Fialova vláda se chystá zvýšit spotřební daň, protože potřebuje zkrotit hrozivý rozpočtový schodek. Do médií pronikly zprávy o tom, že ministerstvo financí uvažuje také o vyšším zdanění zahřívaného tabáku, čímž by se snížilo jeho zvýhodnění proti klasickým cigaretám. Pokud by vláda skutečně tento záměr realizovala, střelila by se do vlastní nohy. Popřela by totiž své programové prohlášení a nedávno schválený Akční plán v oblasti závislostí. V těchto dokumentech se přihlásila nejen k principu snižování rizika kouření, ale i k potřebě ekonomicky motivovat kuřáky k přechodu od klasických cigaret k méně škodlivým alternativám.
Zdanění závislostí hraje dvojí roli: přináší peníze do státního rozpočtu a má i společenský neboli veřejnozdravotní účel, protože vede k eliminaci a snižování nákladů souvisejících se spotřebou, uvedl u Kulatého stolu Zdravotnického deníku člen Národní ekonomické rady vlády Aleš Rod. Politici podle něj často akcentují pouze fiskální efekt, protože je měřitelný ihned, z roku na rok. Naproti tomu veřejnozdravotní účel daně – tedy například eliminace rizikového chování a to, že tato eliminace dlouhodobě vede k nižší úmrtnosti i nemocnosti – rychle vyčíslit nejde, protože se projeví až v dlouhém období. Politici by podle Roda ideálně neměli upřednostňovat fiskální účel před účelem veřejnozdravotním, pokud chtějí, aby byla populace za deset až dvacet let zdravější. Nakonec tím by podpořili i stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění, protože by zdravotní pojišťovny nemusely vydávat prostředky na léčbu nemocí, jímž lze předcházet mimo jiné i racionální vládní politikou. To se týká obecně všech neduhů, které postihují širokou populaci, tedy nejen kouření, ale také konzumace alkoholu, či obezity.
Alternativy si zaslouží stejné zvýhodnění oproti klasickým cigaretám
Současná česká vláda tedy až dosud zaujala odpovědný postoj, když schválila jak programové prohlášení na čtyři roky vládnutí, tak i Akční plán v oblasti závislostí pro roky 2023-2025. Oba dokumenty totiž vycházejí z principu snižování rizika (harm reduction). Cílem je motivovat kuřáky k přechodu na méně rizikové alternativy kouření. Nejúčinnější motivací je pak ekonomická pobídka. Vláda nemá po ruce lepší nástroj, než diferencovat spotřební daň. Chce-li snížit dopady na individuální i veřejné zdraví plynoucí z kouření, musí silně a jednoznačně „odehnat“ stávající kuřáky od prokazatelně nebezpečných klasických cigaret k alternativním výrobkům s výrazně nižším rizikem.
V současnosti je spotřební daň u klasických cigaret pětkrát vyšší než u alternativních výrobků na bázi zahřívaného tabáku. Z pohledu veřejného zdraví a lékařské vědy je to správně, protože pokud se tabák nespaluje, ale zahřívá, snižuje se riziko vzniku zplodin a dopadu na zdraví o 95 procent. Otázkou příštích dnů tak je, zda vláda udrží svůj dosavadní, z pohledu veřejného zdraví odpovědný kurz, nebo půjde snadnější cestou jednoduché účetní operace.
Logické by ale bylo sjednocení přístupu ke všem alternativním výrobkům, které přinášejí zhruba stejnou výhodu oproti klasickým cigaretám. Obdobný „rizikový profil“ jako zahřívaný tabák mají i elektronické cigarety, včetně jednorázových, a také další nikotinové produkty jako jsou nikotinové sáčky. Tyto výrobky ale v současnosti nejsou zdaněné vůbec. Pokud je veřejnozdravotní přínos srovnatelný, není žádný důvod dále zvyšovat zatížení již zdaněného zahřívaného tabáku a přitom ignorovat, že se tak cenově vzdaluje od doposud nulového zdanění e-cigaret. „Další peníze by mohla státní pokladna získat z elektronických cigaret a nikotinových sáčků, které zatím spotřební daní zatížené nejsou,“ přidávají další argument Hospodářské noviny a upozorňují na možnost dodatečného výnosu daně.
Programové prohlášení a Akční plán zavazují
Vraťme se ale ještě k základním dokumentům vlády, které by měly udávat směr, jímž se bude vláda ubírat i v daňové politice. „V oblasti tabákových, nikotinových a souvisejících výrobků by se mělo hledat takové daňové nastavení, které bude ve zvýšené míře zohledňovat rizikovost jednotlivých produktů, tj. cílem je vhodně nastavit daně (cenu) alternativních tabákových a nikotinových výrobků ve vztahu k ceně tabákových výrobků určených ke kouření, a ekonomicky tak motivovat kuřáky k přechodu na méně rizikové alternativy kouření,“ píše se ve vládou schváleném Akčním plánu v oblasti závislostí 2023-2025, který je filozoficky postavený právě na principu harm reduction. Ostatně se v něm mluví i o nutnosti: „navrhnout legislativní rámec zvýhodňující méně rizikové alternativy tabákových, nikotinových a souvisejících výrobků a snížit tak výskyt kouření cigaret a tabákových výrobků se spalovaným tabákem a minimalizovat tak dopady kouření na populační zdraví v ČR.“
Akční plán vychází z programového prohlášení vlády. Připomeňme si i jeho text: „Při řešení problematiky závislostí budeme uplatňovat politiku postavenou na vědecky ověřeném a vyváženém konceptu prevence rizik a snižovaní škod, přičemž zajistíme dostatečné financování jak preventivních programů, tak i služeb a regulace návykových látek, které bude odpovídat míre jejich škodlivosti.“
Chytrá regulace chrání nejohroženější
Vládní dokumenty samozřejmě nespadly z nebe, ale reflektují vědecky ověřená fakta a doporučení odborníků, kteří se specializují na závislostní chování. Ti také vládě připomínají, že každé vyšší zdanění alternativních tabákových výrobků, znamená podporu vysoce škodlivým klasickým cigaretám, protože vytváří ekonomickou bariéru pro kuřáky, kteří by je byli ochotni opustit, kdyby měli možnost nahradit je levnější možností.
Je třeba také znovu připomínat, že stále zůstává velká skupina lidí, kteří nadále kouří a je nerealistické přepokládat, že kouřit přestanou. „Kuřákům bychom tedy měli doporučovat, aby s kouřením přestali. Pokud však přestat nechtějí nebo toho nejsou momentálně schopni, měli bychom jim nabídnout méně škodlivé alternativy,“ vysvětlil v rozhovoru pro deník Právo mezinárodně uznávaný odborník na drogové závislosti docent Viktor Mravčík a zdůraznil dále: „Řešením je strategie harm reduction a chytrá regulace, která bere v potaz škodlivost produktů. Je také sociálně spravedlivá. Jsou to totiž především lidé v socioekonomicky znevýhodněné situaci, kteří jsou zdravotními a sociálními důsledky užívání návykových látek postiženi disproporčně nejvíc.“
(cik)
