Regionálním ekonomikám se začíná dařit a to tak, že velmi silně a finanční trhy to začínají cítit. Včera zveřejněné makroekonomické údaje v Polsku a následná reakce zlotého na ně toho budiž jasným důkazem.
Připomeňme si, že polský průmysl v březnu rostl nejrychleji za poslední čtyři roky a maloobchodní tržby údajně reálně rostou o více než 6 %. Z těchto dat byl polský zlotý tak nadšen, že zpevnil na nejsilnější hodnoty od června 2011. Zajímavé přitom je, že na rozdíl od České republiky, v Polsku rostou velmi silně i mzdy, které si meziročně v březnu připsaly téměř 5 %, což při výrazné deflaci značí, že reálný růst je daleko vyšší. Podobný příběh je přitom vidět i v Maďarsku, kde je domácí spotřeba rovněž podporována rychlým růstem mezd. Obě ekonomiky tak zažívají růst, který již stojí nejen na exportu, ale i na domácí poptávce (tažené mzdami), což je činí ještě více atraktivní.Poptávka po polských a maďarských aktivech tedy roste a to nejenom díky kvantitativnímu uvolňování (čti tisku eur) ze strany ECB.
Zlotý a forint zpevňují, což samozřejmě při deflačním prostředí komplikuje život centrálním bankám. O tom, jak se s tím konkrétně v Maďarsku vyrovnávají, se budeme moci přesvědčit dnes, neboť zasedá MNB.
A ačkoliv domácí strana ekonomiky je velmi silná (viz výše), tak bankovní rada se opět uchýlí k dalšímu inkrementálnímu snížení úrokové sazby, které pochopitelně domácí poptávku jen dále podpoří. Redukce však půjde jen na vrub silné měny, a protože Maďarsko má stále ještě jedny z nejvyšších úrokových měr v EU, tak ani toto „přilití do ohně“ nemusí být posledním.
Jan Čermák, ČSOB
