Ve věku 76 let zemřela v sobotu významná osobnost českého práva a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. Na webu o tom informoval Ústavní soud. Rodačka z Kladna vystudovala práva na Univerzitě Karlově v Praze, několik let působila jako advokátka a v roce 1982 odešla do emigrace nejprve do Spolkové republiky Německo a poté do Kanady.
Generální sekretář Ústavního soudu Vlastimil Göttinger na stránkách soudu připomněl, že se Eliška Wagnerová podílela jako soudkyně zpravodajka na celkem 1938 různých řízeních a ve 241 případech návrhu vyhověla.
„Jako soudkyně měla zvýšenou míru citlivosti vůči utiskování slabých, bezbranných a nemocných a přitom stejně intenzivně stavěla pilíře judikatury plenární, ať už jako soudkyně zpravodajka, nebo autorka nesmlouvavých odlišných stanovisek,“ zmínil.
Dodal, že Wagnerová položila základní kameny k ústavní percepci evropského práva, k přílepkům, k přezkumu sociálních reforem a k mnoha dalším zásadním ústavním otázkám. „Tomu, kdo by se chtěl dozvědět víc, lze doporučit sborník In dubio pro libertate, vydaný v roce 2009 k její poctě,“ uvedl.
Mohlo by vás zajímat
Eliška Wagnerová se podle generálního sekretáře Ústavního soudu nikdy nesnažila zalíbit mocným. „Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice. Mezi politiky si tím mnoho přátel nezískala, mezi svými spolupracovníky ano (a k tomu absolutní respekt a celoživotní sympatie),“ dodal.
K úmrtí Wagnerové se vyjádřil na sociální síti X i současný soudce Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Když jsem jí před časem vyjádřil obdiv za to, že se nikdy nebála prosazovat to, co považovala za správné, opravila mě, že obavy zažívala mnohokrát, že však nakonec vždy věděla, co je třeba udělat,“ uvedl.
Nebyla do počtu
Eliška Wagnerová, která se od začátku 90. let podílela na přerodu polistopadové justice, byla v poslední době poradkyní prezidenta Petra Pavla.
Wagnerová nikdy nepatřila k lidem „do počtu“, během deseti let jako soudkyně u Ústavního soudu například uplatnila ve srovnání s kolegy nejvíce odlišných stanovisek, k nepřehlédnutí byla i jako senátorka. „Tady se pořád spíš nosí to: Sedávej, panenko, v koutě… Taková já nikdy nebyla. Ale víte, já se nebojím být kritická, dokonce to považuju za svou povinnost, k lidem takzvaně mocným. Politici to musí snést,“ svěřila se v minulosti právnička, která v roce 2013 patřila k senátorům, kteří podali žalobu na prezidenta Václava Klause kvůli velezradě.
Kladenská rodačka kvůli původu – jejího strýce věznili komunisté v Jáchymově – směla zprvu vystudovat jen hutnickou průmyslovku. Až koncem 60. let se mohla zapsat na pražská práva, kde promovala v době počínající normalizace. Začínala jako podniková právnička, poté našla místo koncipientky v Lounech a nakonec pracovala v kladenské advokátní poradně. Atmosféra v Československu té doby ji ale přiměla k odchodu z vlasti, v roce 1982 zamířila do Německa.
Emigraci označovala za nejtěžší část svého života. „Dodneška to v sobě nemám zpracované… Kdo nějaký čas pobyl v emigraci, už potom není vlastně nikde úplně doma. Protože přerušil tu společně sdílenou historii s lidmi, kteří tady zůstali,“ tvrdila Wagnerová, která v Německu působila mimo jiné jako poradkyně pro československé právo. Pracovala také pro exilové noviny v Německu a díky Karlu Krylovi se seznámila se svým druhým manželem, novinářem Arnoštem Wagnerem (1938-2022).
Koncem 80. let se za ním odstěhovala přes Atlantik do Kanady, kde vyzkoušela řadu zaměstnání, například aranžovala a prodávala květiny. V Kanadě začátkem 90. let potkala člena federálního Ústavního soudu Zdeňka Kesslera, jehož nabídka ji pomohla přesvědčit k návratu. V roce 1993 k šéfovi českého ÚS Kesslerovi nastoupila jako asistentka.
O tři roky později ji Václav Havel jmenoval do Nejvyššího soudu, který v letech 1998 až 2002 vedla. Ve funkci nahradila Otakara Motejla, když se stal ministrem spravedlnosti. V roce 2002 prezident Havel přes nesouhlas části politické scény Wagnerovou prosadil na Ústavní soud, kde patřila k výrazným, byť trochu solitérním členům.
Od roku 2012 pak šest let Wagnerová působila v horní komoře Parlamentu, kam ji zvolili v Brně jako nestraničku za Zelené. V poslední době patřila mezi poradce prezidenta Petra Pavla. Byla členkou konzultačního panelu, který posuzoval a prezidentovi doporučoval vhodné kandidáty na soudce Ústavního soudu.
Loni připojila svůj podpis pod prohlášení českých umělců a dalších osobností Je čas podat ruku! na podporu kolegů na Slovensku, kteří přicházeli o práci v souvislosti se změnami prováděnými slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou.
