Na zálohování PET lahví máme poslední rok, varuje exministr Hladík. Trvá na svém návrhu

Otázka zálohování PET lahví a plechovek se po volbách znovu otevírá. V programovém prohlášení ji zmiňuje Babišova vláda. Také Petr Hladík (KDU-ČSL) se teď v roli poslance znovu pouští do návrhů zákonů, které se mu jako ministrovi životního prostředí nepodařilo prosadit. Jedno je podle něj jisté: zálohování se Česko nevyhne. Hraje se jen o to, zda si podmínky nastaví samo, nebo mu je nadiktuje Brusel. Čas na hledání řešení neúprosně běží.

Poslaneckým návrhem znovu usilujete o zavedení zálohování PET lahví a plechovek. Totéž jste už navrhoval jako ministr, v minulém období se ale návrh zákona o obalech schválit nepodařilo. Proč o to teď usilujete znovu?

Je to jednoduché. Jednak byla v minulém volebním období sněmovna zablokována tehdejší opozicí – dnešní vládní koalicí. Za druhé se pro ten návrh nepodařilo nalézt dostatečnou podporu. Nicméně novelu zákona o obalech Česko nutně potřebuje. Máme poslední rok na to, abychom si systém zálohování nastavili sami tak, aby vyhovoval tuzemským obchodníkům, nápojářům i obcím, aby byl smysluplný a nejlepší pro obyvatele České republiky – aby mohli plastové lahve a plechovky vracet tam, kde nakupují.
Zároveň je ale potřeba systém nastavit tak, aby nová povinnost nezatížila malé obce a malé provozovny.

Připomeňme také, že 17 zemí Evropské unie už zálohuje. Němci přes 20 let, Slováci čtyři roky, Rakušané přes rok a Poláci se přidali loni. Jsem bytostně přesvědčen, že bychom neměli být výjimkou. Ostatně znamená to i obrovský problém pro náš byznys – nápojáři už dnes musí povinně recyklovat, ale zároveň nemají recyklát kde koupit, protože prostě není k dispozici.

Mluvíte o posledním roce na to, abychom si systém zálohování nastavili sami. Proč? Co se pak změní?

Potom přichází evropská legislativa, která už je schválena, a říká, že po roce 2026 bude muset Česko přijmout zálohování v takzvaném evropském režimu. To znamená, že si už nebudeme moci podmínky nastavovat sami.

Ten evropský režim by byl podle vás pro Česko v něčem nevýhodný?

Samozřejmě že ano. V něm už by nepřipadaly v úvahu žádné výhody pro obce. Na jakékoli akci – vánočních trzích, dětském dni nebo i na nejmenším večírku – by museli všichni ti, kteří by uváděli na trh PET lahve a plechovky, být zároveň povinným odběrným místem. To by bylo složité zejména pro malé subjekty. A zdraží to také logistiku.

Dále v tom evropském systému není možné nastavovat, kdo bude primárně hlídat efektivitu sběrného systému, což u nás měli být právě nápojáři a obchodníci, protože těch se to bude dotýkat nejvíce.

V úvodu rozhovoru jste zmínil, že se v minulém volebním období pro prakticky stejný návrh zákona nepodařilo najít podporu. Jak to řešíte? Udělal jste v novém návrhu nějaké změny, které by měly usnadnit jeho schválení?

Já jsem opoziční poslanec. Dávám na stůl dobře zpracovaný návrh, za kterým stálo celé ministerstvo. Také bych zdůraznil, že i nová vláda počítá s tím, že zálohování zavede. Sama o tom mluví ve svém programovém prohlášení, protože si je vědoma schválené evropské legislativy. Co ale vládní většina udělá s mým návrhem, je už na ní. To je jejich odpovědnost. Já tady opravdu dávám nataženou ruku.

Zkoušel jste svůj návrh znovu projednat s vládními poslanci?

Neprojednával jsem ho, protože jsem ten návrh víceméně převzal tak, jak ho předkládalo v minulém volebním období ministerstvo. Nedělal jsem na něm žádné zásadní změny, kromě některých věcí, které se už posunuly, nebo byly zapracovány do legislativy jinde.

Jak to vypadá s podporou návrhu z řad nyní opozičních poslanců a dříve vašich koaličních partnerů? Teď mám na mysli ODS, TOP 09, STAN. Ne všichni poslanci dříve s návrhem souzněli.

To se uvidí při projednávání, pokud můj návrh vládní většina vůbec na projednávání pustí. Ale i v minulém období měl návrh většinu stran, které jsou dnes v opozici, takže v tomto nevidím zásadní problém.

Podle předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí Bereniky Peštové (ANO) by se mělo Česko do budoucna zaměřit ne tolik na sběr odpadu, ale především na jeho recyklaci. Souhlasíte s tím? Případně co by bylo dobré v recyklaci podniknout?

Určitě ano. Recyklace je obecný problém českého odpadového hospodářství už dlouhá léta. My jsme za naší vlády nastartovali zásadní změnu. Zaprvé jsme vytvořili podmínky pro to, aby firmy mohly investovat do recyklačních technologií. Vytvořili jsme dlouhodobé podpůrné nástroje, včetně finančních. Vznikla řada nových technologií, třeba na recyklaci textilního odpadu.

