Údajné vynášení z tajných policejních spisů u piva a kávy nakonec k mřížím nepovede. Nejvyšší soud v kauze Vidkun smetl ze stolu původní verdikty a obviněným aktérům zmírnil tresty. Přestože policie nahrála hodiny rozhovorů olomoucké elity v kavárnách a restauracích, soudci narazili na zásadní problém: nikdo nedokázal prokázat, že by tyto drby reálně zmařily vyšetřování nebo ochromily státní úřad. Jak je možné, že takto sledovaný případ skončil „pouhými“ podmínkami?
Kauza Vidkun hýbe českými médii už více než 10 let a spustila konec Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a odchod jeho šéfa Róberta Šlachty od policie. Šlo v ní o údajné ohýbání trestních spisů a poskytování informací osobám mimo policii.
„Skupina policistů snažila se odstranit náměstka olomoucké krajské policie z funkce. Neuspěli a část z nich odešla na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Jejich vydatné přispění pak vyvolalo kauzu Vidkun,“ tak popsali později před olomouckým Krajským soudem dva svědci k případu, který dodnes ovlivňuje dění v českých bezpečnostních složkách.
„Ti pak chodili po našich bytech při domovních prohlídkách,“ řekl u soudu někdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer. Šlachtovi detektivové primárně cílili na něj, ale nakonec jej neobvinili. Ekonomický deník případ dlouhodobě sleduje.
Mohlo by vás zajímat
Hlavní podezřelý, exnáměstek olomoucké krajské policie, Karel Kadlec, měl podle obžaloby zneužívat informace, které získal v průběhu své služby. Podle dikce zákona měl z předávání těchto informací dalším osobám získat nezákonný prospěch. Tedy měl „jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu“ a měl se dopustit přečinu zneužití pravomoci úřední osoby.
Policejní „pouštění“ informací u Potrefené husy
Bývalý policejní funkcionář – náměstek krajského policejního ředitele – Karel Kadlec se s podnikatelem Ivanem Kyselým pravidelně scházel v olomoucké kavárně hotelu Janiš. Kadlec podle rozsudku „pouštěl“ informace o živých případech a oba muži je společně u skleničky probírali. Podobné hovory vedl Kadlec i s tehdejším hejtmanem Jiřím Rozbořilem v restauraci Potrefená husa.
Státní zástupce Miroslav Stoklásek tvrdil, že Kyselý policistu Kadlece přímo řídil a Kadlec mu informace poskytoval proto, aby si pojistil své místo náměstka krajského ředitelství. Nejvyšší soud sice potvrdil, že šlo o prostředí plné klientelismu a konexí, ale v právní kvalifikaci jejich jednání spatřil zásadní chybu.
Kde je ta vážná porucha úřadu?
Právě otázka skutečného dopadu těchto činů se stala pro kauzu Vidkun „kruciální“. Obhajoba v dovolání trefně namítla, že hovory o letitých kauzách, které v Olomouci znal téměř každý, neměly na policii žádný reálný vliv. Nejvyšší soud jim dal za pravdu. Zjistil, že nižší soudy vůbec nepopsaly žádnou „vážnou poruchu v činnosti orgánu veřejné moci“.
Soudci Nejvyššího soudu zdůraznili, že se neprokázalo, že by Kadlec zajistil konkrétní kroky v trestních věcech ve svůj či cizí prospěch. Stejně tak neexistuje důkaz, že by Ivan Kyselý získané informace využil v podnikání nebo policistu instruoval k maření úkonů. Z celkového počtu přes 14 tisíc trestných činů v kraji se hovory týkaly pouhých devíti věcí, což je podle soudu jen zlomek agendy, který nemohl policii rozvrátit.
Místo cely podmínka, hejtman ale neuspěl
Kvůli chybějícím důkazům o vážné poruše státní správy musel Nejvyšší soud tresty zmírnit. Původní rozsudky Vrchního soudu v Olomouci z října 2024 zrušil a v padesátistránkovém odůvodnění vynesl nové verdikty:
- Karel Kadlec místo 3,5 roku vězení dostal tři roky podmíněně s pětiletým odkladem a peněžitý trest 438 tisíc korun.
- Ivan Kyselý dostal dvouletou podmínku a musí zaplatit 1 050 000 korun.
