Zrušené obvinění čtyř důstojníků kvůli úmrtí v Afghánistánu bylo za hranou zákona a zřejmě i za Ústavou zaručenými právy, říká obhájce vojáků

„Podle názoru obviněných orgány činné v trestním řízení porušily jejich ústavní práva na spravedlivý proces, když na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu v dané věci omezili jejich osobní svobodu a nedotknutelnost obydlí a pracoviště," konstatuje obhájce důstojníků Radek Ondruš. Ilustrační foto: FB profil 601. skupiny speciálních sil

Čtyři vysocí důstojníci české armády, kteří byli stíháni kvůli loňskému úmrtí afghánského vojáka Vahidulláha Chána, nebyli účastníky tamní vojenské mise. Státní zástupce z Prahy 6 jejich stíhání podle informací Ekonomického deníku zrušil kvůli tomu, že rozhodnutí o jeho zahájení považuje „za zcela nedostatečné, nacházející se již za hranou přezkoumatelnosti, protože neobsahuje dokonce ani náležitosti stanovené trestním řádem“. V rozhodnutí také absentovalo odůvodnění právní kvalifikace, vyhodnocení provedených důkazů, a nebylo v něm uvedeno v čem je čin spatřován, jaká povinnost byla porušena, a jak měli obvinění správně postupovat.

Stíhání čtyř vysokých důstojníků české armády kvůli neoznámení incidentu, po němž vloni zemřel afghánský voják Vahidulláh Chán, bylo „mírně řečeno“ zahájeno předčasně. Vojenská policie, která incident vyšetřuje, byla ve svých aktivitách zřejmě přespříliš horlivá. Vyplývá to z informací, ke kterým se Ekonomický deník v posledních dnech dostal.

Afghánský voják Vahidulláh Chán začal vloni 22. října uvnitř základny Šindánd v afghánské provincii Herát střílet zezadu ze zálohy na vůz s českými vojáky. Přestože bylo mezi vojáky na misi zvykem pohybovat se uvnitř základny bez prvků balistické ochrany, čeští specialisté byli plně vyzbrojeni. Psovod Tomáš Procházka, který se v reakci na zákeřnou střelbu otočil, dostal bohužel přímý zásah do hlavy. A ne jeden, bylo jich několik. S dalšími průstřely pak z incidentu vyvázl vážně zraněný jeho kolega.

Po střelbě přítomní američtí, čeští, i afghánští vojenští policisté vyšetřovali, jestli byl střelec jen jeden nebo dva, kvůli množství vystřílené munice. Po incidentu v Šindándu USA nečekaně povolaly domů svoji 7. skupinu, jejíž členové se na vyšetřování střelce Vahidulláha Chána podíleli. Vyšetřování v USA nebylo v době zahájení českých úkonů stále ukončeno. Poté, co česká vojenská policie rozjela letos vyšetřování, že na Chánově smrti po vyšetřování střelby na Procházku mohou mít podíl čeští „speciálové“, a česká generalita si měla tyto informace nechat pro sebe, padla čtyři obvinění. Obviněni z neoznámení trestného činu byli dva vysocí důstojníci a dva armádní zpravodajci.

„Rozhodnutí státního zástupce se týká čtyřech vojáků, z nichž žádný není účastníkem zahraniční mise. Státní zástupce zrušené rozhodnutí o zahájení trestního stíhání označil za zcela nedostatečné, nacházející se již za hranou přezkoumatelnosti, neboť dokonce neobsahuje ani náležitosti stanovené trestním řádem,“ potvrdil Ekonomickému deníku advokát důstojníků Radek Ondruš. V rozhodnutí podle něj absentuje „odůvodnění právní kvalifikace a vyhodnocení provedených důkazů, není zde uvedeno v čem je čin spatřován, jaká povinnost byla porušena a jak měli obvinění postupovat. Vymezení skutku bylo nejasné, nekonkrétní a neumožňovalo ani v základním formátu zjistit, co je vlastně obviněným kladeno za vinu.“ „Což podle státního zástupce popřelo principy spravedlivého procesu, když popis skutku byl zmatečný, nesprávný a nedostatečný. Důkazní situace byla neúplná a nedostatečně provedená, kdy napadené rozhodnutí bylo přinejmenším předčasné,“ pokračuje Ondruš.

