Český sport se dusí v byrokracii, dlouhodobě nebyl pro politiky prioritou a hrozí mu kolaps, říká v rozhovoru s Ekonomickým deníkem předseda České unie sportu (ČUS) Jan Boháč. Varuje, že sportovní dobrovolníci budou končit, protože si už nemohou dovolit věnovat tolik času rozvoji klubů, kde jim navíc ještě hrozí trestněprávní riziko.
Předseda unie proto nabádá, aby vláda přestala podceňovat ekonomický dopad sportu na hospodaření státu, jinak se podle něj můžeme dočkat nepříjemného scénáře – sport se stane nedostupným a infrastruktura se rozpadne.
S jakou vizí jste vstupoval do vedení České unie sportu? Zjistil jste po nástupu, že je něco jinak, než co se primárně tvářilo v pořádku?
Tato situace se mi nemohla stát. Na České unii sportu jsem dlouhá léta fungoval jako generální sekretář, tedy úředník, který řídil aparát a připravoval materiály pro výkonné výbory a valné hromady. Mám načtenou Českou unii sportu řadu let do detailů, znám její slabiny i silné stránky. Navíc rok před mým zvolením přijala valná hromada a výkonný výbor ČUS čtyřletý plán priorit, který skutečně vycházel z potřeb klubů a svazů. Já jsem ty priority jen malinko přerovnal a některým se začal věnovat s větší intenzitou a v jiném pořadí. Nic mě negativně nepřekvapilo, naopak mě velmi příjemně překvapilo, jak se stanovené cíle dařily plnit. Věřím, že v tomto trendu budeme pokračovat.
Jak se unie vyrovnala s kauzou dotací, známou podle fotbalového činovníka Miroslava Pelty, a co dělá pro sjednocení sportovního prostředí?
Při komunikaci s členskou základnou cítím, že důvěru směrem dovnitř máme. Posíláme různými kanály velké množství informací. Naše hospodaření je naprosto transparentní, finanční a majetkové zprávy jsou veřejné, dostupné členské základně i novinářům. Snažíme se je strukturovat každý rok stejně, aby bylo možné porovnávat meziroční změny.
Ano, unie si prošla složitým obdobím kvůli kauze sportovních dotací. Ačkoli sedmiletý soudní spor nakonec očistil jak ČUS, tak jeho představitele, každá negativní prezentace zaujme víc než pozitivní zpráva. Proto se pod mým vedením snažíme intenzivněji komunikovat na sociálních sítích, abychom veřejnosti vysvětlili, co jsme, proč tady jsme a jakou roli plníme ve sportovním prostředí.
Jednou z mých prvních priorit bylo spojit sportovní prostředí dohromady, abychom dali najevo, že sport je v Česku jenom jeden. Ukázalo se, že to nebylo až tak složité. Když jsme dali na stůl deset priorit ČUS, devět z nich sdílely i Česká obec sokolská, Český olympijský a Paralympijský výbor. Dokázali jsme se shodnout a nemáme rozdílné názory směrem k jednání se státní správou. Chceme a budeme jednat jednotně a srozumitelně.
Mohlo by vás zajímat
Jak je to s financováním sportu a s čím vás kluby nejčastěji kontaktují?
V minulosti to administrativně nebylo náročné, protože MŠMT distribuovalo prostředky klubům a svazům prostřednictvím Českého svazu tělesné výchovy (v dubnu 2013 se transformoval na Českou unii sportu – pozn. red.). Doba je však jiná, dneska stát posílá dotace přímo do sportovních svazů a klubů, což je transparentnější, ale administračně náročnější. Role ČUS je v tom, že sportovním klubům poskytuje administrativní pomoc a servis. Když jste předseda oddílu, máte kompetence na sportovní činnost, ne kompetence právníka, ekonoma a účetního. A tady nastupujeme my, to je naše role.
Máme 89 územních pracovišť, kterým říkáme Servisní centra sportu. Jejich úkolem je asistovat klubům s dotační a evidenční administrativou, tedy s žádostmi, vyúčtováním, účetnictvím a povinnými zápisy do rejstříků a podobně. Tyto věci řada klubů neumí samostatně obstarat.
Kluby se nejčastěji obracejí s dotazy, zda žádost vyplnily správně, zda jsou některé náklady uznatelné nebo jak mají připravit vyúčtování a jaké k tomu přiložit doklady. Sankce jsou velice nepříjemné, jde o vratky dotací. Přitom předsedové klubů jsou statutární zástupci a nesou plnou odpovědnost. Podepisují, že žádají správně, že nepáchají dotační podvod, a že vyúčtovali správně. To je úkon dobrovolníka, na kterého padá trestněprávní riziko.
Proč ubývají dobrovolníci, a jak se to podepisuje na sportovní infrastruktuře?
Není divu, že dobrovolníků významně ubývá. Mladá generace si navíc mnohdy ve své ekonomické situaci nemůže dovolit pracovat půl dne dobrovolně a nést za to i riziko.
Náš rozpočet na servisní centra není rozhodně velký. Na jedno pracoviště proto vychází zhruba jeden a tři čtvrtě až dva pracovníci. Na mladého, šikovného manažera prostě nemáme tolik peněz, ačkoliv bychom je pro moderní služby potřebovali.
Pokud bude sport nadále podfinancovaný, stane se pro populaci nedostupný. První by spadla sportovní infrastruktura. Hrozí ztráta zastaralých sportovišť, která by technické důvody nebo hygienici zavřeli. Když by neexistoval spolkový sport, musel by si stát zřídit své organizační struktury pro sport, například na úrovni domů dětí a mládeže. Každý politik se může podívat do rozpočtu, co stojí takový dům dětí a mládeže a porovnat to s tím, co stojí podpora stejného počtu dětí ze strany spolkového prostředí. Zjistí markantní nákladový rozdíl – podpora klubů je pro stát výrazně levnější.
K ekonomice – sport má hmatatelný efekt na hrubý domácí produkt. Máme letošní čísla z Eurostatu o podílu sportovní činnosti na HDP a zaměstnanosti. Jsou to vysoká čísla, která jsou na české úrovni dlouhodobě podceňovaná. Stále se počítá s tím, že sport poběží automaticky díky srdcařům, ale to je otázka maximálně pěti až deseti let, protože se ten systém může celý zhroutit.
Jaká před vámi stojí největší výzva? Jak vidíte budoucí jednání se státem?
Největší stávající systémová výzva je nedostatečné zastoupení sportu ve vládě na ministerské úrovni. To se sice od pondělka změnilo, což vnímáme pozitivně, ale skutečná systémová změna nastane, až začne ministr cíle programového prohlášení vlády reálně naplňovat.
Současně potřebujeme, aby stát fungoval moderněji. Bylo by správné, kdyby existoval digitální způsob administrace dotací, jejich evidence a historie. Měli bychom se ptát státní správy, proč digitalizace celého státu není řešena tak, aby všechna ministerstva komunikovala na jedné platformě. Klubům, svazům a celému sportu by to ulehčilo práci se zadáváním dat.
Jmenovaného ministra sportu, prevence a zdraví vnímám jako zkušeného politika, který může prosazovat zájmy sportu. Má za sebou činnost v Poslanecké sněmovně, což je pro sport obrovská výhoda. Priority sportu by si měl osvojit snadno. A my mu jako sportovní prostředí můžeme poskytnout velice podrobný argumentář. Tyto argumenty pak musí obhájit před kolegy ve vládě i v Bruselu, pokud se budeme bavit o začlenění sportu do strategického rámce pro budoucí finanční období EU.
