Řídí Stálý výbor pro jadernou energetiku (SVJE), zastupuje vládu v jednáních s mezinárodními strategickými partnery, evropskými orgány i s možnými dodavateli jaderného paliva. Koordinuje i úpravu legislativy a sleduje, jak se daří plnit Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (NAP JE). S podmínkami pro svou práci, které mu zajišťuje především ministr průmyslu, je Ján Štuller spokojený. Jmenovaný byl na 4 roky a práce má pořád dost.
Hlavním úkolem je pro Vás dostavba Temelína a Dukovan, jaké jsou tam pokroky?
Od schválení NAP JE v červnu 2015 se toho událo a splnilo již hodně, zejména v roce 2016. Za dané období se však ještě nepodařilo zkrátit přibližně 3leté zpoždění v celkové přípravě výstavby nového jaderného bloku v lokalitě Dukovany a Temelín.
V lednu 2016 na základě podkladů zpracovaných MPO schválila vláda ČR statut, jednací řád a předsedu SVJE. Na základě výsledků výběrového řízení, které organizovalo MPO, jmenovala vláda 15. června 2016 vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Poté dne 22. června, na základě podkladů MPO, vláda schválila soubor otázek a žádost o informace pro strategické rozhodování o dalším postupu na projektech výstavby nového jaderného zdroje v ČR. Ministr Jan Mládek odeslal tuto žádost deseti firmám etablovaným v Číně, Francii, Japonsku, Jižní Koreji, Rusku a v USA.
Připravenost ke spolupráci v dané věci potvrdilo šest z oslovených firem: ATMEA (Francie a Japonsko), CGN (Čína), EDF (Francie), KHNP (Korea), Rosatom (Rusko) a Westinghouse (USA). V září 2016 byly na MPO připraveny dohody o ochraně důvěrných dat, které daných šest firem podepsalo.
První část informačních balíčků, týkajících se investičních, obchodních, dodavatelských a finančních otázek dorazila na MPO a ČEZ na konci září. Druhá část týkající se zejména technických charakteristik v úvahu přicházející jaderných bloků dorazila v říjnu 2016. V období srpen-říjen proběhla řada jednání s oslovenými subjekty s cílem objasnit některé detaily žádosti české strany a také rozsah a hloubku vyžádaných informací. V současné době se obdržené informace vyhodnocují.
Současně s tímto děním se připravují (zatím) tři pracovní skupiny expertů, které budou podporovat činnost SVJE v oblasti legislativy, strategie financování a v oblasti investorsko-technických otázek. V přípravě jsou také podklady pro jednání ekonomických ministrů a následně i vlády ohledně zajištění přípravy výstavby nových jaderných bloků.
Na pozadí těchto aktivit proběhlo v roce 2016 schválení nového atomového zákona (gesce SÚJB), byla vypracována a legislativní radou vlády schválena řada nových jaderných vyhlášek. Dále také probíhala příprava na posílení analytického zázemí jaderného dozoru – též gesce SÚJB. Rovněž intenzivně pokračoval proces hodnocení a hledání vhodné lokality pro úložiště použitého jaderného paliva.
Jaké největší chyby provázely předchozí, nepovedený tendr? V čem jste se poučili?
Podle mne tou nejzávažnější chybou byla skutečnost, že před vyhlášením tendru pro projekt a stavbu ETE 3,4 nebyla mezi ČEZ a Vládou ČR vyjasněna případná podpora vlády a její možná forma. V tomto směru se poučily jak vláda, tak i ČEZ a i z tohoto důvodu byl vypracován a schválen v roce 2015 Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR. V tomto akčním plánu je stanovena řada rozhodnutí, které musí učinit vláda před zahájením výběru možného dodavatele nových jaderných bloků – mj. jde také o rozhodnutí vlády ve věci eventuální státní podpory pro projekt výstavby nových jaderných bloků.
