U některých finančních institucí panovala obava, zda investicím do obranného průmyslu nebrání ESG kritéria a unijní taxonomie. „Komise jednoznačně ujistila, že takové překážky nejsou,“ říká v rozhovoru pro Ekonomický deník právník a historik Jiří Georgiev, vrchní ředitel sekce Evropské unie a mezinárodních vztahů ministerstva financí.
Jednou z hlavních priorit EU je teď nutnost posílit obranyschopnost Evropy. K tomu má přispět i unijní podpora členským zemím. Jaké kroky k tomu evropské instituce dělají?
O posílení evropské obrany se diskutuje již delší dobu, za polského předsednictví v Radě EU ale debata výrazně akcelerovala. Evropská obrana by do budoucna měla spočinout na několika základních pilířích při vědomí omezených pravomocí, které Evropská unie v této sféře má. Odpovědnost v záležitostech obranné politiky spočívá nadále primárně v rukou členských států, které se co do svých ústavních limitů a politických priorit odlišují.
To, co je možné efektivně učinit na evropské úrovni, je podpořit financování obranných potřeb. Hovoří se o zapojení EIB, společných půjčkách EU, dočasném rozvolnění pravidel rozpočtové disciplíny či v omezené míře o zapojení unijního rozpočtu.
Jak je to daleko?
Obraně a potřebě posílit vojenské kapacity členských států se věnovalo též mimořádné zasedání Evropské rady na začátku března. Tématem bylo posílení aktivit Evropské investiční banky a vytvoření nového nástroje SAFE v rozsahu 150 miliard eur, který podpoří modernizaci vojenské kapacity států. Státům má být současně umožněn volnější přístup k využití fiskálního potenciálu, který mají, aktivováním národní únikové klauzule. Důležité je rovněž zapojení soukromých investic do financování obrany.
Jak má vypadat naplňování dohodnutých závěrů Evropské rady v praxi?
Do konce dubna měly státy avizovat, zda chtějí národní únikovou klauzuli využít na financování obrany. Následně Evropská komise připraví doporučení a v červenci by Rada EU měla toto doporučení schválit. Pak bude možné se dostat až o 1,5 procenta hrubého domácího produktu nad trajektorii schváleného národního fiskálního plánu. Vedle toho a možnosti využití prostoru, který je ve víceletém finančním rámci, si EU půjčí za výhodných úrokových podmínek na evropských trzích až 150 miliard eur a poskytne tyto prostředky na vybudování obranné kapacity členským státům.
Další komponentou společného evropského postupu je využití Evropské investiční banky.
Jde o financování technologií dvojího použití. Současně se sníží množství aktivit, které EIB doposud nemohla financovat. EIB získává peníze na finančních trzích a někteří věřitelé jsou citliví na otázky výroby zbrojního materiálu. Takovéto limity mívají například některé penzijní fondy.
Z tohoto důvodu byla dosavadní expozice EIB v oblasti obranných aktivit velmi limitovaná. U zmíněných technologií dvojího použití se nebude zkoumat, zda většina produkce jde do civilní, či vojenské sféry. Což výrazně usnadňuje využití celé řady technologií a do vyloučených technologií už nebudou patřit ty, které jsou vojensky zajímavé. Do budoucna bude snazší financovat i infrastrukturní projekty, drony, satelity, nástroje kybernetické bezpečnosti a podobně.
Jak velký prostor pro zvýšení národních obranných výdajů nabízí unijní rozpočet?
Unijní rozpočet nelze bez dalšího používat k obranným účelům, v tom je velmi výrazně omezen. To, co lze financovat jeho prostřednictvím a co je velmi významné, je ale samozřejmě pomoc Ukrajině. Kvůli tomu došlo i k úpravě víceletého finančního rámce. Nástroj pro Ukrajinu je složen jak z půjček, tak i z grantů v celkové hodnotě 50 miliard eur na léta 2024 až 2027. A to je něco, co samozřejmě přispívá k obraně Evropy.
Podle jakých kritérií budou přidělovány půjčky EU?
Podmínky jsou stanoveny v evropském nařízení Security Action for Europe through the reinforcement of European defence industry Instrument (SAFE), které ještě nebylo schváleno. Půjde o půjčky na budování obranných kapacit.
Bude mít Česko o takovou půjčku také zájem?
