Evropští lídři přišli s revolučním plánem na vytvoření soběstačné zbrojní velmoci. Ta by v budoucnu nemusela spoléhat na dodávky techniky ze Spojených států. Cesta k evropské průmyslové suverenitě má vést přes sjednocení zakázek, společnou certifikaci a drastické omezení národních výjimek, což vyvolává vášnivé diskuse napříč kontinentem. Experti však pochybují o snadném naplnění této vize.
Zatímco politici mluví o nutnosti vlastního vývoje špičkové techniky, čeští zbrojaři upozorňují na riziko fatálního zaostávání a nebezpečí dalšího úřednického labyrintu. Ten může inovace spíše pohřbít, než aby je podpořil.
Ekonomický deník kvůli tomu oslovil řadu českých zbrojovek. Mnohé se však kvůli citlivosti tématu k otevřenému vyjádření neodhodlaly. „Nekomentujeme politická jednání na národní i evropské úrovni,“ zareagovala například Eva Svobodová z Colt CZ Group. „Tuto problematiku nám nepřísluší hodnotit. Odkážu vás na ministerstvo obrany nebo Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu,“ odpověděl Rostislav Rožnovský ze státního podniku VOP CZ.
Některé americké systémy jsou zatím nenahraditelné
„Určitě je krokem správným směrem, když bude Evropská unie hledat nejlepší cesty k autonomii ve vývoji, výrobě a udržování co nejširší palety zbraňových systémů,“ navazuje prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek.
Aktuálně ale podle něj v mnoha případech neexistuje dobrá evropská alternativa k řadě amerických systémů. Evropa sice nabízí i řešení lepší, než jsou jejich americké analogy (například IFVs, SPGs či rakety IRIS), ale v mnoha dalších oblastech zůstávají technologie z USA aktuálně nenahraditelné. Podle Hynka musí Evropa masivně investovat do vědecko-průmyslové základny a nakoupit dostatečný počet hotových produktů. „Pokud je chceme nahradit, a měli bychom to chtít, musíme nyní investovat, abychom měli hotová řešení. Ale musíme si uvědomit, že to bude trvat dlouhou řadu let, než toho dosáhneme,“ pokračuje Hynek.
Mohlo by vás zajímat
Snahu politiků nespoléhat na zbraně z USA vnímají zástupci českého průmyslu jako logický, ale extrémně náročný krok. Podle společnosti PBS Group z Velké Bíteše udělaly evropské vlády v minulosti dlouhodobou ideologickou chybu, když utlumily vlastní obranné síly. „Bez podpory USA se Evropa neobejde dosti dlouho, zaostání je velké a v některých oblastech je Evropa bezbranná,“ zdůrazňuje Monika Hrubalová z PBS Group. Právě politici podle ní dlouho ničili globální konkurenceschopnost tím, že průmysl v Evropě utlumovali.
Evropa sice nyní ve svých strategiích přiznává, že zaspala v udržení průmyslové soběstačnosti, ale otázkou zůstává, nakolik ambice bez efektivních rozhodnutí reálně pomohou. Firmy se totiž už dávno naučily, že si musí poradit samy bez ohledu na politické vize.
„Současná globální bezpečnostní situace jasně ukazuje, že Evropa musí mít schopnost vyvíjet, vyrábět a udržovat klíčové obranné technologie vlastními silami. Bez silného evropského průmyslu nebude možné dlouhodobě garantovat bezpečnost ani suverenitu rozhodování,“ pokračuje zástupkyně PBS Group.
Jednotný trh, nebo jen další vrstva regulace?
Plán na sloučení 27 národních systémů zadávání zakázek do jednoho prostoru vzbuzuje mezi českými výrobci rozpaky. PBS Group upozorňuje, že právě „přeregulovanost“ představuje hlavní důvod evropského zaostávání. Myšlenka sjednocení sice může přinést transparentnost, ale existuje reálné riziko, že celý koncept vyústí v další utužení regulací, které udusí vnitřní soutěž.
„Neumím si to moc dobře představit. Budeme rádi, když zmizí zbytečné bariéry pro evropské soutěžitele u řady zahraničních zakázek, typicky ve Francii a Itálii,“ říká Jiří Hynek. Podotýká však, že obrana patří do suverénních záležitostí členských států a zájmem každého logicky jednajícího státu je podpora domácího průmyslu. Jen ten totiž dokáže dodat vybavení v případě krize. Podobně skeptický postoj panuje kolem zřízení „rady pro normalizaci“.
