Investice do obrany není jen o naší bezpečnosti. Může se nám i vyplatit — rozvinout průmysl a vytvořit pracovní místa. V podcastu EU Perspectives to řekl europoslanec Jan Farský (STAN/EPP). O tématu debatoval spolu ekonomem Juanem Mejinem-Lópezem z prestižního think-tanku Bruegel a Burkardem Schmittem, ředitelem pro bezpečnost a obranu z Asociace evropského leteckého, bezpečnostního a obranného průmyslu (ASD Europe).
Více než tři roky po vypuknutí brutální války na východní hranici zůstává evropská obrana v chaosu. Změnu v bruselské debatě přinesl až razantní obrat ve washingtonské politice. I největší optimisté však připouštějí, že efektivní obranný systém může vzniknout nejdříve v roce 2030. Změnilo se od února 2022 vůbec něco — a pokud ano, je to dost k odstrašení potenciálního agresora?
Už nežijeme v míru
Podle europoslance Jana Farského je odpověď nejednoznačná. „Ano i ne“, řekl. „Jsem si jistý, že se něco změnilo, ale ne dostatečně. Neudělali jsme toho dost. Válka na Ukrajině nezačala v roce 2022, ale v roce 2014. Přesto se stále tváříme, že žijeme v míru a že se nemusíme starat o naši obranu, obranný průmysl nebo obranné politiky,“ řekl v podcastu EU Perspectives.
V Evropě, kterou čím dál víc definují geopolitické otřesy a měnící se bezpečnostní paradigma, se roztříštěné obranné politiky stávají kritickou slabinou. Takovou, která vyžaduje naléhavé a společné řešení. „Stále žijeme v roztříštěné Evropě, která je kvůli tomu zranitelná a křehká, a to musíme vyřešit. Dnes stále nemáme dostatečné nástroje k tomu, abychom zlepšili obranyschopnost Evropy. Ale není to otázka EU, protože obrana je záležitostí členských států,“ podotkl Farský.
Český europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) / Foto: EP
Nedostatek politické vůle
Argumentoval, že neochota členských států integrovat strategie a sdílet zdroje zanechává EU vystavenou hrozbám. Klíčovým problémem podle něj není schopnost, ale vůle. „Problém je v politické vůli. Myslím, že si tu hrozbu stále dostatečně neuvědomujeme,“ uvedl Farský, který je v Evropském parlamentu členem výboru pro průmysl a výzkum.
„Máme 23 členských států EU, které jsou zároveň členy NATO. A každý stát má svůj vlastní bezpečnostní systém, svou obrannou politiku, vlastní obranný průmysl,“ pokračoval. „V Evropě máme 178 různých systémů — hlavní bojové tanky, stíhací letouny atd. Spojené státy jich mají jen 30. Díky tomu se mohou soustředit na výzkum, vývoj, průmysl, dlouhodobé zakázky — a to je přínosné nejen pro průmysl, ale i pro podnikání a nakonec i pro bezpečnost. A to je cesta, kterou se musíme vydat,“ zdůraznil.
Mohlo by vás zajímat
Zlepšení koordinace na evropské úrovni bylo tématem, kterému se všichni hosté podcastu věnovali podrobně. „Jak pan Farský zmínil — na každý typ vojenské techniky, který USA poslaly Ukrajině, Evropa posílá čtyři,“ poznamenal analytik Bruegelu Juan Mejino-López. „To odráží naši roztříštěnost na mezinárodních trzích. Zároveň to vysvětluje, proč platíme víc a budujeme menší kapacity. Ale jak jsem říkal — chce to čas,“ dodal.
Ekonom Juan Merino-López, analytik prestižního bruselského think-tanku Bruegel / Foto: EP
Strategická nevýhoda
Burkard Schmitt z ASD Europe, které sdružuje asi 4000 firem z obranného průmyslu, souhlasil — do určité míry. „Problémem je, že obranný průmysl nelze změnit přes noc. A v tomto případě je výzva o to větší, že tento průmysl závisí na národních vládách jakožto zákaznících. Firmy se tedy musí řídit tím, co jim řeknou vlády,“ řekl Schmitt, který v ASD působí jako ředitel pro bezpečnost a obranu.
Tato roztříštěnost podle diskutujících podrývá schopnost EU upřednostnit bezpečnost před partikulárními zájmy národních průmyslů. Krátkozrakost politiků oslabuje kolektivní bezpečnost a předává strategickou výhodu do rukou soupeřů.
Finanční důsledky jsou značné. Podle výzkumu Evropského parlamentu, který Farský citoval, by užší spolupráce v oblasti obranných výdajů mohla přinést úspory 25 až 75 miliard eur ročně. Přitom přibližně 80 % výdajů na obranu v EU směřuje mimo Unii, z toho 63 % do USA. Přesměrování byť i části těchto výdajů by podle českého europoslance přineslo značné výhody. „Za tyto peníze bychom mohli vybudovat vlastní průmysl, výzkum a vývoj v Evropě, vytvořit dobře placená pracovní místa. Měli bychom to vnímat ne jako hrozbu, ale jako příležitost,“ uvedl.
