Evropská unie vyvinula velké úsilí, aby snížila závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska. Do konce příštího roku se ruské suroviny kompletně zbaví. Mezitím si však vypěstovala rizikovou závislost na jiném dodavateli. A ten se v posledních dnech projevuje k Evropě poněkud nepřátelsky.
Ano, řeč je o Spojených státech a jejich prezidentovi Donaldu Trumpovi. Jak ve své nové studii napsal Institut pro ekonomiku energetiky a finanční analýzu (IEEFA), loni státy Evropské unie dovezly z USA 57 procent všech dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG). S ohledem na uzavřené dlouhodobé smlouvy to vychází, že podíl USA v roce 2030 vzroste na 80 procent.
Norsko je první, Amerika druhá
IEEFA ve své analýze uvádí, že největším dodavatelem zemního plynu na trhy EU zůstává Norsko. Stabilně dodává okolo 90 miliard m3 plynu ročně. Objem dovozu z Ruska klesl ze 151 miliard m3 v roce 2021 na loňských 37 miliard. Uvolněný prostor zabral z velké části zkapalněný plyn ze Spojených států. Objem importu během pěti let vzrostl z 21 miliard na 81 miliard m3.
Nemá smysl rozepisovat, které země EU dovážejí americký plyn. Jsou to všechny země, které provozují LNG terminály pro dovoz plynu ve zkapalněné podobě. Loni v červenci se státy Evropské unie – ve snaze udobřit si náladového prezidenta Trumpa – zavázaly do roku 2028 nakoupit energetické suroviny z USA v hodnotě 750 miliard dolarů. Tím pouze posílily závislost na novém dodavateli, jehož úmysly nejsou křišťálově čisté. Stačí připomenout americké snahy o anexi Grónska.
Dlouhodobá smlouva, ale i závislost
IEEFA upozorňuje na vysoký počet uzavřených dlouhodobých smluv o nákupu amerického plynu ze strany evropských energetických společností. Dvanáct takových smluv počítá se zahájením dodávek v současném, nebo příštím roce. I v důsledku těchto dohod by se do roku 2030 mohl dovoz amerického LNG do zemí EU zvýšit na přibližně 115 miliard m3 ročně. Americký podíl na dovozu by tak vzrostl na 75 až 80 procent.
Pokud sečteme lodní a potrubní dodávky, odpovídá to podílu 40 procent na celkovém dovozu. To je stejné procento, jaké před rokem 2022 vykazovalo Rusko. IEEFA tudíž Evropě doporučuje – vedle obligátního důrazu na rozvoj obnovitelných zdrojů energie – lépe diverzifikovat dodavatele plynu.
Riziko pro obě strany
Podle zdroje Ekonomického deníku z prostředí mezinárodního obchodu s plynem, který s ohledem na zaměstnavatele nechce být jmenován, jsou obav ze zneužití americké pozice liché. Těžba a export plynu ze Spojených států – na rozdíl od Ruska – nejsou přímo ovládány vládnoucím režimem. Omezení exportu do Evropy by ekonomicky poškodilo americké plynaře, kteří investovali desítky miliard dolarů do přístavů a zařízení na zkapalňování plynu. A teď logicky chtějí, aby se jim investice vrátila.
Složení dodavatelů zemního plynu do zemí EU
Na evropské straně zatím volá po omezení dovozu plynu z USA jen pár radikálů. Třeba němečtí Zelení. Katharina Drögeová, předsedkyně parlamentního klubu této strany, pro veřejnoprávní televizi ZDF uvedla, že je zapotřebí přehodnotit dohodu o nákupu amerického LNG v hodnotě 750 miliard dolarů.
Bude z čeho vybírat
Dveře příležitosti jsou otevřené. Mezi významné exportéry zkapalněného plynu se chce zařadit Argentina, která v prosinci uzavřela první dlouhodobou smlouvu s německým podnikem SEFE. Zájem o dodávky do Evropy má také Kanada. Okolo roku 2030 se má ve velkém rozjet těžba plynu a export LNG z Tanzanie a Mozambiku. Ambice zvýšit těžbu zemního plynu má Alžírsko, Omán i řada dalších zemí.
Podle studie Mezinárodní energetické agentury z loňského října, ale i dalších expertních vyjádření, vyrostou do roku 2030 nová zařízení na zkapalňování plynu v objemu 250 až 300 miliard m3. Spotřeba v Evropě ani v Asii tak rychle neporoste. Výsledkem bude nadbytek plynu na světovém trhu a pokles jeho ceny. Kotace na energetických burzách, jako je nizozemská TTF, takový trend potvrzují.
