Česká republika a Austrálie mají od dnešního dne platnou smlouvu o vydávání osob podezřelých z trestné činnosti. Smlouva byla podepsána v australském parlamentu v Canbeře již 17. února 2022, následně probíhal ratifikační proces v obou zemích. Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv je nyní publikována pod tímto číslem.
„Tato bilaterální smlouva upravuje právní podmínky vzájemného vydávání osob k trestnímu stíhání a k výkonu trestu odnětí svobody. Jejím účelem je zajištění kvalitnější a efektivnější justiční spolupráce na poli vydávání osob, neboť vstup smlouvy v platnost napomůže ke zvýšení rychlosti i zjednodušení extradičního řízení mezi Českou republikou a Austrálií, což bude přínosem k účinnější vymahatelnosti práva orgány činnými v trestním řízení,“ řekl k česko-australskému ujednání ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
Neexistence dvoustranné bilaterální smlouvy doposud tvořila určitý limit spolupráce mezi Českou republikou a Austrálií na poli vydávání.
Podepsaná dohoda představuje moderní smluvní instrument, který nahrazuje ve vzájemných vztazích již letitou extradiční smlouvu mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z r. 1925 (aplikovanou ve znění protokolu z r. 1926).
Extradice (anglicky extradition: vydat stíhanou osobu jinému státu k potrestání pozn. red.) je jedním z druhů horizontální mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. Její podstatou je zajištění obviněného nebo odsouzeného na území jiného státu a jeho následné vydání k trestnímu stíhání či k výkonu trestu odnětí svobody do státu vyžadujícího.
Poddruhem extradice je také předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu. Evropský zatýkací rozkaz (EZR) nahrazuje systém vydávání. Vyžaduje, aby každý vnitrostátní justiční orgán uznal a s minimem formalit a ve stanovené lhůtě projednal žádosti ze strany justičního orgánu jiné země EU. Rozkaz požaduje předání osoby za účelem: trestního stíhání, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.
Evropský zatýkací rozkaz se používá v těchto případech: jde-li o trestné činy, které lze potrestat odnětím svobody nebo ochranným opatřením spojeným s odnětím osobní svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně 1 rok, byl-li již rozsudkem uložen trest nebo nařízeno ochranné opatření, v případě trestu nebo ochranného opatření v délce nejméně čtyř měsíců.
(nik)