Zda bude mít zájem Česko, to je v tuto chvíli asi předčasná otázka, bude záviset na konkrétních podmínkách obsažených ve finálním znění. Nejprve je nutné toto nařízení schválit, na což klade polské předsednictví v Radě velký důraz. Podle výsledku vyjednávání uvidíme, zda Česko tuto možnost využije či nikoliv.
Jakou roli hraje v obranných aktivitách EU a oněch čtyřech pilířích skutečnost, že Maďarsko nepodporuje pomoc Ukrajině?
Postoj Maďarska může mít vliv v situaci, kdy se rozhoduje jednomyslně. To znamená primárně na úrovni Evropské rady. Tedy jednání hlav států a premiérů, což se děje v klíčových otázkách, kdy se vytváří politické zadání pro fungování Unie.
Při jednáních na úrovni Rady ministrů, tedy v legislativním procesu, se uplatňuje právo veta spíše výjimečně. Což se může stát například u sankcí, případně některých záležitostí s finančním dopadem.
Mohlo by vás zajímat
Takže určité riziko existuje?
Doposud vždy se podařilo nalézt nějaké řešení, kdy s tím buď Maďarsko nakonec vyslovilo souhlas, anebo se v případě evropských lídrů jednalo o rozhodnutí ve formátu 26 členských států bez Maďarska.
Jednání jsou nicméně zdlouhavá a komplikovaná, asi lze konstatovat, že to ani navenek nepůsobí zrovna šťastným dojmem. Ale na druhou stranu existují pravidla, podle kterých Unie funguje. Zatím ve všech záležitostech, které se týkaly ať už obrany anebo Ukrajiny, se vždy podařilo nějakého kompromisu dosáhnout.
Českému finančnímu trhu vládnou „dcery“ evropských bank, které zdůrazňují svou vázanost etickými kodexy. Čímž naznačují zákaz financování zbrojního průmyslu. Jedná se v EU také o nutnosti, aby evropské banky změnily své postoje?
V minulosti byla opravdu docela zásadní otázka, zda jsou banky ochotné financovat zbrojní průmysl. Protože to z hlediska etických pravidel, které si stanovily, představuje pro jejich partnery a klienty problém.
Toto bylo docela silným tématem na začátku loňského roku, kdy jsme za Českou republiku připravili non paper, týkající se financování obrany, který byl prezentován na neformální Radě ECOFIN během belgického předsednictví. V něm jsme upozornili, že zbrojní průmysl má problém dostat se k bankovním úvěrům.
Domnívám se, že se situace mezitím změnila, protože se změnila i společenská atmosféra. Unijní diskurs zní unisono v tom smyslu, že je žádoucí, aby finanční instituce podporovaly vytváření kapacit obranného průmyslu. Takže oproti situaci před rokem je doba jiná, došlo k určitému posunu.
Šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek tvrdí, že některým firmám banky nechtějí vést běžný účet či dokonce že jim jej zrušily. Co tomu říkáte?
Do vztahu mezi konkrétním klientem a bankou nemůže ministerstvo zasahovat. Momentálně ale nemáme zprávy o tom, že by se zbrojovky potýkaly s tím, že jim banky nechtějí poskytnout své služby.
Dílčí problémy s otevíráním, respektive vedením platebních účtů či realizací konkrétní platební transakce samozřejmě nelze vyloučit. Mohou se však týkat spíše menších firem a plateb do méně obvyklých destinací, tedy mimo EU, které nabízí na našem trhu jen některé banky. Pak skutečně může být po odmítnutí jednou či dvěma bankami problém najít vhodnou alternativu realizace platby. Nicméně věřím, že obdobný pozitivní trend jako u úvěrů se projeví i u ochoty bank poskytovat obrannému průmyslu platební služby.
A co úvěry obrannému průmyslu?
Jeden z našich apelů, který jsme loni v únoru na úrovni EU prezentovali v našem non paperu, byl zaměřen také na to, aby se snáze mobilizoval soukromý kapitál. Že se nemají využívat pouze peníze státní, evropské, peníze EIB, ale že je třeba naznačit privátnímu kapitálu, že veřejná sféra považuje investice do obranného průmyslu za něco, co je žádoucí.
