Vláda do konce tohoto desetiletí vybere místo, kde vyroste hlubinné úložiště radioaktivního odpadu. Samotná výstavba úložiště je v plánu na období let 2040 až 2050. Předpokládá to návrh Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) odeslalo do mezirezortního připomínkového řízení. Po jeho vypořádání bude o návrhu hlasovat vláda.
Tento dokument reaguje na změny, ke kterým došlo od poslední aktualizace Koncepce v letech 2017 a 2019. „Na přípravě nové Koncepce se podíleli nejen zástupci MPO a Správy úložišť radioaktivních odpadů, ale i přední odborníci z řady dalších institucí, tak abychom předložili vládě co nejkvalitnější dokument. Sluší se jím tímto poděkovat,“ uvedl k dokumentu vrchní ředitel sekce jaderné energetiky a nových technologií MPO Tomáš Ehler.
Autoři koncepce v úvodu návrhu upozorňují, že problém s vyhořelým palivem poroste vzhledem k plánovanému rozvoji jaderné energetiky v Česku. Polostátní ČEZ chce do roku 2050 v souladu se státní energetickou koncepcí postavit až čtyři velké 1050megawattové reaktory korejského typu APR1000 a k tomu zhruba šest 470megawattových bloků britského typu Rolls-Royce SMR. Vedle ČEZ avizují zájem o stavbu menších jaderných bloků také SUAS Group a Orlen Unipetrol, jejich plány jsou však zatím málo konkrétní.
Výběr ze čtyř lokalit
Co se stovkami tun vyhořeného jaderného paliva? Vláda a příslušné úřady preferují výstavbu hlubinného úložiště. Stará koncepce z roku 2002 uváděla, že bude stačit zahájení provozu úložiště v roce 2065. Jenže před třemi lety Evropská komisi ve své taxonomii stanovila podmínku, že stavba dalších jaderných bloků bude možná jen v případě, že hlubinné úložiště v příslušné zemi bude hotové do roku 2050. Vláda proto musela termíny zrychlit tak, aby úložiště bylo k dispozici již za 25 let.
Vláda na základě doporučení Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) vybrala na konci roku 2020 čtyři možné lokality, kterými jsou Březový potok na Horažďovicku, Horka mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí, Hrádek na Jihlavsku a Janoch u elektrárny Temelín. Ministerstvo životního prostředí loni na podzim stanovilo na třech lokalitách (a o něco později i na lokalitě Hrádek) průzkumná území s právem zasahovat do zemské kůry.
Mohlo by vás zajímat
Podle koncepce předkládané ministerstvem průmyslu a obchodu má výběr lokality pro umístění úložiště proběhnout do roku 2030. Vedle nejlepší lokality bude určena také záložní lokalita. Celá třicátá léta padnou na získání potřebných povolení a podrobný průzkum zvoleného území. Pokud vše dopadne podle plánu, úložiště vznikne mezi lety 2040 a 2050.
Některá uvedená data působí z dnešního pohledu úsměvně. Například provoz úložiště je naplánován do roku 2167, tedy do doby, kdy už bude jaderná energetika nejspíš zastaralou technologií a další radioaktivní odpad ze štěpení uranu v Česku už nebude vznikat. Do hlubinného úložiště bude nutné uložit kromě vyhořeného jaderného paliva také tlakové nádoby a vnitřní díly reaktoru z vyřazených jaderných bloků.
Otázku financování výstavby a provozu úložiště řeší atomový zákon. Vlastník jaderných elektráren Dukovany a Temelín, tedy ČEZ, odvádí poplatek z vyrobené elektřiny. SÚRAO zajišťuje správu poplatků na jaderném účtu, na kterém ke konci roku 2024 bylo přes 43,5 miliardy korun. Novela atomového zákona, která loni v prosinci prošla poslaneckou sněmovnou a teď čeká na schválení senátem, počítá s navýšením odvodu z „jaderné“ elektřiny na 120 korun/MWh.
Podle aktuálního odhadu, který uvedli autoři koncepce, vyjde příprava stavby hlubinného úložiště na zhruba 23 miliard korun a samotná výstavba na 33 miliard korun. Provoz hlubinného úložiště po roce 2050 vychází na zhruba 1,7 miliardy korun ročně (v cenách roku 2024). Prodraží se také vyřazení současných jaderných elektráren z provozu – v případě čtyř bloků elektrárny Dukovany koncepce uvádí odhad 46,7 miliardy korun, v případě dvou bloků v Temelíně se jedná o 36,8 miliardy korun.
Alternativy a zahraniční zkušenosti
V samém závěru koncepce zmiňují její autoři možné alternativy. Poměrně nadějně se ve světě vyvíjejí úvahy o odkládání vyhořeného jaderného paliva do hlubokých vrtů; to vychází zhruba dvakrát levněji a realizace se navíc rychlejší. Takové uložení – navzdory jednoduššímu řešení – má spolehlivě fungovat po dobu 50 až 60 tisíc let.
Se stavbou trvalého úložiště v podzemí příliš nepokročily ani jiné evropské státy. Výjimkou je Finsko, které má od loňského srpna v testovacím režimu již stavebně dokončené hlubinné úložiště ONKALO. Nachází se hned vedle známé jaderné elektrárny Olkiluoto. Jako druzí začali stavět hlubinné úložiště letos v lednu Švédové; umístěno je poblíž jaderné elektrárny Forsmark, která se nachází u města Uppsala.