Z čeho konkrétně tedy byli zmiňovaní důstojníci obviněni? „Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno, a s ohledem na závěry státního zástupce, které vedly k jeho zrušení, je původní popis skutku nyní irelevantní, neboť byl, jak státní zástupce uvedl, zcela zmatečný, nesprávný a nedostatečný. Obvinění údajně neoznámili trestný čin, který není známo, jak se měl stát, kdo a kdy jej spáchal. Nebylo ani známo, jakou povinnost měli obvinění porušit. Policejní orgán se nezabýval tím, kdo a v jaké podobě se měl o údajném skutku dozvědět jako první a od koho, jak tento primární příjemce dané informace postupoval a kdo všechno se o této informaci dozvěděl,“ vysvětluje konstrukci obvinění advokát.

Poněkud nestandardním krokem Vojenské policie je fakt, že se vůbec samotným afghánským vojákem a mimořádnou událostí, v níž figuroval, v popisovaném trestním spise nezabývala. „Trestní spis ve věci obviněných vojáků takové informace neobsahoval a pokud ano, pak v utajované části, která nebyla obhajobě zpřístupněna. V současnosti jsou tyto informace součástí dnes již samostatného trestního spisu do něhož nemá obhajoba přístup. Stejně tak není známa přesná časová osa mimořádné události, která se měla na základně Šíndánd stát,“ potvrzuje informace Ekonomického deníku Radek Ondruš. Rekonstrukce incidentu, po němž Chán zemřel, je i nadále předmětem trestního řízení, které není dodnes skončeno. A vlastní kontrolní postup v rámci armády je v režimu s vysokým stupněm utajení.

Existuje fotka zbitého Afghánce?

Už od začátku vyšetřování se šíří armádními kuloáry informace, že vojákům, co byli na misi v Afghánistánu, ve chvíli, kdy se měl incident s Chánem přihodit, vojenští policisté zabavili  počítače, tablety a telefony, ale pracovní oděvy, na kterých se detektivové snaží nalézt případné důkazy o fyzickém kontaktu se zemřelým Afgáncem. To se ale netýká čtyř vysokých důstojníků, kterým státní zástupce zrušil stíhání.

Objevují se navíc spekulace o tom, že si některý z českých vojáků z mise mohl pořídit fotografii Chána po výslechu, která mohla být posílána dále prostřednictvím mobilních šifrovaných aplikací. Advokát Radek Ondruš připouští, že není vyloučeno, že si některý z misionářů fotografii skutečně pořídil. „Lze předpokládat, že fotografie pořízena byla. Nebyla však součástí trestního spisu, v němž bylo zrušeno obvinění čtyř vojáků pro neoznámení trestného činu. Žádný ze čtyř obviněných vojáků však na místě nebyl a tedy žádnou fotografii nepořizoval,“ podotýká Ondruš.

Obvinění byli jen někteří ze seznamu těch, kterým byla mimořádná událost, ke které na základně došlo, oznámena a to ještě nikoliv přímo, ale prostřednictvím příslušných operačních středisek. Ilustrační foto: FB profil 601. skupiny speciálních sil

Otázky také vyvolává, jak a jakým prostředkem byl Chán při výslechu spoután, zda klasickými pouty, vázacími pouty, a kde měl spoutány ruce, zda vepředu či vzadu za tělem. Právě tyto informace mohou být důležité pro zkoumání Chánových poranění kvůli objasnění jeho úmrtí. Protože, kdyby měl Chán spoutány ruce vepředu, mohl by se případným fackám či políčkům intuitivně bránit, a nemělo by při výslechu, pokud by nebyla použita neobvykle brutální síla, dojít k fatálnímu poranění. „Podrobnosti týkající se spoutání afghánského vojáka ani žádné další podrobnosti k jeho osobě nebyly v trestním spise dané věci uvedeny a jsou předmětem samostatné trestní věci,“ vysvětluje dále Ondruš.