A to se podle mě za ten rok výrazně změnilo. Je to vidět nejen na komerčních bankách, ale i na přístupu EIB. Jednak v tom, jak definuje zmíněné dual use technologies, že už tam není akcent na primárně civilní využití. Ale i tím, jak EIB snížila počet vyloučených aktiv ze svého financování.
Takže když tímto směrem kráčí EIB coby jedna z nejsilnějších finančních institucí a největší rozvojová banka světa, tak je jasné, že i privátní banky půjdou stejným směrem. Je to samozřejmě na rozhodnutí jednotlivých finančních institucí, ale trend je poměrně jasný.
Ale žádný apel Evropské unie v tomto směru není.
Není. Ale Evropská komise ujistila, že z hlediska unijní taxonomie nejsou překážky ve financování obranného průmyslu bankami. Což bylo docela žádoucí, protože u některých finančních institucí panovala obava, zda právě ESG kritéria a taxonomie nebrání investicím do obranného průmyslu. Komise jednoznačně ujistila, že takové překážky nejsou.
Takže se na evropské úrovni řešil i potenciální konflikt mezi ESG a financováním obranného průmyslu?
Ano. A v souvislosti s taxonomií je třeba zmínit ještě jednu věc. EK představila takzvaný simplifikační omnibus, jehož podstatou je snížit administrativní břemeno u podniků o 25 procent a u malých a středních podniků dokonce o 35 procent. Součástí omnibusu je změna reportovacích povinností a povinností vyplývajících ze směrnice o náležité péči, které se týkají ESG.
Pokud bych měl popsat, co se v agendě ministrů financí na evropské úrovni nejvíce změnilo, tak je to právě přístup k financování obrany, kde je znát velmi výrazný posun. A pak právě posun u reportovacích povinností.
Cílem je odbřemenit podniky i v tom smyslu, aby nemusely reportovat podle různých předpisů, nýbrž aby platil princip jednotnosti. Nové reportovací povinnosti budou zásadním způsobem odloženy, nenaběhnou v roce 2026, ale až v roce 2028, respektive o dva roky později, než bylo zamýšleno. Zároveň se zúží okruh firem, na něž se bude reportovací povinnost vztahovat. Budou to firmy nad tisíc zaměstnanců.
Jak je to daleko?
Jak simplifikační omnibus, tak i unijní půjčky na obranu jsou ve fázi přípravy a projednávání. Směrnice zvaná stop the clock u odkladu reportovacích povinností byla mezitím již schválena. Zbývající část legislativní předlohy bude patrně v nějaké podobě v blízké budoucnosti přijata.
Lze tu blízkou budoucnost nějak odhadnout?
U obou oblastí je důraz na rychlé přijetí potřebných předpisů velmi výrazný. Pokud jde o simplifikační omnibus, předpisy bylo třeba přijmout letos, protože jinak by reportovací povinnosti nabíhaly od roku 2026.
Rychlost je nutná i z důvodu právní jistoty, aby podniky měly informaci, že dochází ke zmíněnému posunu. Takže pokud to má mít zamýšlený efekt, je třeba předlohu přijmout co nejrychleji. To se evidentně děje.
Pokud jde o záležitosti obrany, tam je podle mého názoru politická vůle na tom, aby byl návrh přijat co nejrychleji. Ideálně do červnové Evropské rady.
Ještě dodám, že tím nejsou klíčová témata, která se momentálně řeší na úrovni Rady Evropské unie v oblasti hospodářských a finančních záležitostí, ani zdaleka vyčerpána. Novinky, o nichž jsem hovořil, spadají do působnosti Rady ministrů financí (ECOFIN). Důležitý národohospodářský rozměr ale mají též diskuse, týkající se klimatických cílů a dalších závazků či povinností v jiných oblastech.
V souvislosti s novou prioritou EU – obranou – se firmy i část politického spektra ptají, co bude dál s Green Dealem. Zda bude zrušen.
Ministerstvo financí sice jiné oblasti než ty, které se týkají Rady ECOFIN, sleduje, ale asi není v jeho pravomoci pouštět se do nějakého kvalifikovaného odhadu, jak moc současná situace změní vnímání nastavených priorit Green Dealu.
Co je ale nepochybné, že se vede i diskuse o cíli snížení emisí o 90 procent do roku 2040 a o roli emisních povolenek. Jsou to ale debaty, které sledují spíše kolegové na ministerstvu průmyslu a obchodu a ministerstvu životního prostředí.
