Škrty a zanedbání prevence v ochraně krajiny a klimatu zvyšují podle bývalého ministra životního prostředí a prezidentova poradce Ladislava Mika riziko mnohem vyšších výdajů v budoucnu. „Přijdou nárazové škody a náklady naskočí,“ varuje v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Upozorňujete, že klimatické změny představují zásadní ekonomické riziko. V čem ekonomiku Česka ohrožují?
Jako společnost jsme naučeni fungovat v určitém rozmezí klimatických podmínek. S klimatickou změnou se ale toto nastavení posouvá. Pokud je najednou více extrémních jevů, jako jsou povodně, větrné smrště nebo velká sucha, stojí to dodatečné finance. Frekvence těchto jevů bude narůstat a spolu s tím i nová rizika, která s tím souvisí a jsou také ekonomicky nákladná.
Jaká?
Například, když se rozšíří invazní druh nějaké rostliny nebo nějaká nemoc plodin. Může to být i lidská nemoc. To jsou obrovské náklady. Dobrý příklad toho, co se stane, když se najednou rozšíří něco, co tady doma nemáme, může být covid.
Dokáže na to Česká republika reagovat?
U nás se v zásadě na tyto jevy stále ještě reaguje většinou ex post. Ve chvíli, kdy se to stane, tak to nějak řešíme. Často kompenzací nebo nějakým způsobem placení za škody a za obnovu toho, co jsme měli předtím. Je to vyčíslitelné, po každé velké povodni máte určitý objem škod, který je pokrytý pojišťovnami. Ale tam to nekončí. Stát potom pomáhá těm, kteří pojištění nebyli. Jsou i další škody na státním či obecním majetku. Jde o miliardové balíky, jen aby se vyřešily důsledky. Vůbec nebo jen málo jsme řešili prevenci.
Co má Česko dělat lépe?
Jsou místa, kde se například vodní režim v povodí řeší z hlediska celého území. Zpomaluje se odtok vody a zvyšuje se retence. Tím pádem se zplošťuje nebo snižuje potenciální povodňová vlna. Nemá to absolutní efekt, ale v řadě případů to pomůže. Když zlepšíme strukturu půdy, tak se více vody zasákne. Když dáme do krajiny prvky, které vytváří překážku pro rychlý odtok, tak voda odtéká z krajiny pomaleji. Pokud se toky vrátí do meandrů, tak to opět snižuje energii vody.
Česko jde v revitalizacích říčních systémů do značné míry příkladem, protože se to řeší už možná 30 let. Víme, jak to dělat, akorát, že se to zatím nedělá systematicky a ve velkých povodích.
Jak v souvislosti s přípravou na extrémnější jevy a klimatickou změnu hodnotíte kroky vlády premiéra Andreje Babiše (ANO)?
Já jsem zatím jenom slyšel nebo viděl, co se zastaví, co se zruší a co se omezí. Zatím je to spíš o tom, co se dělat nebude. Jsem ochoten připustit, že některé postupy, které se dělaly, třeba neměly takový účinek nebo efekt, jak se čekalo a že třeba dává smysl se zamyslet nad tím, jestli s tím pokračovat. Ale tady stále máme jenom oznámení o tom, kde se škrtnou peníze a co se přestane dělat a do čeho se investovat nebude.
Co to podle vás přinese?
Přijdou nárazové škody a náklady naskočí. Obávám se, že, když nepůjdou preventivní investice do krajiny, když zrušíme, co jsme se snažili dělat nebo to omezíme, tak přijde období, kdy dojde k souběhu jevů a rozpočet to bude stát více, než kdyby se investovalo do prevence. Diskuze o zadržování vody se vždy objeví po velkých povodních a velkých škodách. Chvíli se diskutuje, vydrží to několik let a pak to odezní a přejde se na starý způsob uvažování.
Jak hodnotíte slučování odborů na ministerstvu životního prostředí? Skončila sekce ochrany klimatu.
Než byla sekce klimatické změny zřízena, fungovalo to podobně. Ale už předtím se ukázalo, že se to kapacitně nestíhá. Proto se ta sekce zřizovala. Teď, když se zruší, tak se vracíme do tehdejší situace. Jedna stránka je implementace věcí u nás doma, má to ale i evropskou část. A omezená kapacita na tyto věci nebude stačit.
