Z dolu ČSM na Karvinsku ve středu vyjel poslední vozík černého uhlí vytěženého v České republice. Symbolický akt uzavřel bezmála 250 let hlubinné těžby. Při slavnostním ceremoniálu tekly slzy, politici mluvili o budoucnosti regionu i odkazu hornictví. Prezidenta Petra Pavla zhruba dvousethlavý dav přihlížejících vypískal.
Rozloučení s uhlím představovalo pro mnohé přítomné víc než jen technický milník. „Je mi smutno. Na druhou stranu všechno jednou končí,“ shrnul emoce dne Ladislav Sabo, jeden z horníků, kteří na šachtách strávili celý profesní život.
Zatímco politici mluvili o konci jedné éry a nutné transformaci regionu, mezi horníky převládala jiná rovina. Vzpomínky na kolektiv a kamarády, na práci na hraně lidských možností a na pocit sounáležitosti, který se podle nich jen těžko nahrazuje.
„Nedá se utéct. Spoléháte jeden na druhého“
Stanislav Guhl na šachtě odfáral 33 let. Dnes je v hornickém důchodu a u posledního vozíku chtěl být osobně. „Pro mě je to hodně důležité. Část rodiny dělala v hornictví, já sám jsem tady strávil celý život. Jsou to vzpomínky na kamarády, na přátele, na situace, kdy šlo někdy opravdu o všechno,“ říká.
Podle něj nebyla práce v dole náročná ani tak fyzicky jako psychicky. „Jste zavření dole, nemáte dveře, nemáte okna. Není kam utéct. A hlavně – nejste tam sami. Každá chyba může stát život nejen vás, ale i ostatní – vaše kamarády,“ popsal Ekonomickému deníku. Právě proto byl podle něj kolektiv v dole extrémně silný. „Stmeluje vás to. Dobrý horník se nerodí ve škole. To jsou roky zkušeností, které přebíráte od starších.“
Mohlo by vás zajímat
Guhl patří ke generaci, která už nebude mít pokračování. Hornické řemeslo už od ní nikdo nepřevezme. Ti, nejmladší, kteří se ještě stihli pod zemí vyučit, musí po uzavření posledního činného dolu hledat práci v jiných oborech. Část horníků zamíří také do předčasného důchodů. V dole s věkovým průměrem lidí téměř 50 let se tato varianta týká značné části zaměstnanců.
Práce na hraně lidských limitů
Ačkoliv se na Ostravsku a Karvinsku černé uhlí těžilo téměř 250 let, podařilo se vytěžit jen zhruba polovinu zásob nerostu. Pod zemí stále zůstávají miliardy tun nevytěženého uhlí. Zásoby jsou ovšem více než kilometr pod zemí, jejich vytěžení by proto bylo mimořádně technicky i ekonomicky náročné.
„V tuto chvíli není možné těžbu obnovit. Ekonomicky to nevychází. O černé uhlí není zájem,“ říká Roman Sikora, generální ředitel těžební společnosti OKD, která poslední český důl – ČSM – provozovala. Vzhledem postupujícímu odklonu od uhlí v energetice i v teplárenství je černého uhlí na evropském trhu nadbytek. Prodejní ceny jsou tak nižší, než za kolik se dá v podmínkách severní Moravy a české části Slezska těžit.
Konec těžby ale není jen důsledkem politických a ekonomických rozhodnutí. Podle samotných horníků se už práce v dole dostávala na hranu fyzických limitů. „Čím hlouběji jdete, tím větší horko. Zažil jsem směny, kdy jste byli úplně nazí a stejně to nešlo vydržet. Pot z bot jste doslova vylévali,“ popisuje Guhl těžké podmínky pod zemí.
Předčasný konec! V Polsku se těží dál
Ne všichni ale konec těžby hodnotí stejně. Další bývalý zaměstnanec Bohuslav Foltýn, který v dole ČSM pracoval jako opravář vlaků, upozorňuje, že zatímco Česko uzavírá poslední hlubinný důl, jiné země na uhlí dál staví. „Čína dneska těží miliony tun denně a otevírá nové uhelné elektrárny. Polsko těží dál. Tak kde je pravda?“ ptá se. Zároveň připomíná dopady na moravskoslezský region, které konec těžby přinese.
Už v prosinci míra nezaměstnanosti v okrase Karviná vystoupala na 9,55 % a to bylo ještě před největší vlnou propouštění z Dolu ČSM. Karvinsko patří k regionům s nejvyšším počtem lidí bez práce v Česku.
Stát se sice snaží dopady tlumit odstupným, programy typu Nová šichta nebo možností předčasných důchodů, mezi horníky jsou přesto cítit obavy z budoucnosti. „My, co jsme mohli odejít do důchodu, to nějak zvládneme. Ale co kluci, co mají deset patnáct let odfáráno, hypotéky, rodiny? Odstupné nevydrží věčně,“ říká další bývalý horník Ladislav Sabo.