Nicméně pořád platí, že Česko musí v tomto ohledu zabrat ještě víc. Po roce 2030 budeme moci spálit jen 25 % odpadu, maximálně 10 % nevyužitelného uložit na skládky a zbytek – zhruba 65 % – zrecyklovat. Jenže míra třídění je především ve velkých městech stále velmi nízká. Když se podíváme na Brno a Prahu, míra separace odpadu tam nedosahuje ani 40 %. Je jasné, že bez ekonomické motivace se na těch 65 % prostě dostat nepůjde.

Mohlo by vás zajímat

Tejc potvrdil jméno nového náměstka za SPD. Kdo další bude v jeho týmu?

Jak by podle vás měla motivace k recyklaci vypadat?

Přes veškerou edukaci, osvětu a vzdělávání nejmladší generace stále zhruba 20 % Čechů hází všechen odpad do jednoho kontejneru. Proto je ekonomická motivace – tedy že když třídím, separuji a vracím, získávám nějakou hodnotu nebo o ni nepřijdu – logickým krokem.

U zálohového systému si to můžeme jednoduše představit tak, že každý, kdo obal vrátí, nepřijde o zaplacenou zálohu. Pivo zálohujeme třemi korunami už 22 let a návratnost je zhruba 99 %. Na příkladu pivních skleněných lahví vidíme, že depozitní zálohový systém prostě funguje.

To by byla motivace ke sběru. Může stát motivovat i firmy, aby hledaly nové recyklační technologie a řešení?

Je to kombinace obojího. Je potřeba si uvědomit, že třeba PET se recykluje velmi dobře. Ve chvíli, kdy se správně sebere a roztřídí barevně, tak se vždy zrecykluje. Dnes se ale recykluje jen s účinností kolem 50 %. Proč? Protože část obalů lidé vůbec nedají do žlutého kontejneru. Skončí tam jen asi 70 až 72 % PET lahví uvedených do oběhu. To by mohlo vyřešit právě zálohování.

Do budoucna ale jde i o to, aby se nerecyklovatelné materiály vůbec neobjevovaly ve výrobcích a obalech. K tomu směřuje evropská legislativa, konkrétně nařízení o obalech a obalových odpadech.

Druhou cestou je povinné přimíchávání recyklovaných složek do výrobků. I touto cestou jde evropská legislativa, například v takzvaném aktu o oběhovém hospodářství.

Dobře, ale co třeba použitý textil? Na jedné straně zavádíme povinnost sběru, na druhé straně nemáme dostatek možností, jak textil znovu využít. Dá se to aktivní politikou posunout?

V Česku je asi šest nebo sedm firem, které dokážou textil recyklovat. Zásadní problém tohoto segmentu – nejen u nás, ale i v dalších zemích, kde zatím není zavedena rozšířená odpovědnost výrobců – je nedostatek finančních prostředků. To dostává firmy do problémů.

Tady je vidět, že nám ujel vlak. Například ve Francii, kde systém rozšířené odpovědnosti výrobců pro textil funguje, vidíme, že je stabilní. Tento systém, který známe třeba z oblasti baterií nebo pneumatik, dokáže dlouhodobě stabilizovat trh a stimulovat výrobu nových produktů z textilního odpadu.

Textil má obrovský potenciál. Naopak největším strašákem, na který by se měla vláda zaměřit, je bioodpad a gastroodpad na jedné straně a velkoobjemový odpad – například nábytek, sedačky nebo židle – na straně druhé. Jen pro představu: jde asi o 350 tisíc tun odpadu, který dnes v lepším případě skládkujeme.

Ani relativně drobná úprava zákona o výrobcích s ukončenou životností, která řešila mimo jiné pravidla rozšířené odpovědnosti výrobců a povinnosti vyplývající z evropského bateriového nařízení, ale v minulém období neprošla. Proč?

To se opravdu nestihlo z časových důvodů, protože sněmovna byla zahlcená. Je to ale implementační novela. Všechny tyto novely jsme znovu projednali jako vláda v demisi a znovu je předložili do sněmovny. Tento návrh není výjimkou.

Jde o důležitou legislativu, která dává jistotu výrobcům a zpracovatelům baterií, ale i solárních panelů. Proto apeluji na novou vládu a novou sněmovnu, aby tento návrh zákona projednaly co nejdříve.

Je to tedy hlavní priorita, která teď podle vás leží před ministerstvem životního prostředí?

Je to jedna z nutných věcí. Samozřejmě to není jen o legislativě. Je tu celá řada dalších výzev – především energetika, energetické úspory a pokračování programu Nová zelená úsporám. Dalším úkolem je cesta k cirkularitě a příprava recyklačního a cirkulárního byznysu na zákaz skládkování.

A pak tu máme novou oblast implementace směrnice o čištění městských odpadních vod. Ta přináší celou řadu novinek – odstraňování antibiotik, hormonální antikoncepce, mikroplastů a dalších nových polutantů. Má přinést čistší vodu. Bude to velká věc, na kterou se nový ministr musí zaměřit.

Plánujete připravit i další poslanecké návrhy?

Určitě ano. Mám rozpracováno několik poslaneckých návrhů. Nechci je teď všechny jmenovat, ale rozhodně budu aktivní v oblasti ochrany vody. Hnutí ANO v minulém volebním období zablokovalo projednání novely vodního zákona, která měla usnadnit budování protipovodňových opatření. To mě velmi mrzí, a proto bych chtěl tuto novelu v následujících dnech znovu předložit.