Několik olomouckých detektivů se rozhádalo se svými nadřízenými, protože se jim nepovedla palácová revoluce. Proto odešli na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu za kolegou Jiřím Komárkem a pak rozjeli na základě jím vylhaných úředních záznamů případ Vidkun. „Podával jsem kvůli tomu na Komárka trestní oznámení s tím, že ty klíčové záznamy, kvůli kterým pak byly bez podrobnějšího prověřování státním zastupitelstvím a soudy povoleny odposlechy a sledování vylhal. Inspekce to ale odložila. Vrchní státní zastupitelství teď trestnou činnost Komárka kryje,“ tvrdí dlouholetý detektiv olomoucké krajské policie, specialista na vraždy, a aktuálně vysokoškolský pedagog Martin Nasswettr.
Sloužil jste jako policista léta v Olomouckém kraji, podílel jste se na objasnění desítek vražd, závažných případů na dětech. Nakonec jste se i vy shodou okolností také stal aktérem kauzy Vidkun, ve které jsou bývalým Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu stíhánini dva vysocí olomoučtí policejní důstojníci Karel Kadlec a Radek Petrůj, hejtman Jiří Rozbořil a vlivný byznysmen Ivan Kyselý kvůli údajnému manipulování spisů, respektive vyšetřování. Jak jste se do tohoto ponurého příběhu dostal vy?
Já jsem se v něm objevil později. Delší čas poté, co detektivové ÚOOZ zadrželi šest podezřelých, z nich pak čtyřem z nich následně sdělili obvinění. Byl jsem i nechtěným účastníkem onoho zatýkání v říjnu 2015, které bylo jednoznačnou demonstrací síly a moci. Byl jsem hodně zaražený, když po budově policejního ředitelství běhali pánové z ÚOOZ s novináři v patách a můj podřízený mi hlásil, že se na internetu dočetl o obřím zásahu v Olomouci. Novináři pak odešli ven a čekali před budovou. Byla to hodně zvláštní situace. Vedoucí zásahu, bývalý šéf ÚOOZ z Ostravy Jiří Komárek, si pak svolal několik policistů do zasedací místnosti a začal jim vyhrožovat, že když nebudou vypovídat, že je zaveze na výslech na expozituru ÚOOZ do Holešova.
Koho si detektivové ÚOOZ do té „zasedačky“ pozvali?
Vytipovali si lidi, u kterých očekávali, že je můžou zlomit, aby svědčili proti svému šéfovi Karlovi Kadlecovi. Na úřadu pak začala panovat hodně nedobrá atmosféra. Já jsem tehdy vedl oddělení obecné kriminality, vyšetřoval jsem vraždy. Zhruba rok po Vidkunu nastoupil nový ředitel Tomáš Landsfeld. Tušil jsem a cítil, že se kolem mě něco začíná dít. V ten čas mi shodou okolností končila bezpečnostní prověrka na stupeň důvěrné. S půlročním předstihem, přestože před expirací prověrky si stačí požádat o novou tři měsíce dopředu, jsem si o ni požádal. Bylo to v říjnu 2016, chvíli byl klid, ale po Vánocích si mě pozval Národní bezpečnostní úřad a jeho pracovníci mne začali bombardovat otázkami, které jednoznačně směřovaly k Vidkunu, k tomu, že jsem měl být součástí oné Vidkunovské skupiny. Přestože v mém případě šlo o druhou nejnižší prověrku, běžnou proceduru, začali prověřovat moji rodinu a zacházet překvapivě hluboko do mého života. Ptali se na hodně divné věci, přestože jsem se v ekonomických kruzích, kterých se Vidkun týkal, nikdy nepohyboval, celou svoji kariéru jsem šetřil násilnou trestnou činnost. Pak mi přišel dopis, že mně budou na NBÚ kvůli této rutinní rychlé a jednoduché bezpečnostní kontrole prověřovat devět měsíců. Napsali mi, že když jim nepodepíšu souhlas, že mně moji rodinu bude šetřit Bezpečnostní informační služba, že mi prověrku ukončí a novou nevydají.
Už jste tušil, čí a jaké podněty NBÚ prověřuje?
