Navrhovaný program půjček Evropské unie na obranu v hodnotě 150 miliard eur stále uvízl na jednáních o tom, kolik peněz by podle podmínek dohody mohli získat výrobci zbraní ze zemí mimo EU. Tento sporný bod podnítil politicky silně nabitou debatu, které se v Bruselu zúčastnili ministři financí Evropské unie, informuje portál Defense News.
Ačkoliv se do programu budou moci zapojit i země mimo Evropskou unii, pokud uzavřou obranný pakt s EU, velvyslanci se dosud nedokázali dohodnout na přesných podmínkách, za kterých by obranným společnostem ze zemí mimo Unii umožnili získat kontrakty v rámci úvěrového programu, známého jako Bezpečnostní akce pro Evropu (SAFE),“ pokračuje portál Defense News.
65 procent Made in Europa
Původní návrh Evropské komise stanovil, že nejméně 65 procent hodnoty vojenského materiálu zakoupeného v rámci programu musí být vyrobeno v EU, Norsku nebo na Ukrajině.
Otázkou však zůstává, jak započítat výdaje subdodavatelům, stejně jako podmínky pro udělení přístupu obrannému průmyslu v zemích mimo EU, které s Unií uzavírají bilaterální obchodní dohody.
Některé země EU také lobbují za prodloužení navrhované lhůty pro utrácení peněz SAFE, řekla EurActivu osoba obeznámená s touto záležitostí.
Mohlo by vás zajímat
„Existují některé země, které by preferovaly trochu větší flexibilitu“ při začleňování zahraničních výrobců zbraní do programu. Probíhá také diskuse o časovém rámci,“ řekl k tomu polský ministr financí Andrzej Domański po setkání ministrů financí EU v Bruselu.
Polsko stále doufá, že se podaří nalézt konečnou dohodu do konce měsíce.
Jak to rozdělit?
Během úterního zasedání všichni ministři potvrdili svou podporu obecnému návrhu. Jednání se však ukázala jako obtížná v detailech.
Klíčovou otázkou je, za jakých podmínek by země, které mají s EU obchodní dohody o obranném průmyslu – které například Velká Británie dosud postrádá – mohly zajistit další přístup k veřejným zakázkám pro své obranné společnosti.
Návrh Komise by to umožnil, ale zůstává nejasné, jaký by to ovlivnilo rozdělení zakázek unijních a neunijních zbrojovek.
V návrhu textu, který minulý týden předložilo polské předsednictví Rady, se pouze uvádí, že bilaterální dohody mezi Komisí a zahraničními zeměmi musí specifikovat podíl obou stran a místa výroby.
Podrobnosti bilaterálních dohod se budou v jednotlivých zemích pravděpodobně lišit, řekla EurActivu osoba obeznámená s touto záležitostí.
To by Komisi poskytlo širokou pravomoc rozhodovat o podmínkách účasti se třetí zemí, ale také by to zvýšilo možnost tlaku a lobbování ze strany zemí EU za uvolnění podmínek.
Jak zakalkulovat subdodvatele?
Dalším klíčovým bodem debaty zůstává, jak nahlížet na subdodavatele zapojené do zakázek v oblasti obrany a zda by se práce zadávaná evropskými obrannými společnostmi firmám mimo EU měla počítat jako zahraniční nebo evropská.
Společnosti jsou považovány za subdodavatele, pokud přispívají 15 procenty hodnoty produktu nebo méně, a podle současného znění by se obecně samostatně nezapočítávaly jako výdaje třetích zemí.
Několik zemí EU chce ale tento limit zvýšit, aby se do něj zapojilo více vnějšího průmyslu.
Konečné znění by mohlo rozhodnout o tom, jak může být britský, americký, izraelský, turecký nebo korejský obranný průmysl zapojen do veřejných zakázek financovaných z programu SAFE.
„V rozporu s navrhovaným nařízením si Rada osobovala právo mít poslední slovo při provádění,“ dodává portál Defense News.
