Byrokratické překážky, pomalé procesy při zadávání veřejných zakázek a složité požadavky pro podávání různých zpráv mohou řadu evropských malých a středních zbrojních firem přivádět k frustraci, varuje v rozhovoru bývalý šéf dánské armády a manažer zbrojní společnosti Sky-Watch A/S Hans-Christian Mathiesen.
Bývalý náčelník generálního štábu dánské armády a nyní manažer v obranném průmyslu Hans-Christian Mathiesen v rozhovoru pro EU Perspectives vysvětlil, proč evropské inovace v oblasti obrany stěží drží krok s rychlostí vývoje moderního vedení války.
Evropa přitom musí čelit zásadním bezpečnostním výzvám v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, která začala v únoru 2022. Unie už investovala miliardy eur do podpory výzkumu obranných technologií. Komise v roce 2024 představila Strategii pro evropský obranný průmysl (EDIS). Cíle jsou ambiciózní. Posílení obranného průmyslu kontinentu, podpora inovací, snížení závislosti na zahraničních dodavatelích a zajištění nejmodernějších vojenských technologií.
Jak hodnotíte evropské programy na podporu obranného průmyslu?
Jejich struktura je složitá a na firmy v obranném sektoru to klade značné požadavky. Pro získání podpory je třeba vynaložit velké úsilí, podávat rozsáhlé zprávy. Přitom výsledek není zaručen a často dochází také k obtížným jednáním o duševním vlastnictví v rámci konsorcií firem.
Skutečně pozitivním aspektem je ambice Unie. Posílení průmyslové základny Evropy, přesun dodavatelských řetězců do blízkosti hranic evropského bloku a mobilizace značných finančních prostředků. To vše je nezbytné. Problémem je ale nastavení programů. Zdají se být šité na míru velkým obranným firmám.
Tyto společnosti si během desetiletí spolupráce pro stát ve formě zakázek pro armádu vybudovaly rozsáhlou byrokracii. Vědí, jak se orientovat v pomalých rozhodovacích procesech, režimech dodržování předpisů a požadavcích na podávání zpráv. Mají celé oddělení, které se tím zabývá. Malé a střední podniky to nemají. Pro nás je rychlost otázkou přežití. Každá byrokratická překážka omezuje náš vývoj, výrobu a prodej.
Mohlo by vás zajímat
Jak to ovlivňuje obranný průmysl, zejména malé a střední podniky?
Evropa prohlašuje, že chce podporovat inovace a startupy. Pak je ale zahltí podáváním zpráv, dodržováním předpisů a rozsáhlou dokumentací. Pokud donutíte startup s deseti zaměstnanci, aby dva z nich se věnovali pouze unijním pravidlům, v podstatě ho zabijete. Tito lidé by měli vyvíjet nové technologie, ne psát zprávy.
Finanční nástroje EU nejsou zbytečné, pomohly nám přežít v počátcích. Ale také mají svou cenu. Často odvádějí společnosti od jejich původního záměru, od vývoje klíčových technologií. Nakonec pracujete na různých projektech proto, že jsou k dispozici finanční prostředky. Ne proto, že odpovídají vaší strategii. Pokud jeden z partnerů konsorcia selže, stále nesete finanční riziko. Pro malou společnost to může být fatální.
Může to negativně dopadnout na schopnost Evropy inovovat v oblastech, jako jsou drony?
Zpomalí to právě ty sektory, které to nejvíce potřebují. Drony, pro nasazení ve válečném konfliktu, se vyvíjí v řádu měsíců, ne desítky let. Západní zadávání veřejných zakázek – zejména na úrovni EU nebo NATO – je optimalizováno pro starší typy zbraní, jako jsou tanky nebo fregaty.
Ironií je, že Evropa neustále hovoří o naléhavosti a rychlosti, ale její nástroje tyto požadavky systematicky ničí. Konsolidace v obranném průmyslu to ještě zhoršuje. Velké společnosti získávají menší firmy a absorbují nové technologie do zbraňových platforem s dlouhou životností. Vývoj vojenských dronů do tohoto modelu nezapadá. Inovační cykly se měří v měsících, nikoli v desetiletích.
Pokrok přichází od severských zemí
Pro rychlý rozvoj vojenských technologií a schopností nejsou tedy Unie a Severoatlantická aliance vhodnými institucemi?
U špičkových technologických schopností, jako jsou drony, nejsou. Alespoň v krátkodobém horizontu. EU a NATO jsou velmi široké institucionální rámce s rozdílnými národními zájmy, což pochopitelně zpomaluje rozhodování. Pokrok spíše přinesou některé národy nebo regionální koalice podobně smýšlejících států.
Například severské země nebo mnohonárodní vojenské partnerství Joint Expeditionary Force (JEF) vedené Spojeným královstvím, určené pro rychlou reakci a expediční operace. Tyto skupiny sdílejí vnímání hrozeb. Tuto dynamiku lze pozorovat i kvůli konfliktu na Ukrajině. Země nejblíže ruské agresi investují do obrany nejvíce, postupují nejrychleji a podstupují největší rizika.
Jakým způsobem roztříštěnost kontinentu ovlivňuje strategickou autonomii Evropy?
Geostrategie se vrátila. Vnímání národních hrozeb má nyní větší význam než abstraktní evropská jednota. Ukazuje to také slábnoucí úroveň vojenské podpory Ukrajině. Finanční nástroje na úrovni EU mohou být relevantní pro malé a střední podniky pouze tehdy, pokud se změní natolik, že absorbují administrativní zátěž.
Jak by měl vypadat efektivnější evropský přístup?
Evropa se musí méně soustředit na specifikaci obrany a více na provozní aspekty. Veřejné zakázky by měly sloužit k nákupu toho, co funguje a rychle se opakovat. Místo toho, aby od obranného průmyslu vyžadovaly navrhování dokonalých systémů na papíře.
Potřebujeme také pluralitní systém – více specializovaných společností, které si konkurují a spolupracují – místo konsolidace všeho do několika velkých společností. Například výrobu dronů nemůže ovládnout jediný průmyslový lídr.
Evropa musí také snížit závislost na Číně. V současné době jsou čínské komponenty levnější, lepší a dostupnější. Změna dodavatelských řetězců bude zpočátku dražší a pravidla pro zadávání veřejných zakázek musí tuto skutečnost zohlednit. Evropské zadávání veřejných zakázek stále zachází s drony jako s tanky nebo vojenskými loděmi – nadměrné specifikace, nekonečné seznamy požadavků a nereálná očekávání. Důraz by měl být kladen na účinky na bojišti, nikoli na hypotetické budoucí schopnosti.
Jste pesimistický ohledně schopnosti Evropy se přizpůsobit novým bezpečnostním výzvám?
Vůbec ne. Evropa se přizpůsobí. Vždycky to tak bylo. Obavy se týkají načasování. V současné době se nepřizpůsobujeme nejchytřejším ani nejrychlejším způsobem. Moderní války se vedou především mezi stroji. Vojáci se vzájemně vidí jen zřídka. Evropa musí jednat hned, aby byla rychlejší a připravenější na účinnou reakci.