Zatím není ani jisté, zda byla ve výslechové místnosti nalezena krev, jestli byla nalezena na oblečení českých vojáků, nebo případně Chánova DNA. Kvůli tomu probíhá už zmiňovaná analýza oděvů misionářů. „Lze předpokládat, že ohledání místnosti, kde byl afghánský voják držen, proběhlo, stejně tak jako to, že nepochybně proběhlo zjišťování a zkoumání případných biologických stop. O tomto však obvinění nejsou informováni,“ vysvětluje pozici vysokých důstojníků, kteří při incidentu nebyli, ale podle Vojenské policie ho měli ohlásit, jejich obhájce.

Porušili tedy vysocí důstojníci nějaká interní pravidla české armády nebo zákon, když incident, o němž se dozvěděli, v reálném čase neoznámili dále? „Pokud se jedná o čtyři vojáky, kteří byli v daném případě obviněni, pak tito nebyli prvotními adresáty informace, která měla údajně obsahovat skutečnosti o blíže nespecifikovaném trestném činu. Nebyli ani ve vztahu přímé velitelské nadřízenosti (fullcom) ani administrativní neboli kázeňské pravomoci (admincom) vůči tomu, kdo se měl údajnou informaci dozvědět,“ pokračuje ve vysvětlování obhájce Radek Ondruš.

Příjemce informace, obsahující podezření ze spáchání trestného činu, má totiž ze zákona povinnost takovou informaci oznámit nadřízenému či policejnímu orgánu. „Obvinění neměli důvod se domnívat, že se tak nestalo. Obvinění byli jen někteří ze seznamu těch, kterým byla mimořádná událost, ke které na základně došlo, oznámena a to ještě nikoliv přímo, ale prostřednictvím příslušných operačních středisek. Policejní orgán nezkoumal blíže, zda ten, kdo primárně předmětnou informaci přijal, ji oznámil buď policejnímu orgánu nebo nadřízenému, kdy ani jedním obvinění nebyli,“ konstatuje Ondruš.

Hlášení mimořádných události upravuje vnitřní předpis Armády České republiky, který je zčásti v utajovaném režimu. Nicméně obecně lze říci, že mimořádné události se hlásí bezodkladně ústně a následně písemně na místa stanovená rozdělovníkem a to podle vztahu k věci, tedy nejen na místa v přímém velení (fullcom), administrativním či kázeňském vztahu (admincom) či v prostém metodickém či podpůrném vztahu.

Nepochybili jsme

Vysocí důstojníci, jejichž jména Ekonomický deník zná, ale z bezpečnostních důvodů je nezveřejňuje, tvrdí, že se žádného trestného činu nedopustili. „Obvinění si nejsou žádného pochybení na své straně vědomi. Pokud máte na mysli pochybení ve vztahu k signalizační či hlásné povinnosti, je otázka případných pochybení dosud předmětem zkoumání. Obvinění nemají žádné vysvětlení pro to, proč se vojenská policie mimořádnou událostí začala zabývat až po její medializaci v deníku New York Times a nikoliv poté, když se o ní bezprostředně dozvěděla,“ kroutí hlavou advokát nad iniciativou Vojenské policie.

