Rychlé přesuny vojsk a těžké techniky jsou pro evropské vojenské plánovače noční můrou. Má to změnit nová evropská legislativa. Vytvoření takzvaného vojenského Schengenu je nezbytné, protože nyní upravuje podmínky každý členský stát EU jinak, říká v rozhovoru pro EU Perspectives místopředseda Evropského parlamentu Roberts Zīle (ECR/Lotyšsko).
Jaká je současná situace v oblasti vojenské mobility v Evropě?
Nacházíme se v rozhodující fázi. Nejsem odborník na obranu – mám vzdělání v oboru ekonomie a dopravy, ale jako Lotyš si velmi dobře uvědomuji bezpečnostní výzvy. Proto mě výbor pro dopravu jmenoval zpravodajem zprávy o vojenské mobilitě spolu s mým litevským kolegou Petrasem Auštrevičiusem.
Text jsme vypracovali v červenci. Nyní čekáme na připomínky od ostatních poslanců Evropského parlamentu. Naším cílem je, aby poslanci zprávu schválili na plénu do konce roku. Jedná se o politický signál. Způsob, jak vyvinout tlak na Evropskou komisi, protože na podzim předloží legislativní návrh o vojenské mobilitě.
Proč je taková iniciativa nutná?
Situace v terénu je mnohem horší, než jsme čekali. Při přípravě zprávy jsme hovořili s evropskými komisaři, vojenskými představiteli a zástupci odvětví dopravy. Zjistili jsme, že evropské ozbrojené síly čelí obrovským překážkám při přesunu vojáků, techniky a dalšího vybavení.
Pravidla pro vojenské konvoje stále vychází z tištěné dokumentace a v každé zemi se liší. Některé příklady jsou téměř absurdní. Dokonce i umístění vlajek na vozidlech se mění v závislosti na tom, kterou hranici překračujete.
Pak jsou tu problémy dopravní infrastruktury. Mosty, které nevydrží váhu tanků nebo nedostatek plošinových vagónů pro přepravu těžké techniky. V oblasti železnice je situace alarmující. Potřebujeme dieselové lokomotivy pro neelektrifikované tratě v zemích na přední linii, ale výrobci už deset let neinvestují do těchto technologií a soustředí se místo toho na ekologické lokomotivy. I kdyby nyní obnovili výrobu, trvalo by to roky. Realita je taková, že Evropa neumí v případě krize rychle přesouvat své síly.
A co financování?
Komise navrhla v příštím dlouhodobém rozpočtu 17,5 miliardy eur (425 miliard korun) na vojenskou mobilitu. Nezapomeňme však, že před sedmi lety navrhla na stejnou položku 6 miliard eur (146 miliard korun). Rada EU tuto částku snížila téměř na nulu a nakonec zůstalo pouze 1,7 miliardy eur (41 miliard korun).
I když nyní hovoříme o vyšších částkách, nemůžeme vyloučit, že je Rada opět drasticky sníží. Riziko spočívá v tom, že tato čísla zůstanou spíš politickými prohlášeními než skutečnými penězi. Navíc většina nových zdrojů pochází z programu SAFE ve formě půjček, nikoli nových grantů. Členské státy je musí splatit. Nejedná se o okamžitě dostupné finanční prostředky.
Mohlo by vás zajímat
Ve vaší zprávě se zmiňuje „vojenský Schengen“. Co to znamená?
Tento termín používají i někteří generálové. Myšlenkou je vytvoření prostoru bez byrokratických překážek pro přesuny vojsk. To nevyžaduje miliardy eur. Potřebné je zjednodušení, digitalizace postupů a odstranění administrativních překážek. Očekáváme, že to Komise v nové úpravě navrhne.
Kdy Evropa splní cíle obranné iniciativy Readiness2030?
Bohužel, i když dnes zvýšíme investice, časové lhůty pro infrastrukturu jsou dlouhé. Modernizace mostů, železnic a dalších dopravních koridorů trvá 20 až 30 let. Rusko nepočká, až Evropa dožene ztrátu. Od invaze na Ukrajinu se Moskva poučila, urychlila technologický rozvoj a začala brát vojenské záležitosti vážněji. Evropa si nemůže dovolit zpoždění.