Burkard Schmitt, ředitel pro bezpečnost a obranu z asociace ASD Europe, která sdružuje firmy z obranného průmyslu / Foto: EP
Kritická infrastruktura
Společnosti, které nejsou konkurenceschopné, mohou mít z evropských společných zakázek obavy, připustil Farský. Ty by však měly být převáženy potenciálními přínosy. „Je to příležitost pro celou Evropu, protože výdaje na obranu — a to se netýká jen obrany, ale i odolnosti — znamenají mimo jiné výdaje na infrastrukturu,“ upozornil na často přehlížený aspekt.
Klíčovým pojmem je podle něj duální využití — investice, které slouží civilním i vojenským účelům. Vysokorychlostní železnice mohou zároveň fungovat jako koridory pro přesun vojsk, výkum v oblasti kvantových výpočtů posílit kyberbezpečnost i komunikaci na bojišti.
Takový přístup by podle Farského nejen posílil obranu, ale také urychlil technologické přibližování EU k USA a Číně. Tedy k zemím, jejichž výdaje a výzkum výrazně převyšují ty evropské. Alternativou je podle něj setrvat v roztříštěnosti a stát se obětí — z hlediska výdajů, inovací i bezpečnosti.
Europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) s Karolínou Novotnou, moderátorkou podcastu / Foto: EP
ReArm Europe? To nestačí
Právě nedostatek tohoto typu uvažování je podle Farského nejviditelnější slabinou iniciativy Evropské komise ReArm Europe. „Hlavním slovem je důvěra. A pokud mezi státy není dostatek důvěry, nikdy nebude lepší spolupráce. Podívejme se na bílou knihu od Kubilia (eurokomisaře pro obranu, pozn. red.): říká, že máme investovat více, lépe a společně. Tím pomůžeme nejen obrannému sektoru, ale celé Evropě a její ekonomice,“ řekl.
Program ReArm Europe je podle něj krokem vpřed. Ale ne dostatečným. „Upřímně si myslím, že ten program je v pořádku, ale objem peněz, které jsou vázané na společné projekty, je stále velmi nízký. Znamená to vyšší investice, ale pořád málo,“ řekl europoslanec.
Namísto toho prosazuje vznik evropského obranného mechanismu — společného fondu financovaného buď příspěvky členských států, a to pravděpodobně ve výši 0,25–0,5 % HDP, nebo emisí eurobondů. Takový fond by umožnil velké společné projekty — třeba celoevropský protiraketový štít nebo sdílené satelitní sítě — a zároveň budoval tolik potřebnou důvěru díky společné odpovědnosti.
Europoslanec Jan Farský (STAN/EPP) s Juanem Mejino-Lópezem z think-tanku Bruegel / Foto: EP
Investice, ne fiskální zátěž
Politické překážky jsou značné, mimo jiné odpor k sdílenému zadlužování. Farský ale trvá na tom, že doba po válce na Ukrajině vyžaduje „válečné myšlení“ i v oblasti financování. „Už nežijeme v době míru,“ zdůraznil.
Výdaje na obranu by se podle něj měly chápat jako strategická investice, nikoli jako zátěž pro rozpočty. Směřováním prostředků do společných priorit — od zbraní nové generace po logistiku poháněnou umělou inteligencí — může Evropa zároveň posílit svou bezpečnost, ekonomickou konkurenceschopnost i technologickou převahu. Pro Farského je toto přehodnocení existenční otázkou: bez hlubší integrace se EU podle něj může stát „kořistí pro kohokoliv“ — tedy pro nepřátelské mocnosti.
Cesta kupředu je však stále obtížná. Obranná integrace vyžaduje vzdání se části národní suverenity — a to je pro mnohé vlády stále nepřijatelná představa. Důvěra, jak Farský uznává, je vzácná. Jeho řešení? Začít v malém. Společné nákupy vojenské techniky, přeshraniční výzkumné projekty a infrastrukturní investice s dvojím využitím by mohly sloužit jako postupné kroky ke zvyšování důvěry. V dlouhodobém horizontu by pak mohly připravit půdu pro ambicióznější integraci — skutečný „evropský pilíř“ v rámci NATO.
Nahrávání videopodcastu EU Perspectives (zleva doprava): ekonom Juan Mejino-López, europoslanec Jan Farský, moderátorka Karolína Novotná a Burkard Schmitt, ředitel ASD Europe / Foto: EP
Pragmatismus především
Na otázku priorit se Farský vyhýbá návrhům na velké institucionální reformy. Podle něj by se EU měla v první řadě soustředit na to, aby členským státům ukázala konkrétní výhody spolupráce — lepší vybavení, úspory, růst obranného průmyslu. Jen skutečnými výsledky lze podle něj udržet politickou dynamiku směrem k větší důvěře a hlubší jednotě.
Burkard Schmitt z ASD s tím souhlasil a téma důvěry dále rozvinul. „Musíme budovat důvěru také mezi institucemi EU a mezi členskými státy a Evropskou komisí. Je tu hodně soupeření mezi jednotlivými aktéry, které ničemu nepomáhá,“ poznamenal.