O popisované „mimořádné události“ se totiž měla Vojenská policie podle zdrojů Ekonomického deníku údajně dozvědět hned bezprostředně poté, co k ní došlo. „Kdy přesně a v jaké podobě zahájila Vojenská policie ve věci této události úkony trestního řízení není obviněným známo. Opatření o zahájení úkonů v trestním řízení je neveřejné a obviněným nebylo sděleno. Proč však zahájila trestní stíhání pouze uvedených čtyř vojáků a nikoliv všech, kterým údajná oznamovací povinnost též svědčila, není rovněž známo a dle názoru obviněných tak postupovala zcela nezákonně a to i pro značný časový odstup,“ upozorňuje Ondruš.

Vzhledem k tomu, že dané průtahy mohou být na straně Vojenské policie, měl by trestní řízení v dané věci logicky vést jiný policejní orgán. A to mimo jiné i s ohledem na případnou systémovou podjatost. Právě vojenští policisté by měli státnímu zástupci vysvětlit, proč úkony trestního řízení zahájili s takovým časovým odstupem a primárně ve zcela jiné věci.

„Podle názoru obviněných orgány činné v trestním řízení porušily jejich ústavní práva na spravedlivý proces, když na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu v dané věci omezili jejich osobní svobodu a nedotknutelnost obydlí a pracoviště. Razance domovních prohlídek, prohlídek pracovišť spojená se zadržením konkrétních osob, kdy samopalníci zasahovali přímo v budově Generálního štábu, zcela neodpovídala úrovni a stavu trestního řízení. Jinak řečeno, když stav trestního řízení neodůvodňoval obvinění konkrétních osob, pak s ohledem na zjištěné vady nemohl odůvodnit i tak razantně provedené zásahy vůči konkrétním osobám,“ pozastavuje se právník Ondruš nad spektakulárním zákrokem na pracovišti, který zmíněné důstojníky veřejně dehonestoval v očích kolegů a podřízených.

Obvinění teď budou podle informací Ekonomického deníku požadovat, aby trestní řízení vedl zcela jiný policejní orgán a navrhnou, aby státní zástupce věc odňal Vojenské policii a přikázal jinému policejnímu orgánu. S ohledem na zcela nepředvídatelný, a v mnohých ohledech překvapivý postup Vojenské policie, nelze další vývoj odhadovat. „Podle názoru obviněných je však jediný možný postup ve vztahu k nim odložení věci,“ míní obhájce dotčených vojáků.

„Zde je nutno zdůraznit, že ve skutkově stejných případech policejní orgány věci standardně odkládají. Pokud by měl být postup Vojenské policie precedentem, pak by bylo nutno stíhat většinu soudců za to, že neoznámí skutečnosti, odůvodňující podezření ze spáchání trestného činu, o nichž se dozví v soudní síni, popř. státní zástupce za to, že nestíhají to, co se dočtou v novinách. Obvinění nebyli v pozici, kdy by jim svědčila zákonem výslovně uložená oznamovací povinnost,“ vypichuje Radek Ondruš. Tuto povinnost měl podle něj ten, kdo se předmětnou informaci dozvěděl primárně (tedy vojáci na misi v Šíndándu – pozn. red), a to ve vztahu ke svému nadřízenému či orgánům činným v trestním řízení. „V postavení ani jednoho z nich obvinění nebyli a pokud je jim známo, primární příjemce předmětné informace ji vůči oběma z uvedených splnil,“ tvrdí Ondruš.
V průběhu vyšetřování do médií unikly mimo jiné informace o identitě zpravodajských důstojníků, (neplést si s příslušníky Vojenského zpravodajství – pozn. red.) Není proto vyloučeno, že i tato okolnost se stane předmětem dalšího vyšetřování.

