Důkladná prověrka
Jak takový proces žádání o licenci na vývoz zbrojního materiálu vypadá? A kolik společností drží tuto licenci v paušální formě? „Česká republika má zaveden robustní povolovací systém zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Tento systém je dvoustupňový, kdy v prvním stupni je třeba získat povolení k tomu, abyste vůbec mohli začít jednat se zahraničními partnery o kontraktech týkajících se obchodu s vojenským materiálem. V současné době je v České republice necelých 300 držitelů takovýchto povolení,“ vysvětluje dále Miluše Trefancová z ministerstva průmyslu a obchodu.
Seznam platných držitelů povolení k zahraničnímu obchodu se zbrojním materiálem lze nalézt na tomto odkazu. O licenci na vývoz či dovoz je zapotřebí žádat licenční správu ministerstva i u konkrétních obchodů. Týká se to zde zmíněného artiklu.
Výrobci a obchodníci tedy musí pro jednotlivé obchodní případy žádat o licence, což představuje druhý stupeň v popisovaném kontrolním systému. Tato povolení a následně i licence uděluje už zmíněná licenční správa ministerstva průmyslu a obchodu na základě závazných stanovisek ministerstev vnitra, zahraničních věcí a obrany. „Samozřejmě existují destinace, jako třeba Severní Korea, na které jsou uvalená ze strany OSN zbrojní embarga, do kterých nemůže být povolen vývoz za žádných okolností. V ostatních případech je pak pečlivě zkoumána celá škála konkrétních aspektů, jednak je to destinace, do které má příslušný vojenský materiál směřovat, dále osoba zahraničního obchodního partnera, stejně tak osoba konečného uživatele, jakož i účel konečného užití jako celku i samotný charakter vyváženého vojenského materiálu. Přihlíží se také k tomu, jaké závazky na sebe daný subjekt přebírá a k čemu se zavázal, ale také k tomu, zda a jaké závazky na sebe přebraly příslušné státní orgány v dané destinaci,“ pokračuje pracovnice ministerstva průmyslu a obchodu.
Pokud jde o zbraně a střelivo nevojenského charakteru, je kontrola upravena zákonem o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, prováděcím nařízením vlády a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012. Tento kontrolní mechanismus je oproti obchodu s vojenským materiálem pouze jednostupňový.
Subjekty tedy přímo žádají o povolení ke konkrétním obchodním případům. Také v tomto kontrolním režimu vystupují ministerstva vnitra a zahraničí, která opět vydávají k žádostem o vývoz zbraní a střeliva nevojenského charakteru závazná stanoviska, přičemž žádosti posuzují ze stejných hledisek, jako v případě vojenského materiálu. „Pokud subjekt splní všechny podmínky a nebrání tomu ani zahraničně-politické nebo bezpečnostní zájmy, což je potvrzeno souhlasnými závaznými stanovisky ministerstev vnitra a zahraničních věcí, udělí ministerstvo průmyslu a obchodu povolení ke konkrétnímu zahraničnímu obchodu se zbraněmi a střelivem nevojenského charakteru. V roce 2019 udělilo ministerstvo průmyslu a obchodu takovéto povolení cca 130 subjektům,“ uzavírá Miluše Trefancová.
Rizikové země chtějí nakupovat
Česká republika se na mezinárodním poli zavázala nepodílet se na šíření (proliferaci – pozn. red.) zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a k minimalizaci rizik spojených s mezinárodním obchodem s konvenčními zbraněmi, vojenským materiálem, výbušninami a zbožím dvojího použití. Česká republika je podle Bezpečnostní informační služby členem všech mezinárodních kontrolních režimů, které se zabývají jadernými, chemickými a biologickými (bakteriologickými a toxinovými) zbraněmi hromadného ničení a jejich nosiči a dalšími mezinárodně kontrolovanými položkami.
Mezi proliferačně rizikovými zeměmi je Česká republika vnímána jako tradiční strojírenská země s kvalitními výrobky, materiály a technologiemi v cenově přístupných relacích. „V roce 2018 proto BIS zaznamenala množství případů, kdy proliferačně rizikové země v České republice usilovaly o nákup strojírenských zařízení, speciálních materiálů, technologií a know-how využitelných k výzkumu a vývoji vlastních zbraní hromadného ničení. Mezi proliferačně rizikové země patří zejména KLDR, Sýrie, Írán a Pákistán. Účinným opatřením proti obchodu se zbraněmi hromadného ničení a kontrolovanými položkami jsou mezinárodní sankční opatření, která jsou nadále platná proti KLDR, Sýrii a přes uvolnění sankcí proti Íránu v jaderné oblasti platí nadále i zákaz dodávek konvenčních zbraní a zboží pro íránský raketový program,“ uvádí ve své poslední výroční zprávě Bezpečnostní informační služba.
Mezinárodní sankční zbrojní opatření se týkala také řady zemí Blízkého a Středního východu, jihovýchodní Asie a kavkazských nebo afrických zemí. Sankce EU se od srpna 2014 týkají také dodávek ruským zbrojovkám i subjektům zabývajícím se zbrojními programy. „Zájem o vojenský materiál, zbraně a výbušniny nebo o speciální komponenty využitelné k vývoji a výrobě např. bezpilotních systémů (dronů) pro vojenské účely projevovaly subjekty z Ruska, Číny i dalších zemí s nestabilním a represivním režimem a ze zemí, ve kterých probíhají ozbrojené konflikty. V případech vývozů komponent k bezpilotním prostředkům existuje také riziko reexportu do dalších proliferačně rizikových zemí. Společnosti z proliferačně rizikových zemí jsou schopné při obstarávání zboží s potřebnými technickými parametry připravit složité obchodní cesty přes třetí země a reexportům zboží přizpůsobit platby za zboží s cílem znemožnit identifikaci takových obchodních tras a všech zapojených firem,“ lze se dále dočíst v dokumentu české kontrarozvědky.
Jan Hrbáček
