Neoprávněné zeměpisné blokování, známé také jako geo-blocking, stále narušuje jednotu evropského trhu. Vyplývá to ze zprávy Evropského účetního dvora (EÚD), a to navzdory nařízení, které jej zakázalo již v roce 2018. Důsledkem je další tříštění unijního trhu, především v čím dál důležitější oblasti on-line služeb. Autoři tak doporučují jednotnější vymáhání nebo také rozšíření legislativy na oblast audiovizuálních služeb, díky čemuž by lidé získali lepší přístup k cizím kulturám.

Blokace webových stránek pro lidi z jiných členských zemí Evropské unie, rozdílné podmínky pro nákup zboží nebo služeb v návaznosti na místo, kde se zákazník nachází – to jsou některé z příkladů zeměpisného blokování neboli geo-blockingu. Praxe, která byla v EU zakázána prostřednictvím nařízení již v roce 2018.

Evropská unie tehdy označila geo-blocking za diskriminační praxi. Dnes by tedy nemělo být možné blokovat nebo omezovat přístup zákazníků k online rozhraní obchodníků kvůli státní příslušnosti nebo místu bydliště, nabízet odlišné platební metody nebo se dopouštět cenové diskriminace. Výjimku mají audiovizuální služby a různé odůvodněné případy – například když se mezi zeměmi liší věková hranice pro nákup alkoholu.

Problém ani se zákazem nezmizel

Podle zprávy EÚD však problém přetrvává, což znamená narušení evropského jednotného trhu. „Zeměpisné blokování omezuje nákupní příležitosti a možnosti spotřebitelů. Vyvolává tak u nich velkou nespokojenost a brání volné výměně zboží a služeb na jednotném digitálním trhu EU,“ uvedla Ildikó Gáll-Pelcz, členka EÚD odpovědná za audit.

Důvodem jsou podle ní rozdíly ve vymáhání legislativy. Za kontrolu dodržování pravidel jsou totiž zodpovědné členské státy, které se v tomto ohledu výrazně liší. Velké rozdíly jsou i v sankcích – od 26 po 5 milionů eur. Není ani jasné, zda by měl věc řešit soud země, ze které pochází zákazník, nebo prodejce. Dalším problémem je, že lidé o pravidlech často nevědí, a proto se ani neobrátí na příslušný orgán.

Mohlo by vás zajímat

Podobné praktiky narušující vnitřní trh se přitom stále častěji zmiňují jako jeden z faktorů oslabujících evropskou konkurenceschopnost. „Jednotný vnitřní trh Evropské unie považuji za úžasnou vymoženost. Není to samozřejmost, je to významný počin, ale byl spuštěn v roce 1993. A v té době se týkal a vlastně se dodnes týká především pohybu zboží, což představuje nějakých 18 procent unijního HDP. Drtivá většina nových odvětví, která vznikla po roce 1993 a ve kterých nám Spojené státy a Čína utekly, však do jednotného trhu nespadá. V otázce unifikace v rámci jednotného trhu existují velmi specifická, mnohdy účelová řešení, přizpůsobená jednotlivým zemím. Témata jako geo-blocking jsou proto enormní brzdou a bylo by zapotřebí, aby těch zhruba 70 procent HDP vytvářeného ve službách bylo také součástí jednotného vnitřního trhu,“ uvedl v podcastu Perspektivy Česka ekonom Petr Zahradník.

Na filmy a seriály nařízení neplatí. Navzdory kritice

Autoři zprávy kromě lepšího vymáhání doporučují také zvážit, zda nařízení nerozšířit i na oblast audiovizuálních služeb. Ty jsou totiž z jeho působnosti vyňaty. Důsledkem je například to, že má člověk v každé členské zemi přístup k jiným pořadům na stejné streamovací platformě. Zatímco v Německu mají lidé přístup ke 43,1 % všech filmových titulů dostupných v EU, v Česku je to 16,3 % a v Řecku pouhých 1,3 %.

Audit proto navrhuje při přezkumu legislativy, který má proběhnout právě letos, zvážit, zda audiovizuální obsah také nezahrnout. K tomu v minulosti již vyzývali i někteří europoslanci.