký to může mít dopad na české firmy obchodující s Německem?
Problém je, že každý členský stát je v digitalizaci daní jinde. Česká republika s ní začala paradoxně brzy. Kontrolní hlášení máme od roku 2016. Německo naopak digitalizaci daní dlouho nechávalo stranou a teď ji poprvé dává velkou váhu. A chce ji dělat moderně. Mí němečtí kolegové říkají, že cílem je mít jednotný systém pro lokální i mezinárodní transakce. To považuji za správný směr.
ViDA povinně řeší přeshraniční transakce a dává členským státům prostor zavést povinnou e-fakturaci i pro domácí transakce. Ale podle mě je nejjednodušší sjednotit lokální a mezinárodní byznys do jednoho systému. Oproti tomu kombinace plánovaného návratu k EET, který se chystá v Česku, s již existujícím kontrolním hlášením, představuje čistě lokální řešení, které může komplikovat vstup zahraničních investorů na český trh.
Do jaké míry může e-fakturace podle ViDA suplovat EET?
Smysl těch systémů je odlišný. E-fakturace míří primárně na vztah podnikatel–podnikatel (B2B). Poskytuje v reálném čase jistotu, že když si jedna strana nárokuje DPH, druhá ji skutečně odvede. Stát na tom není bitý.
EET slouží pro prodej koncovému zákazníkovi (B2C), který si nic nenárokuje. Tam jde jen o kontrolu, že podnikatel skutečně zaplatil příslušnou daň. ViDA sjednocuje pravidla pro pravidla B2B v EU, ale B2C zatím harmonizované není.
Mohlo by vás zajímat
Kontrolní hlášení by se ale mělo po přechodu na ViDA zrušit, nebo ne?
V tuto chvíli nevidím konkrétní kroky, které by vedly ke zrušení kontrolního hlášení. Pokud se ViDA zavede v minimálním rozsahu, bude se povinná e-fakturace vztahovat jen na přeshraniční transakce. Obchody s konečnými spotřebiteli by případně pokryla elektronická evidence tržeb, zatímco tuzemské B2B transakce by nadále řešilo kontrolní hlášení. Takové uspořádání by však vedlo k velmi náročnému roztříštění celého daňového systému.
Řešením by bylo rozšířit ViDA i na lokální transakce. Ale zatím nevidím, že by se touto cestou chtěl v Česku někdo vydat.
Jak finanční správa v praxi pracuje s daty z kontrolního hlášení?
Finanční správa se s kontrolním hlášením naučila pracovat velmi efektivně. Data se automaticky zpracovávají, systém páruje dodavatele a odběratele a sám generuje výzvy. Správce daně už pak jen ověří výsledek automatu a odešle standardizovanou výzvu. Daňový subjekt musí reagovat, případně podat následné kontrolní hlášení. Pro správce daně je to časově nenáročné, ale pro podnikatele to znamená administrativní zátěž, i když chybu nezpůsobil on. Problém vidím také ve fixních pokutách, které nerozlišují velikost subjektu. Pro velkou korporaci jsou zanedbatelné, pro živnostníka mohou být velmi citelné.
Zpět k elektronické fakturaci. Jaký má podle vás smysl a výhody pro podnikatele oproti zavedeným fakturám ve formátu pdf?
Elektronická fakturace přináší několik zásadních výhod – jasné auditní stopy, rychlejší vystavování a doručování dokladů, lepší dohledatelnost při kontrolách, dlouhodobě nižší náklady a v neposlední řadě má i ekologický přínos.
Naskenovaná faktura je sice digitální, ale na rozdíl od e-faktur neříká, kdy byla vystavena, doručena a přijata. To může komplikovat dokazování v případě sporů. Je samozřejmě potřeba říci, že zavedení e-fakturace bude nákladné a složité. Přesto dlouhodobě dává smysl, právě kvůli tomu, co jsem už popsal. Problém ale nastane, pokud si jednotlivé státy budou vymýšlet vlastní kombinace systémů. Pak se totiž podnikatelům neuvolní ruce tak, jak se od zavedení e-fakturace v EU očekává.
Může podle vás digitalizace skutečně pomoct efektivnějšímu výběru daní?
Ano, může. Ale lidé se bojí změn, digitalizace sama o sobě je drahá a kapacitně náročná. Proto velmi často naráží i na politické otázky. Co se stane, když to s ní nedopadne dobře? Bude to velký průšvih? Sebere nám to politické body v dalším volebním období? A když to dopadne, stejně se přínosy projeví až později. To samo o sobě digitalizaci brzdí.
Pokud se ale uchopí správně, s využitím moderních technologií a jednotného, zejména dlouhodobého přístupu v rámci Evropské unie, má nepochybně své opodstatnění.
Jak konkrétně by mělo zejména po technické stránce Česko nastavit digitální komunikaci poplatníků se státem – podávání přiznání, vykazování?
To je těžká otázka. Já se na ni dívám nejen ze své zkušenosti, ale i ze zkušeností kolegů ze zahraničí. Především mohu uvést zkušenosti od kolegů ze skandinávských zemí. Tam je digitalizace nastavená tak, aby byla co nejefektivnější a hlavně uživatelsky přívětivá pro klienty. Klientem je v tomto případě daňový poplatník. Správce daně je tu pro něj. Nejde tedy o jeden konkrétní technický krok nebo nástroj, ale o celkový způsob provedení.
U nás podle mě digitalizace funguje technicky z pohledu finanční správy dobře, třeba u kontrolního hlášení. Správce daně dostává velmi kvalitní informace. Pracuje se s daty, dělají se křížové kontroly a ověřování dat z jiných zdrojů, okamžitě chodí výzvy. Ale možná jsme trochu zapomněli na to, aby to bylo jednoduché také pro daňové poplatníky. Pořád máme i přes veškerý pokrok v digitalizaci nesmírně složité formuláře, které musíme vyplňovat.
Co mohou dělat dál samotné daňové subjekty, podnikatelé? Jak se mají na postupující digitalizaci daní připravovat?
Podnikatelé si musí nejdřív ujasnit, jaký byznys dělají. Pokud mají přesah do zahraničí, nemůžou sledovat jen Česko, ale musí sledovat směrnici ViDA a co dělají okolní státy, protože to na ně může mít okamžitý dopad.
Pokud dělají ryze český byznys, mají výhodu, protože se o změnách většinou dozví z médií. Ale malé, střední i větší firmy budou muset mít kromě účetního oddělení i automatizaci, workflow, procesy. Jinak je digitalizace sežere.
Jsou už dnes nástroje, které by firmám mohly pomoct? Třeba umělá inteligence?
Na trhu jsou velcí hráči, kteří poskytují účetní software, systémy pro plánování podnikových zdrojů – takzvané ERP -, řešení pro daně, logistiku a automatizaci. Otázka je cena a kdo to bude obsluhovat. Digitalizace krátkodobě firmy zatíží, zejména malé a střední. Implementace bolí, ale vize je taková, že jakmile systém naběhne, pravidelné náklady půjdou dolů a firmám se výrazně sníží režie.
Co se týče umělé inteligence, díky jejímu masivní využití prudce klesají náklady na vývoj softwaru. To, co dřív vyžadovalo tým dvaceti vývojářů, dnes zvládnete udělat s výrazně méně lidmi, a tudíž výrazně levněji. To může zlevnit jak systémy pro poplatníky, tak systémy státu.