Bohužel už ano. Krátce na to mně náměstek našeho policejního ředitele odvolal z funkce. Přestože by měl za standardních okolností vyčkat do rozhodnutí NBÚ. Jeho rozhodnutí jsem respektoval a přesto, že jsem pětadvacet let pracoval na kriminální službě, šel jsem dělat podržtašku k ekonomickému náměstkovi. Očekával jsem, že poté, co mi NBÚ po hloubkové kontrole prověrku vydá, protože neexistoval žádný důvod k jejímu odebrání, že budu zpátky ustaven do funkce. Pak nastala zvláštní shoda okolností, kterou s odstupem času vnímám jako záměr. Narychlo bylo vyhlášeno výběrové řízení, do kterého jsem se nemohl kvůli absenci nové prověrky přihlásit. To pak vyhrál jeden z Komárkových podřízených, detektiv Jan Lisický, který se podílel na Vidkunu, a jeho zástupcem se stal další z tohoto týmu Jan Pavel. Mně přišlo na druhý den poděkování z NBÚ za spolupráci a oznámení, že jsem prověrku obdržel. Vím, že Lisický se už dopředu chlubil tím, že tento post dostane. Jsem přesvědčený, že pozdržení prověrky zařídili přesně tito lidé a Jiří Komárek v Praze. Lisický sloužil v Olomouci dlouho. Když pak před Vidkunem jako zástupce rozhádané party odcházel za Komárkem na ÚOOZ, tak jsem ho vyzval, ať zůstane, ale řekl mi: ´Ne. Já jsem to slíbil klukům. Já tam musím jít.´
Víte tady, od koho vzešel podnět na vás k NBÚ kvůli Vidkunu?
Domnívám se, že tato megasvinstva a megaprasárny, jak říká premiér Andrej Babiš, byla na NBÚ zaslána z Komárkovy strany. Respektive od někoho z jeho lidí. Proto NBÚ věnoval mé rodině a dětem takovou mimořádnou pozornost. Vyslýcháni byli manželka i synové.
Osobní spory, vymyšlený příběh
Pojďme k meritu věci. Jak tedy podle vás vznikla kauza Vidkun?
Několik detektivů se rozhádalo se svými nadřízenými, protože se jim nepovedla palácová revoluce, chtěli do funkcí. Tak odešli na ÚOOZ za Jiřím Komárkem. A tahle partička pak přišla zatýkat svoje bývalé nadřízené a kolegy na základě smyšlených informací. V kostce, šlo o toxické mezilidské vztahy a snahu za každou cenu odstranit tehdejšího náměstka, ve Vidkunu obviněného Karla Kadlece, a obsadit uvolněné vedoucí posty v olomoucké krajské policii. Vidím v tom velké darebáctví a lumpárnu, které vznikly v hlavách několika lidí. Jak to, že to klaplo? Prostě si řekli: ´Vymyslíme si příběh a postupně k němu vytvoříme důkazy.´
Počkejte, to je hodně silné tvrzení. Pokud se nemýlím, vy jste kvůli tomu podával trestní oznámení. Jak dopadlo?
Ano, podal jsem na Generální inspekci bezpečnostních sborů trestní oznámení na Jiřího Komárka. Do rukou se mi dostaly materiály, Komárkovy úřední záznamy, že mám pro jednu podezřelou soukromou společnost zjišťovat informace ze spisů a vynášet jim je. Chtěli vědět, proč se o ně policie zajímá. Komárek šel dokonce tak daleko, že napsal záznam, že jsem úkolován bývalým ministrem vnitra za ODS Ivanem Langerem. Musím jednoznačně konstatovat, že ty podnikatele neznám, a nikdy jsem je neviděl, jak popisoval Komárek. Ivana Langera znám jako každý jiný policista z dob jeho působení na ministerstvu vnitra. A pak tedy ještě jako studentského aktivistu z roku 1989 na Univerzitě Palackého. Nikdy jsme se osobně nepotkali, ani nevím proč by se to mělo stát, z jakých důvodů.
Proč si to podle vás Jiří Komárek celé vymyslel? Připomeňme, že po několika jeho vystoupeních z poslední doby se ozvala například Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která razantně prohlásila, že Komárek ve svých mediálních výstupech neříká pravdu…
Ano. Protože Jiří Komárek lže. Fabuluje. Možná trpí bájnou lhavostí, pseudologia phantastica, kterou trpí děti.
Čím si vysvětlujete, že podle vás používal při vyšetřování smyšlené informace?
Asi to mělo posloužit k tomu, aby se zalíbil určité skupině politiků a pomohl odstranit některé policejní funkcionáře.
