Doslova zázračným palivem, které změní evropský kontinent k nepoznání, měl být zelený vodík. Reálně se ale ukazuje, že výroba plynu v elektrolyzérech je stále příliš drahá. A tak o něj není na trhu zájem.
Automobily i průmysl měl do bezuhlíkové budoucnosti přenést zelený vodík. Kromě toho měl být prostředkem pro ukládání přebytečné energie z obnovitelných zdrojů. Pět let před splněním cílů EU se ukazuje, že vodíková revoluce na starém kontinentu nenastane.
Náklady na jeho produkci stoupají, a proto se většina projektů odkládá. Dokonce i odborníci z oboru přiznávají, že se takzvané palivo budoucnosti může stát pouhým slibem, který se nenaplní.
Výroba je dražší, než se čekalo
Unie si stanovila do roku 2030 smělý cíl vyprodukovat 10 milionů tun zeleného vodíku a dalších 10 milionů tun dovézt. Výroba plynu i jeho použití v praxi je ale mnohem pomalejší a nákladnější, než se předpokládalo.
Minulý týden proběhla v Evropském parlamentu debata o „realitě, nákladech, příkladech použití a regulačním prostředí“ vodíku. Poslanci už vyjádřili obavy ohledně proveditelnosti evropské vodíkové strategie.
Nesplnitelná mise?
Evropský poslanec Paolo Borchia (PfE/Itálie) označil cíl produkce 20 milionů tun zeleného vodíku za nemožný úkol. Argumentoval, že investoři čelí nejistotě způsobené příliš složitými pravidly. Varoval, že bez radikálních změn unijní politiky zůstanou cíle EU pouhým snem.
Poslanec Daniel Obajtek (ECR/Polsko) vyjádřil podobné pochybnosti. Podle něj není zavádění zeleného vodíku v průmyslu v současné době proveditelné. Navíc hrozí skokové zvýšení nákladů, což by dále podkopalo konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Mohlo by vás zajímat
Evropský účetní dvůr vyjádřil podobné obavy už loni. Varoval před nesouladem mezi ambiciózními cíli Komise a skutečnou poptávkou. Dospěl k závěru, že strategie je spíše politicky motivovaná než založená na racionální analýze.
Ambiciózní začátek
Balíček Fit for 55 z roku 2023 a strategie REPowerEU z roku 2022 postavily vodík do centra evropských energetických plánů. V zemích, jako je Německo a Španělsko, se plánovala výstavba továren na výrobu elektrolyzérů, kde se voda pomocí zelených energií rozloží na vodík a kyslík. Vodíkové projekty měly změnit evropské průmyslové regiony.
Evropská komise také v zahraničí podepsala memoranda o porozumění s partnerskými zeměmi, kterým poskytla finanční podporu výměnou za slíbené budoucí dovozy. Patřila k nim půjčka ve výši 500 milionů eur (12,2 miliardy korun) pro Namibii a podpora ve výši 225 milionů eur (5,5 miliardy korun) pro Chile.
Minimální pokroky
Navzdory 18,8 miliardám eur (459 miliard korun), které už byly v EU investovány do projektů souvisejících s vodíkem, jsou pokroky jeho využívání minimální. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) uvedla, že instalovaný výkon elektrolyzérů v Evropě v roce 2023 činil pouhých 216 megawattů.
Do konce roku 2026 by měly být v provozu elektrolyzéry s celkovým výkonem 1,8 gigawattů. Aby se ale podařilo splnit původní cíl pro rok 2030, bylo by potřeba mít v provozu zařízení o celkovém výkonu 100 gigawattů.
Náklady na pořízení elektrolyzérů přitom od roku 2021 rostly o 20 až 45 procent. Provozovatelé vodíkových projektů se i nadále potýkají s obtížemi při zajišťování dlouhodobých smluv za konkurenceschopné ceny. I proto se původně schválené investice omezují nebo ruší.
Průmysl ruší své plány
V létě společnost Stellantis, mateřská společnost značek Opel, Peugeot, Alfa Romeo, Jeep a Fiat, oznámila, že z důvodu vysokých nákladů přestane vyvíjet automobily na vodíkové palivo. Společnost Deutsche ReGas se vzdala financování, které jí bylo přiděleno z EU Hydrogen Bank na projekt výroby zeleného vodíku v Lubminu na pobřeží Baltského moře s odkazem na nejistotu v oblasti regulace.
Další vodíkové projekty ve Španělsku a Nizozemsku se ruší, protože jejich provozovatelé nakonec odmítli přidělené dotace. Generální ředitel Miguel Ángel López Borrego z ocelárny Thyssenkrupp v Duisburgu nedávno varoval, že pokud výrobní náklady na obnovitelný vodík výrazně neklesnou, společnost nebude mít jinou možnost než se vrátit k fosilním palivům.
