Zelené koleje i tanky? Evropa by měla v boji o klima vyrábět vítěze, ne jen kasírovat poražené

Současná Evropa se krčí pod dekou ekonomického pesimismu a pochmurnou náladu je značně obtížné rozptýlit. Znát to je i na vrcholných politických jednáních, na které padají různé návrhy, ale málo skutečných řešení hrozící – nebo lépe řečeno mnohde již probíhající stagnace. Ovšem jedna z myšlenek může přeci jenom ekonomům, politikům i byznysu nalít trochu optimismu do žil. 

Možná vůbec nejúčinnější zbraň evropských států v boji proti ekonomickému úpadku a také proti klimatickým změnám mají totiž v ruce samy vlády. Upozorňuje na to respektovaný bruselský web Politico. Strategie v hodnotě dvou bilionů eur není v podstatě nová, podle webu ale možná konečně nadešel její čas. 

O co jde? Myšlenka je „elegantně” jednoduchá – jednotlivé státy by podle ní zkrátka nakupovaly primárně ekologičtější produkty. A nedávno to přesně tak navrhla i Evropská komise vedená Ursulou von der Leyenovou. 

Ve veřejných tendrech by tak podle ní společnosti soutěžily o zakázky nejen na základě ceny, ale i „čistoty” svých produktů. Zisk těch lukrativnějších státních zakázek by pak výrobcům umožnil další investice do rozšíření produkce daného ekologického produktu.  „Tím by se jeho cena snížila – možná až na úroveň špinavější alternativy. Poté by se o zbytek postaral širší trh,” konstatuje Politico. 

Mohlo by vás zajímat

Rána do vazu. Vítěz sedí v Kremlu. Jak reagují státníci na schůzku Trumpa se Zelenským?

Jako bonus by pak v ruku v ruce s požadavkem na „made in Europe” pomáhal tento proces vytvářet domácí zelené šampiony, kteří by pak mohli své zboží vyvážet do světa. 

V praxi by to podle Politica znamenalo odklon od dřívější politiky, která stála na trestání znečišťujících společností. Nově by unie teoreticky mohla vytvářet vítěze a zároveň „kasírovat” poražené, nastiňuje bruselský web.   

„Potřebujeme stimulovat poptávku,“ uvedl komisař pro průmyslovou strategii Stéphane Séjourné. ten se v uplynulých dnech setkal se stovkami představiteli klíčových firem a všude podle Politica slyšel zhruba to samé: „Snažili se dekarbonizovat svůj průmysl, ale není dostatečná poptávka po čisté oceli nebo čistém cementu.“  

Web přitom připomíná, že veřejné zakázky tvoří zhruba patnáct procent hospodářského výkonu EU. I kdyby se tak jen menší část těchto peněz přesunula na čistší produkty, mohly by se podle expertů uvolnit stovky miliard eur na podporu toho, co bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi nazval „mladými průmyslovými odvětvími“. Právě tato odvětví podle Draghiho Evropě dosud chybí. Upozornil na to loni ve své obsáhlé zprávě, která momentálně ovlivňuje myšlení celé Komise.  

Model vyzkoušený u GPS nebo internetu

Ačkoliv je teorie jednoduchá, má samozřejmě i háček, připomíná Politico. Preference domácích ekologičtějších produktů totiž logicky zvýší vládní výdaje. A odborníci také pochybují, že Evropská komise dokáže přimět vládní nákupčí, aby udržitelnost vedle ceny zohledňovali

Zároveň ale podle webu platí, že v Evropě docházejí nápady a komise tak na tento plán vsadila vysoké částky. „Pokud jde o poptávku, je to jistě jedna z nejdůležitějších zbraní, které máme,“ cituje Politico profesora ekonomie z bruselského think-tanku Bruegel Simone Tagliapietru.

To, že vlády jako takové mohou být prvotním zákazníkem nového produktu a nasměrovat tak inovace k vlastním strategickým cílům, ukázala už historie. Politico jako příklad uvádí třeba situaci, kdy americká armádní agentura DARPA podpořila vývoj mRNA vakcín. Podobné programy pomohly podle webu vyvinout a komercializovat GPS, polovodiče, osobní počítače, internet, ale i dopravní letadla.  

Made in Europe jako výhoda

Cílené veřejné zakázky na udržitelnější výsledky nejsou ani v EU ničím novým a již přinesly úspěchy, píše v této souvislosti Politico.

V lednu například podepsala francouzská národní železnice SNCF miliardovou šestiletou smlouvu s německou ocelárnou Saarstahl na výrobu nízkouhlíkových kolejí. Podpora továren, které mohou dodávat ekologičtější ocel, byla podle SNCF klíčovou součástí dlouhodobého plánu dekarbonizace.  

Podobných příkladů je mnoho. V roce 2019 stanovila EU národní cíle pro nákup ekologických vozidel veřejné dopravy. Od té doby podepsal Daimler smlouvy na výrobu elektrických autobusů pro Hamburk, Haag, Osnabrück, Milán a Brusel.  

Přesto tyto příklady představují jen zlomek evropských veřejných výdajů, upozorňuje web. Komise ale podle něj udělala v uplynulých dnech významný krok k tomu, aby se to změnilo. Její nový „Clean deal” navrhuje stanovit kritéria „made in Europe” a udržitelnosti, která by v tomto směru veřejným institucím vypisujícím státní zakázky rozvázala ruce, konstatuje Politico.

Tento obrat přichází v době, kdy se evropské vlády připravují na významné investice do obrany v době, kdy se již zřejmě nebudou moct v takové míře spoléhat na Spojené státy a kdy Rusko ohrožuje východní hranice unie. V praxi to mimo jiné ale znamená i více veřejných tendrů a tedy i více příležitostí ke spojení průmyslových a klimatických cílů, odhaduje Politico. 

EU by podle něj například mohla přidat zelená kritéria k oceli používané pro výrobu zbraní, lodí a tanků.  

Problém je roztříštěnost

Nadšení z návrhu Komise ale podle Politica brzdí současný stav ekologických veřejných zakázek. Ten je totiž – zjednodušeně řečeno – chaotický. I když většina zemí EU preferuje ekologičtější produkty už nyní, tak strategie se uplatňuje spíše nahodile.  

Jednotná politika v tomto směru na unijní úrovni neexistuje, upozorňuje bruselský server. Nesourodost pak podle něj vysílá odrazující signál firmám i úředníkům. „Pokud firmy nevěří, že jedna zelená zakázka povede k mnoha dalším, mohou váhat s investicemi do čistších procesů,” upozorňuje Politico.  

Největší překážkou ale zůstávají peníze, připomíná web. Vládní rozpočty jsou napjaté, což nejde příliš dohromady s tím faktem, že ekologické produkty s sebou obvykle nesou i takzvanou „zelenou přirážku“.  

„Krátkodobě to jistě znamená vyšší náklady pro veřejnou správu. Ale časem se tyto produkty dostanou na úroveň, která prakticky sníží zelenou přirážku na nulu,“ domnívá se ale podle Politica Tagliapietra.

V dlouhodobém horizontu pak zelené zakázky pomohou udržet Evropu v globálním závodě o zelené technologie: „Vlády tím vytvoří nová odvětví v Evropě, která by jinak mohla vzniknout jinde na světě,“ uzavírá tento profesor ekonomie z bruselského think-tanku Bruegel.