Podle Hrubalové představují standardizace a certifikace dnes jednu z největších brzd spolupráce, protože každý stát trvá na vlastních požadavcích. Vytvoření dalšího orgánu považuje za iluzi.
Jiří Hynek naopak vidí ve společné certifikaci smysluplný program, pokud ovšem Evropa pouze dotáhne proces uznávání NATO standardů STANAG, místo aby „vynalézala kolo“.
Evropská ostuda a papírové hradby pro malé firmy
Návrh na omezení výjimek pro národní vojenské programy naráží podle zbrojařů na tvrdou realitu administrativní zátěže. PBS Group označuje za evropskou ostudu, že inovativním podnikům kladou úřady překážky v podobě „papírových hradeb“. Menší firmy (SMEs) jsou přitom často nositeli klíčových inovací, které Evropa k suverenitě nutně potřebuje. Zda tyto plány obstojí u silných hráčů jako Francie, Německo nebo Švédsko, zůstává s otazníkem. Tradice ochranářství vlastního zbrojního průmyslu v těchto zemích hluboce zakořenila a čeští výrobci očekávají, že praxe nakonec může vypadat úplně jinak než politické vize a sliby.
Otázkou je, jak přesně by omezení národních výjimek mělo vypadat. „Je potřeba říct, že řadu systémů prostě malé a střední podniky nedodají. Také vztah mezi uživatelem a dodavatelem je v obraně specifický délkou toho vztahu. Řada vojenského vybavení zůstává ve výzbroji po desítky let,“ pokračuje. Stát podle něj potřebuje, aby po celou dobu životnosti produktu existoval výrobce schopný systém modernizovat a opravovat. Zároveň však platí, že pravé inovace lze nalézt právě v malých podnicích.
„Protože největším expertem na uzavírání trhu je Francie, neumím si představit, že jakákoli taková změna Radou projde. Německo se bude tvářit, že ano, ale udělá vše proto, aby se to reálně nedotklo jejich společností. Švédsko stojí stranou, ale nakonec vše vyvine a vyrobí ve spolupráci mezi švédským státem a domácím průmyslem,“ pochybuje prezident AOBP.
Česká technika v první linii?
Navzdory politickým bariérám české firmy deklarují, že špičkovou techniku schopnou konkurovat USA již vyrábějí. Například skupina Colt CZ Group potvrzuje svou silnou pozici globálního lídra. „Produkty Skupiny využívají ozbrojené a policejní složky řady zemí NATO a EU,“ doplňuje Eva Svobodová. Mezi klíčové projekty patří útočné pušky CZ BREN 2 pro českou armádu nebo karabiny C8 MRR pro dánské síly.
Státní podnik VOP CZ doplňuje technologickou mozaiku vývojem v oblasti robotiky a těžké techniky. Kromě servisu tanků Leopard 2A4 a modernizace vozidel Pandur II se podnik soustředí na autonomní systémy. „Již nyní si troufneme tvrdit, že v konkurenci s USA obstojíme, což dokládá vývoj robotického systému TAROS,“ uvádí Rostislav Rožnovský. Jiří Hynek k tomu dodává, že české podniky dnes dokonce skupují tradiční americké značky a vynikají mimořádnou kvalitou zpracování a následné kontroly.
Český obranný průmysl je výjimečný šíří svého záběru:
- Munice: STV Group ji vyrábí na území ČR a Czechoslovak Group (CSG) v zahraničí, přičemž vlastní téměř celý dodavatelský řetězec. Sellier & Bellot patří k největším továrnám na světě.
- Radary a IT: Světoznámé pasivní sledovací systémy z ERA Pardubice doplňují experti na elektronický boj a ochranu kritické infrastruktury.
- Vozidla a letadla: V Česku působí 4 výrobci pěchotních vozidel IMVs a země je podle Jiřího Hynka schopná vyvinout i vyrobit proudový cvičný letoun i transportní letoun.
Technologická připravenost českých firem je zřejmá. Příkladem může být i zapojení PBS Group do evropského projektu GARUDA, zaměřeného na vývoj bezpilotních bojových letounů příští generace.
Know-how i lidi tedy Česká republika v tomto oboru má, nyní musí politici zajistit, aby z evropského obranného prostoru přestal být administrativně neprostupný labyrint, zabíjející myšlenku evropské zbraňové soběstačnosti už v jejím zrodu.