Které skupině politiků, olomouckému ANO, ČSSD, nebo někomu jinému?
Místnímu hnutí ANO, které po Vidkunu ovládlo zdejší krajskou politickou scénu. Komárek měl snahu získat vyšší post u policie, a možná si ve skrytu duše myslel i na generálskou hvězdu.
Počkejte, nad policií má bdít a dohlížet na zákonnost trestního řízení státní zastupitelství. Tady v Olomouci máte Vrchní státní zastupitelství, jehož lidé kauzu Vidkun dozorují. Tito žalobci se chystají Vidkun zažalovat a práci týmu Jiřího Komárka považují za kvalitní. Někde je tedy něco špatně, ne?
Ano, něco je někde hodně špatně. Já vám řeknu, že za pětadvacet let vyšetřování od roku 1992, po objasnění desítek vražd, až do svého vynuceného odchodu, jsem se s něčím podobným ještě nesetkal. Víte jak dopadlo moje trestní oznámení? Ať vám neuteču z otázky…
Jak?
Přestože se mému oznámení generální inspekce začala věnovat, tento závažný podnět nakonec v podstatě nijak neprověřila. Po krátkém čase ho inspekce odložila s tím, že nebyly zjištěny skutečnosti, že by byl spáchán trestný čin. Tedy skutečnosti, které by odůvodňovaly zahájení trestního řízení. A poslali mi vyrozumění, že můj podnět byl předán jako podnět k dozorovému oprávnění k dozorovému státnímu zástupci z VSZ Olomouc. Ti, jejichž práce by měla být prověřena, se mají prověřovat sami. Podal jsem si proti tomu stížnost na Nejvyšší státní zastupitelství. Tu v Brně zamítli, a i jejich odůvodnění mně po pětadvaceti letech velmi nemile překvapilo. Víte, co mi napsali? Že policista může na začátku vyšetřování klidně i lhát.
Cože, prosím? Co bylo tedy předmětem toho vašeho trestního oznámení?
Podával jsem ho na Jiřího Komárka s tím, že si vylhal ty počáteční úřední záznamy, kvůli kterým pak byly bez podrobnějšího prověřování státním zastupitelstvím a soudy povoleny odposlechy a sledování. V jeho případě by to nebylo poprvé. To, že byly vylhané, je nade vší pochybnosti prokazatelné. Lidi, se kterými jsem se měl stýkat, jsem nikdy neviděl. A ani k tomu nebyly žádné důvody. To podobné, v bleděmodrém, se týká i lidí, obviněných ve Vidkunu.
Žalobci kryjí Komárka
Jak se kauza Vidkun dotkla zdejšího policejního sboru?
Došlo k výměně a odchodům řady lidí. Výběrovými řízeními pak byli dosazováni lidé, kteří stáli u zrodu Vidkunu. Nebyli to jen zmiňovaní Jan Lisický a Jan Pavel. Náměstkem policie v Prostějově se stal další z této party Tomáš Adam. Všichni tito lidé se na expozituře ÚOOZ v Holešově podíleli na vyhodnocování odposlechů, sledování a dalších podnětů.
Sledovali i vás, přestože jste nakonec nebyl obviněn?
Ano, vím to bezpečně, protože ta sledka to dělala tak nedokonale, že si toho nešlo nevšimnout. Jediné, co mohli hlásit, bylo to, že odjíždím v šest hodin do práce a v půl páté z práce.
Jaký dojem na vás po několika letech vyšetřování Vidkun dělá?
Jenom ten nejhorší. Podle mého měla ta akce za cíl odstranit tehdejšího hejtmana za ČSSD Jiřího Rozbořila, náměstka olomoucké krajské policie Karla Kadlece. Měla umožnit, aby tito lidé, kteří Vidkun rozpoutali, obsadili vedoucí místa na zdejší policii. Chtěli se dostat na Ivana Langera, proto zatkli ty čtyři. Pak obsadili místa vedoucích a jejich zástupců, na územních odborech a na nově zřízené pobočce Národní centrály proti organizovanému zločinu v Olomouci. Jeden z nich, už zmiňovaný Jan Lisický, vede po mně v Olomouci odboru obecné kriminality a zároveň je jedním z vyšetřovatelů podobně laděného uměleckého díla, pražského případu Beretta.
To je podle vás v pořádku?