Bohuslav Sobotka potvrdil, že do budoucna počítá i s dalšími bloky, existuje taky varianta společného česko-slovenského projektu. K čemu byste se přikláněl Vy?
Společný česko-slovenský projekt výstavby nové jaderné elektrárny existuje. Jde o projekt v lokalitě Jaslovské Bohunice na Slovensku, který řídí společnosti JESS (Jadrová energetická spoločnosť Slovenska, a.s.). Tuto firmu založily slovenská firma JAVYS (51% podíl) a česká energetická skupina ČEZ (49% podíl). K zahájení výstavby má však tento projekt ještě daleko a podle mne jde v současné době zejména o přípravu podnikatelské příležitosti do budoucna. Dnes již jsou na Slovensku ve výstavbě dva nové jaderné bloky v lokalitě Mochovce. Tyto bloky vlastní společnost Slovenské elektrárne a jejich dostavba se proti původním plánům dosti zpožďuje.
Pokud jde o otázku, k čemu se přikláním já osobně, je potřebné nejdříve zdůraznit, že jako zmocněnec české vlády mám na starost plnění českého národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky, a ten zahrnuje výstavbu nových jaderných bloků v lokalitách Dukovany a Temelín. Takže já se přikláním k výstavbě nových bloků v těchto dvou lokalitách.
Jak důležité je trvalé hlubinné úložiště jaderného odpadu, které má v ČR vzniknout do roku 2065?
Vybudování trvalého hlubinného úložiště pro použité jaderné palivo je pro nás velmi důležité a zásadní.
Trvalá úložiště pro nízko a středně radioaktivní odpad již na území ČR existují. Tento typ odpadu vzniká v jaderných elektrárnách a také v institucích, jakými jsou specializovaná pracoviště nemocnic, výzkumné ústavy, některé vysoké školy apod. Středně a nízko aktivní odpad z našich dvou jaderných elektráren je ukládán do úložiště v areálu jaderné elektrárny Dukovany; odpady z ostatních pracovišť (tzv. institucionální radioaktivní odpady) jsou ukládány do úložišť Richard (u Litoměřic v části štol, kde se v minulosti těžil vápenec) a Bratrství (u Jáchymova, v části opuštěných podzemních prostor bývalého uranového dolu).
Trvalé hlubinné úložiště pro použité, vysoko radioaktivní jaderné palivo z jaderných elektráren není v ČR zatím vybudováno, ale je nadmíru potřeba. Toto palivo jsme léta využívali v našich jaderných elektrárnách k výrobě elektrické energie pro naši spotřebu, a proto se teď musíme o něj sami postarat. Nikdo jiný (jiné státy) to za nás nemůže za současných mezinárodně právních podmínek (platných celosvětově) udělat.
Na začátku října vznikla platforma obcí a spolků proti hlubinnému úložišti, sejdete se s jeho zástupci? Co jim můžete nabídnout? Jak je budete přesvědčovat?
Samostatně, jako vládní zmocněnec, jsem se se zástupci platformy obcí a spolků proti hlubinnému úložišti ještě nesešel. Byl jsem však přítomen na jednáních, které se členy této platformy organizovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu a jednám o otázkách vhodnosti daných lokalit se zástupci odborných institucí – SÚRAO, SÚJB, ústavy a služby zaměřené na zkoumání geologických charakteristik území.
Dnes je situace kolem vytipovaných sedmi lokalit velmi komplikovaná. Do dění se angažuje řada nevládních organizací, odborných institucí, samospráva a státní správa a každá strana má své dílčí a specifické zájmy, cíle a také díl odpovědnosti za vyřešení existujících problémů. U některých z lokalit je situace velmi vyhrocená a stanoviska zástupců okolních obcí jsou tak jasně záporná a tím odlišná od potřeb řešení problému s ozářeným jaderným palivem, že vstup další strany – například vládního zmocněnce – do jednání s dalšími kompromisními návrhy je v současné době nadbytečný. Pro činnosti související s hodnocením a výběrem vhodného území pro úložiště se připravuje nová doplňující legislativa a já i v této souvislosti předpokládám v budoucích měsících mé větší zapojení do hledání možných řešení.