Politici: konec éry, ale ne konec regionu
Při loučení s uhlím padala silná slova o úctě k hornickému řemeslu i o budoucnosti regionu. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) připomněl, že bez uhlí by se Ostravsko nikdy nestalo průmyslovým srdcem země. Černé uhlí bylo jmenovatelem slávy i bohatství regionu. „Hornictví nebylo jen zaměstnáním, ale profesí založenou na důvěře, že se všichni vrátí ze směny domů,“ uvedl.
Zároveň slíbil, že stát horníky v přechodném období nenechá samotné. Podpoří je ať už formou rekvalifikací, individuální pomoci úřadů práce, finanční podporou alternativních zaměstnavatelů nebo zmírnění podmínek pro hornické důchody.
Dnes již bývalí horníci ale musí akceptovat, že platy v odvětvích, které jim nabízí novou práci, nemusí být tak vysoké, na jaké byli zvyklí. „Každý, kdo pracoval v dole, a bylo to povolání, které bylo vždycky vysokopříjmové, si musí uvědomit, že život jde dál, že dostane třeba hornickou rentu, ale musí přispět i sám – přes rekvalifikaci, přes další vzdělávání anebo přes pomoc zaměstnavatelům, kteří mají o bývalé horníky zájem,“ řekl Juchelka Ekonomickému deníku.
Hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica (ANO) připustil, že den uzavření dolu nelze brát jako slavnost. „Je mi smutno. Deset generací našich předků tady makalo do úmoru, aby se jejich rodiny měly lépe, aby se jejich děti a vnuci měli lépe,“ zdůraznil.
Přesto den, kdy v Česku vyjel z podzemí poslední vozík černého uhlí, podle něj nemá být jen o nostalgii, ale také o vizi do budoucna. „Věřím, že právě díky lidem, kteří tu žijí, má region budoucnost,“ prohlásil Bělica.
Těžba končí, značka OKD zůstává
Generální ředitel OKD Sikora připomněl, že uzavření dolu je výsledkem dlouhodobého ekonomického vývoje. „Světové ceny uhlí klesaly, naše náklady rostly. V roce 2025 se ty křivky prolnuly,“ vysvětlil. Těžba tak ztratila rentabilitu i smysl.
OKD už zahájilo technickou likvidaci dolu a zároveň rozjíždí nové projekty – od energetického využití důlního plynu až po míchání a prodej uhelných směsí. Firma očekává zisk z nového byznysu v řádu stovek milionů korun ročně.
„Chceme, aby značka OKD nezanikla a v tomto regionu poskytla pracovní příležitosti pro desítky a stovky lidí,“ uvedl Sikora.
Pavel hovořil o odkazu a srdci. Vypískali ho
Podle prezidenta Petra Pavla, který horníky pozdravil na dálku prostřednictvím videa, hornický odkaz nezmizí. „Bude žít dál v charakteru místních lidí. Vaše pracovitost, sounáležitost, poctivost a hlavně odolnost – to jsou hodnoty, ze kterých bude naše země těžit i dál,“ vzkázal horníkům.
Ve svém projevu jim také vyjádřil uznání za mimořádně náročnou profesi i oběti, které s sebou nesla. „Dneškem končí historie těžby černého uhlí v naší zemi a s ní i hornická profese, která patří mezi ty nejnáročnější vůbec. Vám všem horníkům náleží velké uznání a poděkování za to, co jste této tvrdé práci obětovali,“ uvedl prezident a pokračoval: „V podmínkách, které by mnozí nevydrželi ani jeden den, jste někteří pracovali desítky let.“
Dav bývalých horníků a jejich rodin, který se shromáždil před těžní věží Dolu ČSM, ale Pavlovu zdravici neocenil. Rozloučili se s ním pískáním a bučením. Nešlo přehlédnout, jak zásadně odlišný postoj mají k prezidentovi v tomto průmyslovém regionu na rozdíl od Prahy, kde o víkendu tisíce lidí naopak vyjadřovali Pavlovi podporu a uznání za jeho práci a ochranu demokratických hodnot.
Poslední kapitola, která zůstane v paměti
Poslední vozík černého uhlí vyjel z hloubky zhruba 1300 metrů pod zemí. Symbolicky ne skipovou věží, kterou se na dole ČSM těžilo, ale typickou kozlíkovou věží připomínající svou konstrukcí Eiffelovku. Emoce byly znát i při vyvážení vozíku. Obsluze těžní klece se nepodařilo zastavit ve správné výšce, a tak se dvojice horníků, která měla vozík vytlačit do náraziště, pořádně nadřela. Přihlížející dav ji povzbuzoval voláním: „Hej rup.“
I při loučení tak byla cítit hornická sounáležitost a kolektivní cítění tolik typické pro jinak drsnou profesi. Všiml si toho i ministr Juchelka. „Když dnes mluvíme o konci uhlí, horníci říkají, že jim nebude chybět uhlí, ale lidi,“ připomněl ostravský rodák.
A právě to se při loučení v Dole ČSM potvrdilo nejvíce. Slzy, objetí bývalých kolegů, sváteční atmosféra a hlasité „Zdař Bůh“, které zaznělo při výjezdu posledního vozíku, ukázaly, že konec uhlí není jen ekonomickým faktem. Je to konec světa, který stál na důvěře, riziku a kamarádství – a který se už nevrátí.