Vůbec ne, jak může dělat plnohodnotně dvě práce? Ale už se tomu přestávám divit. Když jsem kvůli neaktivitě generální inspekce vůči Jiřímu Komárkovi podával stížnost na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, zjistil jsem, že jeden a tentýž státní zástupce Miroslav Stoklásek dozoruje i kauzu, v níž je Jiří Komárek podezřelý z vyprovokování korupčního jednání u takzvaného lihového bosse Radka Březiny. Jistě si vybavíte, jak Komárek prohlásil, že ho chtěl Březina uplatit deseti milióny korun.
Radek Březina také tvrdí, že si měl tu výzvu k úplatku Komárek vymyslet. Nepřipadá vám to tak, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci může krýt závažnou trestnou činnost páchanou v řadách policie?
Teď jsem to chtěl říct, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci kryje Jiřího Komárka. A bohužel k mé lítosti i Nejvyšší státní zastupitelství. Vrchní i Nejvyšší státní zastupitelství k mému trestnímu oznámení na Jiřího Komárka odpověděly, že v ´takzvaně neformální fázi trestního řízení´, kterou já neznám, asi proto že neexistuje, a za pětadvacet let u policie jsem se s ní nikdy nesetkal, si může policista vymýšlet a lhát. ´Samotná skutečnost, že obsah úředních záznamů Jiřího Komárka zcela nekoresponduje s výpověďmi některých osob, nemůže v daném případě vést automaticky k závěru, že buď plukovník Komárek či naopak tyto osoby se dopustily nějakého trestného činu,´ napsalo mi Nejvyšší státní zastupitelství. Takže on neříká pravdu, čili lže, v určitých fázích policejní práce a podle názoru Nejvyššího státního zastupitelství je to jako normální a povolené. Z tohoto právního názoru je mi moc smutno. Hodnotím to prostě jako krytí pana Komárka.
Zatýkání ve Vidkunu vedly dvě osoby, Jiří Komárek, ale také tehdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Jednomu za zadržených měl Šlachta říct: ´Doba se změnila, máš špatné kamarády´. Je to podle vás standardní způsob policejní práce?
Ano, Robert Šlachta se toho také aktivně osobně účastnil. Já jsem přesvědčen, že je špatně, pokud někdo získává nezákonně důkazy, které jsou postaveny na vylhaných faktech. Myslím tím vylhané záznamy Jiřího Komárka. Policie přeci nemůže pracovat tak, že si takovýmto způsobem zařídí odposlechy a sledování a čeká na něco, z čeho by mohla nějakou trestnou činnost uplést. Já tomu říkám rybaření. Takhle pracoval Jiří Komárek, ale dělá to řada rádoby elitních operativců. Já mám dnes obavu, že pokud bych se stal obětí nějaké hypotetické trestné činnosti, tak půjde všechno na olomoucké VSZ. A já budu mít smůlu, protože všechno bude spojováno s Vidkunem. Protože, jak mi bylo jednou řečeno: ´Všechno se vším souvisí.´ Alespoň do doby, než ten případ pravomocně rozhodne nezávislý soud.
Jan Hrbáček
PhDr. Martin Nasswettr
– vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého, obor učitelství pro školy pro mládež vyžadující zvláštní péči– u policie sloužil od roku 1992 do roku 2018, vyšetřoval násilnou trestnou činnost, včetně trestných činů páchaných na mládeži, vedl odbor obecné kriminality Krajské policejní správy v Olomouci
– dnes externě přednáší kriminalistiku, kriminologii a sociálně patologické jevy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, Ústavu speciálněpedagogických studií
externě přednáší na Střední zdravotnické škole v Hranicích na Moravě
– je lektorem Dobré rodiny, společnosti věnující se ochraně a podpoře dětí, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, která působí na celém území České republiky: „Má bohaté zkušenosti nejen jako vyšetřovatel na úseku vyšetřování násilné trestné činnosti, trestné činnosti páchané na mládeži a páchané mládeží, ale také s vedením, řízením a kontrolou odboru a oddělení obecné kriminality. Věnoval se tvorbě metodických a vzdělávacích materiálů týkajících se zvlášť zranitelných obětí trestných činů, metodik trestního řízení s mladistvými pachateli. Své cenné zkušenosti je schopen předat nejen s lidským přístupem, ale také s výborným teoretickým základem využitelným v každodenní praxi s ohroženými dětmi,“ stojí v jeho profilu na webu Dobré rodiny.
