Obchodování s emisními povolenkami vstupuje do své dosud nejkontroverznější fáze. S rostoucími cenami a tlakem na průmysl systém navržený ke snížení emisí mění podobu debaty o konkurenceschopnosti Evropy. Komise po kritice některých unijních zemí, jako je Česko nebo Slovensko, naznačuje reformu.
„Evropský průmysl ničí systém ETS I“ a „ETS II má za cíl poškodit občany“. To jsou slova českého premiéra Andreje Babiše (ANO), která sdílel na sociálních sítích. Systém ETS II má začít platit od roku 2028 a rozšiřuje emisní povolenky na vytápění budov a silniční dopravu. Český šéf kabinetu není jediný, kdo to zpochybňuje.
Podobné obavy vyjádřil i slovenský premiér Robert Fico, který tvrdí, že evropský systém obchodování s emisemi (ETS) už napáchal obrovské ekonomické škody. Společně s Babišem vyzval k projednání této otázky na zasedání unijních lídrů v únoru.
Revize pravidel do poloviny roku 2026
Kritika Babiše a Fica přichází v době, kdy ETS, vlajkový nástroj Evropy v oblasti klimatu, vstupuje do klíčové fáze. Očekává se, že Komise předloží revizi pravidel pro ETS do poloviny roku 2026. Stanovení ceny skleníkových plynů nemá být pouze environmentálním nástrojem, ale klíčovou součástí evropské průmyslové a geopolitické strategie.
V praxi funguje ETS tak, že postupně zvyšuje náklady na emise uhlíku pro společnosti, na které se systém vztahuje. Nyní ETS I platí pro energetické firmy, energeticky náročný průmysl a leteckou dopravu. Každý rok je k dispozici méně emisních povolenek. Firmy je musí buď nakoupit na trhu, nebo snížit své emise. Toto zpřísnění podmínek ovlivnilo investiční a provozní rozhodnutí podniků v energetickém a průmyslovém sektoru v celé Evropě a přispělo k přibližně 47% snížení emisí od roku 2005.
Systém ETS je nejen nástrojem klimatické politiky, ale stal se součástí debaty o konkurenceschopnosti a průmyslové politice Evropy. Z cenotvorby uhlíkových emisí se stal strukturální prvek evropského ekonomického modelu, který doplňuje dohodu o čistém průmyslu, kompas konkurenceschopnosti a mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM).
Co se změnilo?
Kritici ETS tvrdí, že má negativní dopady na konkurenceschopnost evropského bloku. Souvisí hlavně s vyššími náklady na energie a dodržování předpisů pro energeticky náročná odvětví průmyslu. Nerovnoměrně ovlivňuje také vnitrostátní pravidla pro přidělování povolenek. Má dopady na energetické trhy, investiční rozhodnutí průmyslu a obchodní politiku evropského bloku.
V prvních dvou fázích obchodování fungoval systém s relativně velkorysými limity a rozsáhlým bezplatným přidělováním povolenek. Tyto podmínky měly zmírnit dopady na průmysl. V dalších letech se ale mají podmínky pro firmy zpřísňovat. Také proto se do centra debaty o budoucnosti evropského systému s povolenkami vrací důraz na podporu evropské konkurenceschopnosti.
Mohlo by vás zajímat
Lepší reakce na průmyslovou politiku
Velká část dřívější debaty o konkurenceschopnosti se soustředila na únik skleníkových plynů do atmosféry a na riziko, že evropské firmy přesunou výrobu mimo Unii, aby se vyhnuly vyšším nákladům. Zúčastněné strany stále častěji argumentují, že budoucí výzva nespočívá tolik v přesunu výroby, jako spíše v investičních rozhodnutích.
Podle bruselského think-tanku Bruegel zůstává klíčovou otázkou, zda systém ETS bude i nadále podporovat nákladově efektivní dekarbonizaci, nebo začne firmy odrazovat od dalších investic do snižování produkce skleníkových plynů.
V kontextu vysokých cen energií a rostoucí globální konkurence v oblasti investic do čistých technologií je i dobře navržený systém stanovení cen emisí uhlíku pro firmy zátěží, pokud nebude v souladu s širší průmyslovou politikou. Proto se debaty o fungování systému ETS po roce 2030 zaměřují na to, jak budou jeho parametry ovlivňovat celý evropský průmysl.
Předvídatelnost investic
Z hlediska konkurenceschopnosti nyní v diskusích o systému ETS dominují tři otázky. První z nich jsou náklady. Náklady na uhlíkové emise se přidávají k vysokým cenám elektřiny a dalších paliv. Pro energeticky náročná odvětví s omezenou schopností přenášet náklady na globální trhy to vytváří kumulativní nevýhodu. A to i v případě, že přímé náklady na dodržování systému ETS se částečně zmírňují bezplatným přidělováním povolenek.
Předvídatelnost investic je rovněž zásadní součástí debaty o změnách celého systému. Dekarbonizace průmyslu vyžaduje nákladné dlouhodobé investice. Společnosti opakovaně zdůrazňují, že volatilní ceny emisních povolenek, měnící se referenční hodnoty a podmínky spojené s jejich bezplatným přidělováním zvyšují regulační rizika a ztěžují zavádění kapitálově náročných projektů v Evropě.
Očekávaná revize pravidel se má zaměřit na nastavení cenových stropů povolenek po roce 2030, podmínky jejich bezplatného přidělování a interakci systému ETS I a ETS II s režimem CBAM.