Úspěšný nebyl pouze bývalý hejtman Jiří Rozbořil. Jeho dovolání soud odmítl a potvrdil mu dřívější trest: dva roky podmíněně a pokutu 182 000 korun za to, že slíbil úplatek za informace o dotacích pro Jezdecký areál v Lazcích. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je v této věci konečné.
Srovnání s ochromeným Meziříčím
Pro lepší ilustraci uvedl Nejvyšší soud příklad z roku 2019, kdy komisař v autoškole skutečně ochromil úřad ve Velkém Meziříčí. Tam kvůli nezákonnému vydání 102 řidičských průkazů vznikla reálná porucha úřadu. V kauze Vidkun však nic podobného, jako jsou zmařené případy nebo reální poškození, soudy nedohledaly. Závěry o ohrožení chodu policie tak zůstaly podle dovolacího soudu zcela nepodložené.
Uspěly nové argumenty obhajoby?
Soudy podle textu dovolání Karla Kadlece potrestaly za neprokázaný rozsah trestné činnosti. Opomenuly klíčové polehčující okolnosti a postavily odsouzení na „účelovém zkreslení“ důkazů, včetně osobní msty vyšetřovatelů.
Dokument, který Karel Kadlec předložil Nejvyššímu soudu, představuje frontální útok na právní i skutkové závěry Vrchního soudu v Olomouci. Kadlecova obhajoba argumentuje, že soudy nedokázaly prokázat naplnění obligatorních znaků trestného činu, zejména kvalifikujícího znaku „vážné poruchy v činnosti orgánu veřejné moci“ a „bezprostředního směřování k dokonání trestného činu“.
Trest za neprokázaný skutek a ignorace faktů
Karel Kadlec v dovolání namítal, že klíčové právní posouzení, které přivedlo k uložení nepodmíněného trestu, je vadné. Vrchní soud zpřísnil trest z podmíněného na nepodmíněný s odkazem na „větší rozsah trestné činnosti“ (informování „prakticky o všem“). Obhajoba tvrdí, že jde o svévolnou generalizaci, která je v hrubém rozporu se zákonem, jelikož soudy samy nevěděly, zda byly hovory s civilisty vůbec trestné.
Dále soudy podle dovolání postavily uložení trestu na spekulativním závěru o vytvořené motivaci, kdy měl Kadlec jednat z pocitu „zavázanosti“ vůči vlivným osobám. Tento závěr však stojí na „zkreslení skutečného obsahu rozhovorů“ a ignoruje Kadlecovu explicitní negaci jakéhokoli závazku.
Opomenuté polehčující okolnosti
Dovolání Vrchní soud silně kritizovalo za to, že zcela opomenul nebo jen formálně zohlednil obligatorní kritéria pro ukládání trestu. Soud nezohlednil, že Kadlece za totožné jednání potrestali již v roce 2015 propuštěním ze služebního poměru, což má materiálně charakter velmi citelného trestu a je v rozporu se zásadou ne bis in idem (zákaz dvojího trestání).
Stejně tak podle dovolání soud ignoroval, že Kadlec jednal pouze v nepřímém úmyslu a že žádný následek nenastal. Navíc pouze formálně zohlednil devítiletou délku trestního řízení, ačkoliv judikatura vyžaduje v takových případech měřitelné zmírnění trestu, lze se dočíst v dovolání.
Obvinění z manipulace a msty vyšetřovatelů
Nejzávažnější námitky se týkaly zákulisí vyšetřování, kde obhajoba hovoří o účelové selekci klíčových důkazů. Podle dovolání policisté ÚOOZ, kteří měli s Kadlecem osobní spory, účelově selektovali důkazy. Tito vyšetřovatelé předkládali soudu pouze záznamy „interpretovatelné snadno v neprospěch“ Kadlece, čímž zkreslili důkazní situaci. Soud navíc odmítl provést výslech svědků, kteří měli potvrdit osobní zaujatost vyšetřovatelů, zveličování kauzy a manipulaci s úředními záznamy. Jako další pochybení Kadlec uvádí, že soud řádně neprověřil externí disk s dalšími odposlechy, které mohly potvrdit Kadlecovu obhajobu.
Kadlec shrnul, že popsaný rozsah pochybení a opomíjení rozhodných kritérií je natolik zásadní, že uložený nepodmíněný trest „hrubě vybočuje ze zákonných a ústavních mezí.“ Navrhuje proto úplné zrušení obou rozsudků a vrácení věci k novému projednání.