Obnova starých bloků je jedním z hlavních témat evropské jaderné energetiky, mluví se o tom, že můžou fungovat až 60 let. Jaká je Vaše předpověď pro ty české?
Ano, dlouhodobé udržování potřebné úrovně jaderné bezpečnosti na současných jaderných elektrárnách a jejich případná modernizace patří k hlavním tématům současné jaderné energetiky. Co se týče českých jaderných elektráren, můj odborný názor je takový, že výsledky sledování procesů a mechanismů stárnutí u hlavních komponent jaderných částí elektráren – jde zejména o reaktorovou nádobu a parogenerátory, ale také o velká cirkulační čerpadla a primární potrubí – ukazují, že tyto komponenty lze za standardních provozních podmínek bezpečně provozovat 50 i více let. Komponenty s kratší dobou životnosti lze vyměnit.
Obě elektrárny – Dukovany i Temelín – byly po havárii v japonské Fukushimě doplněny o řadu nových zařízení a jejich již tak vysoká úroveň bezpečnosti je dnes v porovnání s předchozím stavem ještě robustnější a spolehlivější. Takže moje předpověď je taková, že pokud bude provozovatel obou našich jaderných elektráren řádně plnit své povinnosti, mimo jiné to znamená řádně monitorovat a pečovat o technický stav zařízení, aktualizovat provozní předpisy a udržovat potřebnou kvalifikaci potřebného množství pracovníků, budou mít obě elektrárny dobrý předpoklad pro 50 i více let provozu.
Co je aktuálně největší výzva pro jadernou energetiku ve světě?
Dle mého lze k největším současným výzvám jaderné energetiky zařadit vyrovnání se s potřebou důvěryhodně a dlouhodobě prokazovat široké veřejnosti, že jaderná energetika je bezpečný, environmentálně šetrný, spolehlivý a cenově atraktivní zdroj energie. To v sobě zahrnuje i dořešení bezpečného konce palivového cyklu s předvídatelným a rozumným financováním bez velkých odchylek.
Jak předpovídáte vývoj spotřeby elektřiny, potřebujeme jí čím dál tím víc? Vyplatí se stavba dalších bloků při současných cenách elektřiny?
Na tuto otázku je potřebné odpovědět v samostatném pojednání, a to odborníky na predikci spotřeby, na vývoj hospodářství a ekonomiky, na energetiku lokální, celostátní, regionální a celoevropskou. Já takovým odborníkem nejsem.
Pracuji s výsledky analýz expertů (MPO, ČEZ, organizace zaměřené na energetiku), které ukazují, že i při stagnaci spotřeby v ČR v příštích dvaceti-třiceti letech (což je velmi konzervativní přístup) bude ode dneška nejpozději za 18-20 let v důsledku odstavení nejstarších uhelných a jaderných elektráren chybět v ČR ve výrobě elektřiny výkon pro základní zatížení v rozsahu přibližně 2000 MWe. Jde o výkon, který se přibližně rovná dnešním dvěma blokům jaderné elektrárny Temelín. Pak přibližně za další dva až čtyři roky vznikne ze stejných důvodů další dodatečný deficit v podobné výši. Takže pokud nechceme od roku 2034/2035 elektřinu dovážet a být tím zranitelní, a pokud chceme reálně snižovat produkci CO2, musíme nové stabilní zdroje, které budou zajišťovat základní zatížení a kompenzovat výrobní výkyvy větrných a solárních elektráren, nově vybudovat. Národní akční plán říká, že to budou nové jaderné bloky; ty musíme připravit k výstavbě již dnes a začít stavět nejpozději v roce 2025. Čas nám již nezbývá.
Vanda Kofroňová