„Skutečnost, že z trestního spisu unikly chráněné informace do sdělovacích prostředků, je trestným činem o kterém Vojenská policie ví. Obvinění předpokládají, že v dané věci byly zahájeny úkony trestního řízení. Pokud se tak nestalo, je velitel Vojenské policie a jeho podřízení ve stejném podezření ze stejného jednání, které je kladeno za vinu zmíněným čtyřem vojákům. Nicméně bez ohledu na to, zda v tomto směru splnili vojenští policisté svoji oznamovací povinnost, připravují obvinění vlastní trestní oznámení, se kterým se hodlají obrátit na vyšší stupně státního zastupitelství s návrhem, aby prověřování v tomto směru prováděl jiný policejní orgán, než je Vojenská policie. Toto oznámení bude podáno pro skutek, nikoliv vůči konkrétním osobám. Obvinění nehodlají postupovat stejně jako Vojenská policie v jejich případě a své trestní oznámení cílit na konkrétní vedoucí pracovníky Vojenské policie. Předpokládají totiž, že státní zástupci již budou vědět, jak s oznámením naložit a to přinejmenším ve stejném duchu, v jakém je postupováno v případě samotných obviněných,“ potvrzuje Ondruš zjištění Ekonomického deníku, že kvůli nestandardnímu průběhu vyšetřování Vojenské policie budou padat trestní oznámení.

„Obvinění předpokládají, že se úniky chráněných informací do sdělovacích prostředků již někdo zabývá. V opačném případě by mělo státní zastupitelství vysvětlit, proč tomu tak není a proč je princip výběrové spravedlnosti uplatněn jen vůči zmíněným čtyřem vojákům,“ podotýká advokát armádních důstojníků Radek Ondruš.

Skrytý útok na Opatu?

Incident v Šíndándu po necelém roce notně rozkolísal velení české armády. Na vyšetřování incidentu se podíleli američtí vyšetřovatelé, poté, co se na ně obrátila rodina Vahidulláha Chána. Vyjma jednoho českého generála byli z neoznámení údajného trestného činu obviněni i další tři vysoce postavení čeští důstojníci, kteří měli o údajné tortuře afghánského vraha Tomáše Procházky vědět. Všichni se měli seznámit se závěry vyšetřování Vahidulláhovy smrti a podle původně dozorujícího státního zástupce Michala Muravského neoznámili tato závažná zjištění o cizím zavinění jeho skonu orgánům činným v trestním řízení. A právě tím se se měli dopustit přečinu neoznámení trestného činu. „Městské státní zastupitelství v Praze vydává tiskové sdělení týkající se zásahu Vojenské policie v rámci prověřování okolností úmrtí příslušníka afghánských ozbrojených sil. V souvislosti s tímto prověřováním bylo zahájeno trestní stíhání čtyř osob pro přečin neoznámení trestného činu podle § 368 odst. 1 tr. zákoníku. Žádné další informace, včetně informací směřujících k totožnosti obviněných osob, nelze s ohledem na probíhající vyšetřování sdělovat,“ nechal vyvěsit na web státní zástupce Muravský.

V armádních kruzích krátce po zásahu vojenské policie silně rezonovala informace, že počet obviněných z přečinu neoznámení trestného činu nemusí být konečný. Podle těchto pramenů není dokonce vyloučeno, že vyšetřování může směřovat i k náčelníkovi Generálního štábu české armády Aleši Opatovi, který měl být podle některých informací se závěry vyšetřování smrti Vahidulláha Chána taktéž obeznámen. Cíl vyšetřování není vyloučen ani dnes, po zrušení stíhání vysokých důstojníků. Tato větev případu se totiž vrací do stádia prověřování.

Byl to přitom právě Aleš Opata, kdo po předchozím incidentu loni v srpnu, kdy při sebevražedném útoku zemřeli tři čeští účastníci jiné afghánské mise rotmistr Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, vzkázal vojákům, že mají dopadnout a potrestat strůjce onoho atentátu. „Budeme chtít vědět, kdo tu vestu sestrojil, kdo to řídil a kdo sebevraha rekrutoval tak, abychom dosáhli toho, že nikdo v Afghánistánu nebude beztrestně zabíjet naše vojáky… …Nejedná se o odvetu, jedná se o spravedlnost. Je to jedno ze standardních opatření, které děláme vždy. Co se týče délky a doby opatření, bude to mravenčí práce a je těžké předjímat, jak dlouhá ta doba bude,“ prohlásil Opata v Událostech, komentářích České televize.

