Ve věku nedožitých 97 let dnes zemřel Helmut Schmidt, kancléř, který provedl Německo jednou z nejtěžších etap poválečného období.
Helmut Schmidt, ministr obrany, financí a hospodářství ve vládách Williho Brandta v letech 1969 – 1974, a spolkový kancléř v období 1974 – 1982, dnes ve věku nedožitých 97 let zemřel. Bez jakékoli nadsázky lze říci, že provedl Spolkovou republiku Německo jednou z nejnáročnějších etap v celém poválečném vývoji. Alespoň co se týče národohospodářské sitauce.
Byl ještě ministrem financí, když na Německo dopadl první ropný šok. Bezprostřední reakcí bylo omezení spotřeby energie, nařízení o zákazu výjezdu osobních vozů po čtyři neděle v listopadu a prosinci 1973 a přechodné omezení rychlosti na dálnicích. Hospodářství bylo postiženo slumpflací, do té doby nevídaným jevem. Vzhledem k tradičně protiinflační politice Bundesbanky však nedošlo k tak velkému nárůstu cenové hladiny jako v ostatních rozvinutých zemích. Míra inflace sice nedosáhla dvouciferných hodnot, ovšem i tak měla vzniklá situace neblahý dopad na tehdejší koaliční vládu, složenou ze sociálních demokratů (SPD) a středo-pravicové FDP.
Německá vláda byla oslabena také tzv. Giullaumovou aférou a v květnu 1974 kancléř Brandt odstoupil ze své funkce. Na jeho místo nastoupil Helmut Schmidt. Schmidt přebíral německou ekonomiku v nejhorším stavu od vzniku SRN. V roce 1975 došlo k poklesu německého HDP o 1,4 % (dle dat IMF), velmi se zhoršilo saldo obchodní bilance. Během této krize rovněž vyšlo najevo, jaké slabiny má hospodářská struktura SRN. Do popředí silněji vystoupily regionální rozdíly – mluvilo se o „jiho-severním rozdílu hladin“, protože nezaměstnanost obzvláště postihla pobřežní regiony. Zasaženo však bylo i Porúří, motor hospodářského zázraku v 50. letech.
Rok 1976 přinesl překonání krize. Došlo k hospodářskému oživení a míra inflace klesala. Ačkoli nedosáhla předkrizové úrovně, byla přijatelná. Hlavní zásluha na uklidnění situace byla připisována Schmidtovi, což mu zajistilo volební vítězství v roce 1976 a pokračování koalice SPD a FDP.
V roce 1978 se podařilo snížit počet nezaměstnaných pod 1 milion a v následujících dvou letech bylo v SRN méně než 900 tisíc nezaměstnaných (méně než 4 % z pracovní síly). Tento úspěch byl ovšem vykoupen vyšší státní zadlužeností a znovu akcelerovala inflace. Hovořilo se o „Německém modelu“, neboť hospodářská politika se jevila jako úspěšná a schopna reagovat na vnější šoky.
Na Německo však záhy dolehl druhý ropný šok v letech 1981 a 1982, a to plnou silou. Hrzbý domácí produkt opět klesl a počet nezaměstnaných vzrostl na téměř 2 miliony lidí. Politická situace se vyhrotila po volbách v roce 1980. FDP začala usilovat o omezení vládních úvěrů, odmítla další programy na zvyšování zaměstnanosti a v mnohem širším měřítku, než spolkový kancléř Schmidt, požadovala škrty v sociální oblasti.
V roce 1982 napětí vyvrcholilo odchodem FDP z vlády a ustavením nové vládní koalice CDU/CSU a FDP v čele s novým spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem (předsedou CDU). Skončila tak keynesiánská etapa v hospodářské politice SRN. Helmutu Schmidtovi by 23. prosince bylo 97 let.
-usi-