Významnou roli má na ministerstvu životního prostředí vládní zmocněnec Filip Turek. Zastupuje Česko i na jednáních v Bruselu, například na Radě ministrů životního prostředí EU. Nepřichází Česko o vliv, když ho nezastupuje přímo ministr?
Každá environmentální rada se připravuje dopředu a velkou roli v tom hraje Stálé zastoupení České republiky při EU. Česká pozice se řeší ještě před hlasováním. Pokud jde ale o sporné věci typu povolenky, které vyžadují politické rozhodnutí, tak se nechávají na Radu a na ní je potřeba mít silnou vyjednávací pozici, je potřeba mít spojence a flexibilně reagovat na vývoj na místě.
A to se při současném nastavení děje?
Z mého pohledu je to výrazné oslabení pozice Česka na Radě.
Skončil jste v pozici vládního zmocněnce pro mezinárodní vyjednávání v oblasti biodiverzity. Jak jste se o zrušení funkce dozvěděl?
Dozvěděl jsem se o tom z médií. Ne, že bych si ale dělal iluze, že by mne Motoristé, které kritizuji, v této pozici nechali. Nechtěl jsem ale odcházet demonstrativně, byla stále rozjetá jednání, která jsou důležitá pro Českou republiku, a já je vedl. Týkalo se to nadnárodní odborné platformy pro biodiverzitu (IPBES).
Poradcem prezidenta stále zůstáváte?
Ano, i nadále zůstávám.
A co řešíte?
Nejčastěji jsou to různé věci, které se objevují v politické diskusi a ke kterým chce pan prezident podrobnější informace.
To je hodně obecné.
Konkrétněji to upřesnit nechci, máme dohodu. Jde o odborné podklady a analýzy.
Ministr životního prostředí odvolal ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Robina Böhnische. Jak hodnotíte činnost pro park?
Pokud někdo řekne ve zjednodušené podobě, že byl odvolán velmi úspěšný ředitel, tak to tak v podstatě vidím i já. Podle mě to byl cílený a symbolický krok, který měl ukázat v uvozovkách, kdo je tady pánem. Nějaké osobní selhání nebo problém na straně ředitele tam není.
Poslanec Petr Bendl (ODS) mluvil o komunikačních problémech mezi zástupci správy a místními. Dalo se něco udělat lépe?
Největší podíl výhrad k tomu, co park ve svých rozhodnutích dělá pod vedením toho či onoho ředitele, se většinou opírá do toho, co vyžaduje zákon a jak ho interpretuje správa. Myslím, že vedení KRNAPu bylo zrovna v tomto nejvíc otevřené diskusi s lokálními partnery. Což ale neznamená, že tam není jeden nebo druhý jednotlivec, kterému to leze na nervy a nelíbí se mu to. Z hlediska toho, jak široce park diskutoval s obcemi, starosty a místními, tak bych ho dával spíše za příklad, než že bych za to odvolával ředitele.
Může se podobná situace opakovat i v dalších parcích? Kdo další je na řadě?
Myslím si, že ten úmysl nebo ten nápad tam byl, aby šli pryč i další lidé. Imaginární takzvaný Macinkův seznam, který nikdo neviděl, přinejmenším v myslích existuje a existoval. Ale nejsem si momentálně jistý, jak moc s tím zamává reakce veřejnosti po tom prvním odvolání. Třeba budou zdrženliví.
Rozpočet ministerstva životního prostředí pro letošní rok hodně ořezený, rozdíl je 2,73 miliardy. Hospodařit má se sumou 4,9 miliardy korun, loni to bylo 7,7 miliardy korun. Co to bude znamenat?
To je podle mě strašně důležitá věc i způsob, jakým se o tom diskutuje. Ministerstvo má dva hlavní příjmy, jeden ze státního rozpočtu a druhý evropský, ten je ve výši až 17 miliard korun. Pokud se to sečte, vypadá pokles nižší, než skutečně je. A to je symbol, jak moc tu problematiku životního prostředí považuje stát za důležitou. Nyní je pokles strašně velký. Poměrově bylo ministerstvo životního prostředí očesáno nejvíce ze všech ministerstev. Je to katastrofické a jasný signál této vlády. Není možné zařídit, aby to nemělo dopady.