Vloni v půlce listopadu pak vyšel v Lidových novinách článek s titulkem „Odveta za padlé vojáky. Prostějovští speciálové zneškodnili spolupachatele útoku v Afghánistánu“. „Na slova šéfa české armády brzy došlo. Na základě zpravodajských informací od aliančních spojenců Češi vypátrali, kde se pohybují teroristé, kteří u přípravy útoku asistovali. Zbývalo vybrat jednotku, která zaútočí a pachatele zneškodní. Volba padla na 601. skupinu speciálních sil generála Moravce z Prostějova, která už v minulosti v Afghánistánu působila,“ napsal autor článku Martin Shabu. Informaci o odvetě měly Lidovým novinám potvrdit tři na sobě nezávislé zdroje. „Šlo o poměrně rozsáhlou operaci. Je to ale relativně delší doba, co se to stalo. Při misi byl jeden pachatel usmrcen a další zajat,“ řekl prý LN jeden z nich.

Článek navazující na Opatův apel logicky vzbudil obrovské zděšení v armádních kruzích. Takto necitlivě zveřejněné informace totiž mohou zapříčinit další útoky na české vojáky v Afghánistánu. Opatovo poněkud nešťastné vyjádření potom rezonovalo i při dopadení střelce na další české vojáky z října na základně Šindánd Vahidulláha Chána. „Nepochybuji, že naši vojáci postupovali v souladu s platnými zákony a regulemi,“ dušoval se Opata po úmrtí afghánského vojáka s tím, že se incident vyšetřuje. To ale ještě netušil, na koho se Vojenská policie zaměří.

Cvičení elitních vojáků z Prostějova na mise v zahraničí. Ilustrační foto: FB profil 601. skupiny speciálních sil

Pokud by se do hledáčku Vojenské policie dostal kvůli neoznámení trestného činu i náčelník Generálního štábu Opata, u něhož se dá s úspěchem předpokládat, že i on byl příjemcem informací o vyšetřování úmrtí afghánského střelce, mohlo by to mít pro armádu dalekosáhlé důsledky. Ve vojenských kruzích totiž běží už delší čas spekulace, že ministr obrany Lubomír Metnar není s Opatou, který zcela „nepřešaltoval“ z léty zažité role velitele roty či praporu do pozice náčelníka celého ozbrojeného sboru, zcela spokojen. Pokud by do vyšetřování incidentu v Afghánistánu spadl i Opata, mohl by ho podle zjištění Ekonomického deníku nahradit Metnarem vyhlédnutý generálmajor Petr Mikulenka.

Zatím není jasné, co všechno má česká Vojenská policie pro vyšetřování úmrtí afghánského vojáka, vyjma pokusu o stěr DNA z výslechové místnosti v Afghánistánu a mundúrů vojáků, které měly být zajištěny rámci domovních prohlídek prostějovských specialistů, v rukou. Například to, zda detektivové skutečně disponují také výstupy amerických vyšetřovatelů nebo i zálohovanou šifrovanou armádní komunikací z místa údajného incidentu.

Jisté podněty pro vyšetřování mohla poskytnout i diplomatická nóta z Afghánistánu, kterou tamní vedení diplomacie zaslalo před prázdninami do Černínského paláce. Součástí nóty mají být podle zdrojů z diplomacie například požadavky na zaslání protokolů z výslechu podezřelého Afghánce, které měly být pořízeny nedlouho po jeho zadržení, nebo požadavky na identitu českých vojáků. Vahidulláha Chána ovšem kromě Čechů vyslýchali také Afghánci a Američané. Chánova rodina přitom tvrdí, že syn pachatelem zákeřné střelby nebyl, a obrátila se kvůli tomu i na americká média.

Jan Hrbáček